Narozeninový přání – chci tě zpět! 8.

Billovi se chtělo moc moc brečet, když zjistil, že Tom odletěl. Už jej možná nikdy neuvidí a taky mu neřekne to, co k němu doopravdy cítí. „Stalo se něco Bille?“ zeptal se Gordon, když pohlédl na svého ztrápeného synka. Bill se snažil potlačovat horké slzy a byl velice rád, že se ještě udržel a nerozbrečel se naplno. „Nic… všechno je tak, jak bylo,“ šeptl a rychle sklopil pohled k zemi. „To je dobře ne?“ pousmál se a pohladil jej po rameně. „Jo… to tedy je,“ vzdychl Bill a neubránil se jedné malé slzičce. „Gordone, fakt mně mrzí to auto… nezlob se,“ šeptl a hřbetem ruky si stíral nedočkavé slzy. Gordon jej pevně objal a políbil do vlasů. „To nic Bille, ty víš, jak tě mám rád… měl jsem jenom strach… nechtěl jsem tak křičet. Pojď, půjdem domů,“ usmál se a koukl do Billova obličeje, který se zkřivil do podivného nuceného úsměvu. Jak mu to mohl Tom udělat?

„Halooo, jsem doma,“ zakřičel Tom, jakmile vešel dovnitř. Všude prázdno. Byt byl takový, jak ho tady nechal. Takže táta zas nebyl doma. A zase tu bude sám. Měl by Billovi alespoň zavolat. To si snad zaslouží. A ne jenom to. Zaslouží si toho mnohem víc. Vždyť ho ještě jako cizího kluka jenom tak přijal domů a na nic se neptal.

Najednou začal mít Tom pochybnosti. Neměl ho tam nechat. Slíbil mu, že už neodejde a i tak to porušil. Už podruhý. Tom se zlobil sám na sebe… byla to chyba. I dnes jakoby ještě cítil Billovy hebké rty na těch svých. Nechápal, jak takové krásné něžní stvoření, může být jeho bratrem. Sice si nebyl jist tím, co dělá, ale vešel do tátova pokoje a ze staré škatule vytáhl Billovo číslo domů. Poté se rozběhl a utíkal do svého pokoje, kde chytl do rukou mobil a vytočil číslo. Přiložil si k uchu sluchátko a čekal…

Bill, který se právě vrátil domů s Gordonem, uslyšel zvonek starého telefonu.

„Tom?“ šeptl a tázavě hleděl na zvonící telefon. Ještě pořád mu po tváři stékali potoky slz. Ale musel to udělat. Vzal telefon a vyběhl do svého pokoje, který hned za sebou zamkl. Poté to tiše zvedl.

„Bille?…“ ozval se Tom a Bill se neubránil hlasitému vzlyknutí.

„Bille… prosím tě, já vím,že jseš tam… mluv něco, potřebuju tě slyšet,“ šeptal naléhavě Tom.Už jen při pomyšlení na to, že na konci druhého sluchátka je ta nejkrásnější bytost na světe, se mu podlamovala kolena. Bill ale nechtěl nic říct, jenom poslouchat.

„Bille, já vím, že se na mně zlobíš… mě moc … moc mě bolelo, cos mi řekl, ale Bille já… já tě moc potřebuji, ani nevíš, jak moc,“ vzdychl Tom a kdyby mohl, začal by líbat i ten mobil. „P-Proč si odešel,“ ozvalo se tiše z Billovy strany.

„Protože jsem dostal strach,“ odpověděl rychle Tom a kousl se do rtů. Tohle neměl.

„A z čeho?“ naléhal Bill.

„Z lásky…“

………………………………………………………………………………………….

„Cos… cos to řekl?“ šeptl Bill. „Já?… Tedy myslel jsem z bratrský lásky. Je… je toho na mě nějak moc najednou…“ začal se vymlouvat Tom, ale Bill dobře slyšel ta dvě krásná slůvka. Řekl, že se bojí lásky. Je možné že by i Tom k němu cítil něco jiného, než jenom bratrskou lásku? Ne… ne, to není možné.Určitě špatně slyšel. Tom by určitě nebyl tak blbej jako on. Protože to jenom on se může zabouchnout do svýho bráchy.

„Chybíš mi,“ špitl Tom a po tváři se mu skutálela jedna veliká slza. Co by dal za to, být teď alespoň na chvilku s Billem. Jenomže nemohl.

„To ty mně taky, Tome,“ vzlykl Bill a Tom mohl dobře slyšet i přes sluchátko, jak Bill neustále pláče.A taky to i cítil. Cítil se příšerně. Chtěl být teď u něj a kolíbat si ho v náručí, stejně jako tehdy… Bylo to tak nádherný. Jenomže všechno nádherný jednou skončí. To je prostě jednou tak.

„Billi?“ ozval se Tom a v duchu si nadával za to, co mu teď jde říct.

„Ano?“ vzlykl a napjatě čekal, co mu Tom řekne.

„Bille… já vím, že jsem ti slíbil, že tyhle narozky už budem spolu, jenomže… jenomže to asi tak nebude. Už se nechci vrátit. A, a myslím že bude dobrý když už se vážně neuvidíme. Budeš mi moc chybět Bille, ale takhle to dál prostě nejde. Byla to chyba,“ šeptl. Když tohle Bill uslyšel, málem mu srdce puklo.

„Byla to chyba? To je všechno, co umíš říct, Tome? Já jsem byl tvou chybou? Máš pravdu. Raději na to všechno zapomenem, sbohem,“ řekl rychle a zavěsil.

Tom ani nebyl schopen absorbovat tolik slov najednou a Bill už nebyl na telefonu.Smutně zavěsil a rozvalil se na posteli…

Bill zato nedokázal nic udělat. Věděl, že teď o bratra přišel už stoprocentně. Schoulil se do klubíčka a tiše plakal. Tolik mu chybělo to doteď nepoznané bratrské objetí a taky… taky i ten polibek. Najednou prudce vstal a chytl první kufr, na který natrefil. Takhle to nemůže skončit. To tedy ne. Tom vyhledal tehdy jeho a teď si Bill najde Toma. Pobalil si pár věcí, načmáral mámě vzkaz, že bude spát u Marka a utíkal na letiště.

Tomova nálada se rapidně zhoršila, hned jak došel jeho nej kámoš Andy. Samozřejmě vyzvídal a tak mu Tom všechno řekl. Čekal podporu a taky ji i dostal, jenomže dostal i pěkně vynadáno, jak mohl Billa opustit. Proboha, to snad jenom on je nenormální, když si myslí, že milovat bratra je dost divný? Nebo se snad zbláznil celej svět?!

Bylo už dost pozdě v noci a taky pěknej liják. Tom se už vážně bál o svého otce. Vždyť by se mohl alespoň ukázat. Za týden má narozky a jeho táta ještě ani nevstoupil do domu…

Byl sám. A bylo mu mizerně. Zalehl do postele a snažil se usnout, ale jednak jej rušila bouřka a jednak měl strach. Nechtěl tady být sám.

Najednou se ale ozvalo tiché klepání. Tom se prudce posadil. No sláva, to by měl být asi táta. Dal si na sebe jenom triko a v boxerkách šel otevřít. Dlouhé dredy měl uvázané v nemotorném culíku, ale vůbec mu to nevadilo. S úsměvem šel otevřít, ale jakmile otevřel dveře…“Bille?“…

Tom vůbec nevěděl, co dělat. Bratr tam stál celý promočený a z očí mu šel proud slz. Jenomže věděl jediné… tyhle slzy nebyly slzy smutku. Když se podíval do těch nádherně karamelových očí, dobrovolně se v nich utápěl a ani nehledal nějakou pomoc, aby jej přišla zachránit. Ze snění jej probudil jemný, ale roztřesený hlásek.

„Můžu dál?“ pípl Bill tiše. Bál se bratrovy reakce. Moc mu ublížil a tak by se mu vůbec nedivil, kdyby jej teď ani nevpustil dovnitř.

To by ale Tom nedokázal. Nato ho až příliš miloval. Taktně odstoupil, aby mohl Bill projít.

„Jak jsi mě našel?“ bylo to první, na co se Tom zmohl.

„Zapomněl sis u nás… ani nevím, co to bylo… nějakej blok… měls tam adresu,“ šeptl Bill a neustále se třásl pod návalem zimy.

„A proč jsi přišel?“ zeptal se jej Tom poněkud ostře. Jenomže měl na to i právo. Sám Bill mu tehdy vykřičel do obličeje, že jej už nechce nikdy vidět a teď? Sám za ním přijel. Ačkoliv se ale snažil být tím uraženým, nemohl… Billovy oči mu to nedovolily. Byly tak nádherně nevinné a smutné a o něm, to snad ani nemusí mluvit…

Připadal mu úplně dokonalý a sladký, jak si nervózně olizoval rtíky a přitom legračně krčil nosík, i když pořád plakal.

„Ty asi nejsi rád, že jsem tady, viď? Vlastně mě asi vůbec nemáš rád,“ zvedl k Tomovi svůj pohled a smutně ho stočil na kufr u dveří.

Tom vstal, pomalu prošel kolem Billa a vzal promočený kufr dovnitř, poté dveře zavřel a zahleděl se na Billa.

„Já nechápu, Bille… já nejsem hračka, ani nejsem z kamene. Ty víš, co k tobě cítím… jak tohle můžeš vlastně říct?“ nevěřil svým uším, že ta věta vypadla jeho bratrovi z úst.

Kdyby ho jenom měl rád, ale on jej miluje…

Bill asi pochopil,co řekl. Pomalu popošel k bratrovi a přitom mu neustále hleděl do očí. Ani nevěděli, kdo se pohnul první, ale za zlomek sekundy už byli v pevném objetí.

„Bille, tys mi tak chyběl,“ šeptal Tom a líbal Billa do vlasů.

„Ty mě taky… nedokázal jsem to tam vydržet,“ dychtivě se od Toma odtrhnul a pohladil jej po tváři. Byl tak šťastný, že je s ním. Bylo to pro oba něco neuvěřitelného.

„Musíš si to svlíknout, Bille. Vždyť mi zmrzneš,“ pousmál se Tom a došel Billovi pro svoje suché tričko, jelikož byl Billův kufr snad ještě víc namočenej, než majitel.

Po chvilce se už spokojeně rozvalovali na posteli a smáli se tomu, jak Bill vypadá. Protože v Tomovým triku vypadal jako stan s černým hárem.

„Chtěl bych, abys tady zůstal, Bille,“ šeptl Tom a pohladil bratra po uhlově černých vlasech, jemných jako pápěří. Bill ležel rozvalenej na Tomovi a hrál si s jeho dredy. Po chvilce Tom vypadal, jako by vyšel z trošku nevkusného kadeřnictví. Ale bylo mu to všechno tak šumafuk.

Cítil se tak nádherně. I když v sobě zapudí lásku k Billovi, lásku k bratrovi ne. Už si jej nenechá jenom tak vzít. I když bude těžký zapomenout na ty krásný polibky, pokusí se.

Jenomže teď už mu není šest let… už bude dospělej. A Bill taky. Jejich rodiče by si měli uvědomit, že už nejsou děti a potřebujou se…

autor: B-kay
betaread: Janule