„Chtěl bych tady zůstat, Tome,“ šeptl Bill a ležel v Tomově objetí jako miminko.
„Už nechci domů. Víš jak jsem tam byl sám?“ smutnil a přemýšlel, jak to udělat, aby tady mohl zůstat.
„Já byl taky sám, Bille.Už tomu bude dvanáct let. Jenomže i bez táty. Skoro vůbec není doma. Prakticky jsem vyrůstal pořád sám. Ty máš mámu a Gordona, jsou to tvoji rodiče, ne moji,“ vzdychl smutně a přitulil si k sobě Billa ještě blíž. Až teď na to pomalu přicházel, že i kdyby zůstali spolu, jejich rodiče už nejsou stejní. On má tátu a Bill mámu. Bylo to tak vždycky. A teď, co když Gordon požádá Simone o ruku? Co když se přestěhujou někam daleko? On už nechtěl přijít o Billa. A stejně tak to cítil i Bill. Měl veliký strach. Nejraději by na všechno kolem zapomněl a zůstal by jenom tady… tady s ním. Jenomže to si nemohl dovolit, za prvé máma o tom vůbec neví a za druhé… je to přeci jeho bratr. Jako by to bylo včera, co spolu leželi v postýlce, jenomže nevěděli, že to bude jejich poslední společná noc…
„Billí?Spíš?“ opatrně zatřásl šestiletý prcek svým bráškou, ležícím vedle něj.
„Nemůžu usnout, Tomi. Mám stlach,“ šeptl Bill a pomalinku se posadil. Zahleděl se do krásných smutných očí svého dvojčátka a věděl, že tohle asi nedopadne dobře. Přestože to byli ještě malinkatý prcci, měli srdíčko a chápali, že když se budou rodiče pořád hádat, nedopadne to nejlíp.
„To bude doblý, Billi. Budu tady vždycky s tebou,“ šeptl a usmál se na brášku. Bill se jen pousmál. Nevěděl proč, ale pořád měl divný pocit. Bál se toho, co přinese další den…
Tehdy to nevěděl, ale dnes už to ví. Cítil se stejně, jako před jedenácti lety. Měl stejný pocit, že o něj přijde a taky cítil tu bezmoc a to ho tížilo nejvíc. Pocit, že s tím nic nedokáže udělat. NE!… NE! Tehdy s tím nic nedokázal udělat, teď přeci může. Už mu není šest let. Bude mu osmnáct. Bude z něj dospělý člověk, stejně jako z Toma. A mají právo na to, být se svým sourozencem. Tehdy za to nemohl bojovat, ale teď může.Už to zvládne. Spolu to zvládnou. Jsou na to spolu. Vždycky byli na všechno spolu a taky i budou.
Bill se prudce posadil a zahleděl se do těch krásných zmatených očí. Bez jediného slova, nebo myšlenkového pochodu. Bez jediného rozmýšlení, jaké následky to bude mít, se k Tomovi sklonil a přiložil dychtivě své pootevřené rty k těm jeho. Tom vykulil oči.
Bože, co jej to popadlo?! Když se po chvilce Bill od něj odtrhl, setkal se ale s jinou reakcí, než původně čekal.
„Co to bylo?“ řekl Tom až příliš tvrdě. Bill na něj smutně hleděl. Nevydržel to a utekl. Tom se nechápavě a zmateně rozhlížel kolem sebe a prsty mu zběsile přistály na rtech. Proč to proboha udělal? Copak nevidí, jak moc se snaží zapomenout?… Bože to bylo tak nádherný… Jeho rty byly něco tak neskonale dokonalýho, až se mu z toho pozastavoval rozum. Až teď si uvědomil chybu, co způsobil.
Rychle se vymrštil z postele a šel najít Billa. Ani nemusel dlouho hledat, po chvilce jej našel v kuchyni opřeného o linku a schouleného v klubíčku. Celý se třásl, nejspíš brečel. Když jej uviděl, zasekl se. Tom už nedokázal dýl čekat. Přímo raketovou rychlostí skočil na zem k Billovi a vrhl se na jeho rty…
……………………………………………
Sami nevěděli, jak dlouho se líbají. Možná, že leželi na chladné podlaze kuchyně i celou věčnost, ale nějak jim to nepřekáželo. Právě naopak. Jejich polibky byly čím dá tím víc smyslnější.
„Proč?“ šeptl Bill sotva slyšitelně a udýchaně se od bratra odtáhl. Tom na něj dlouze pohleděl a znovu jej políbil. Nemohl to vydržet bez jeho plných a měkkých rtů. Bylo to jako to nejjemnější pápěří. Tom se úplně vznášel, když jej Bill líbal.
„Chceš vědět proč?“ odtáhl se teď on a svou vřelou rukou jej pohladil po krásné tváři.
Bill znatelně přikývl, ale stále ležel v Tomově pevném objetí. Tom mu dlouze koukal do očí, než se rozhodl mluvit a všechno mu o sobě říct.
„Kdysi jsem takovýhle nebýval. Měl jsem holky… moc se mi líbily a proto teď ničemu nerozumím,“ pousmál se na brášku, co ležel pod ním a celý zářil. Po slzách už nebylo ani stopy.
„Mám strach, Tome,“ špitl Bill a dlouze na Toma pohlédl.
„Nemusíš se ničeho bát, Bille… jsem s tebou a tentokrát už jen tak neodejdu,“ řekl Tom rozhodně a svoje tvrzení stvrdil polibkem. Billovi hned odlehlo. Věřil mu. Jako ještě nikomu.
„Víš, že seš neskutečně nádhernej?“ zazubil se Tom a přejel Billovi jemně prstem po spodním rtu.“Když jsem tě viděl naposled… byls úplně jako já. Měls krátký blond vlásky a dětský úsměv, milý očka, jenomže tohleto už není to, cos byl předtím… Ten dětský úsměv vystřídaly půvabné a nádherně plné rty a ta očka jsou teď tak krásně divoká… zbláznil jsem se,“ šeptl a byl konečně rozhodnut říct tu větu, když tu…
„Aááááááá,“ vřískl Bill a v mžiku byl na stolku. Tom se na něj nechápavě zahleděl.
„Krysa… támhle,“ pištěl Bill a packou ukázal někam k rohu kuchyně. Tom se ani nemusel podívat, aby vybouchl do hurónskýho smíchu. V koutě kuchyně se i s klecí krčil jeho miláček Bobby.
„Bille, to je morče,“ zasmál se. Bill na něj polekaně koukal.
„Je to jenom veliká myš,“ zapištěl a seskočil ze stolu rovnou do Tomova náručí.
„Bože, ty seš blázínek,“ zasmál se a pevně jej držel kolem boků. Bill mu ale vylezl na záda a držel se jej jako klíště.
Bill už odmala myši moc nemusí, má z nich panický strach.A proto každé zvířátko, co má jenom trošičku delší ocas a je malého vzrůstu, je pro něj krysa. On si ale neuvědomil, co tím svým výstupem způsobil. Tom se mu chtěl konečně přiznat k tomu, co cítí a on? On skončí na stolku. No co už nadělá. Jeho bratr byl vždycky poplašený a nezkrotný vulkán. A právě to jej na něm tolik přitahuje…
„Bille, je to jenom morče,“ snažil se Tom už asi po sté, hned jak Bill zalezl do koupelny a zamknul se.
„Bille, no tak… snad se ho nebojíš,“ ačkoliv se bránil, musel se zasmát. Bill byl jako malá holčička, co se bojí housenky.
„Tome, já tam nejdu,“ konečně se ozvalo z koupelny.
„Bille, tak já jej dám do obýváku a zamknu jo?“ navrhl a čekal na příchozí odpověď.
„Tak jo,“ vzdychl nakonec Bill. Také jej nebavilo být celý večer buďto na stole, nebo na Tomovi a teď dokonce v koupelně.
Tom tedy udělal tak, jak Billovi slíbil a opatrně zaklepal na dveře koupelny.
„Už můžeš,“ usmál se a čekal, až vyleze bratrova vyplašená hlava.
„Už…už je to pryč?“ pípl a zahleděl se do Tomovy usměvavé tváře.
„Jo, už je,“ usmál se a podal Billovi ruku. Ten si vydechl, protože čekal, že na něj Tom ještě vybalí nějakého křečka. Ale když viděl, že nebezpečí nehrozí, s úsměvem přijal nabízenou ruku.
Tom byl už tak utahaný, že si nepřál nic jiného, než zalehnout do postele a spát. A Bill to cítil také. Teď nechtěli myslet na to, co bude zítra. Zítřek jako by pro ně nebyl. Chtěli si jen užít co nejvíc chvilek, strávených ve vzájemné společnosti.
„Tome?“ špitl Bill, když si konečně po dlouhém dni lehli.
„Ano?“ zeptal se a čekal, co bude Billa trápit. Teď ležel dost daleko od něj. Jako by se jej bál. A také že jo… Bál se zůstat v jeho přítomnosti, protože nevěděl, jak dlouho se dokáže ovládat. Už teď to dost dlouho vydržel.
„Tome,cos mi to chtěl říct?“ nedalo Billovi. I přesto všechno s tím morčetem, měl pocit, jako by se mu Tom snažil něco říct. Jenomže co?
Tom si až teď uvědomil, co po něm Bill žádá.
„Já… už nic,“ rychle od něj odvrátil tvář a snažil se usnout. To by se mu možná podařilo, kdyby se mu něco nevtěsnalo pod deku a nezačalo na něj zvědavě koukat.
„Bille, jsem unavenej… nechme to na zítra, jo?“ snažil se Tom vymluvit, ale Bill se nedal.
„Proč mi to nechceš říct, Tome?“ natočil si bratrovu tvář do úrovně té své a zpříma mu koukal do očí.
„Asi není co,“vzdychl Tom a poddal se Billovu pohledu, ve kterém se utápěl.
„Proč mi lžeš?“ nenechal se Bill. Prostě se rozhodl dostat z bratra pravdu, ať je jakákoliv.
A když se Tom už asi po stém pokuse odpovědi vyhýbal, rozhodl se vzít celou situaci do svých rukou. V nečekané chvíli prudce zvedl hlavu a vtiskl Tomovi letmý polibek. Ten v tom teď plaval až po uši. Zamilovaně se zahleděl do rozhodných očí svého bratra, které ho přesvědčily, že by to měl risknout. I když jejich vztah nemá budoucnost a bude zvrácený, i tak jej to lákalo víc, než cokoliv na světe. Teď to byl on, kdo jako první letmo okusil chuť bratrových rtů. Když se oddálil, bylo to jasné. Stačil jim jenom jediný pohled…
Trvalo několik sekund, než se rty dvou bratrů spojily ve vášnivém polibku…
autor: B-kay
betaread: Janule
