,,Prosím, Kaulitz,“ zvedl jsem telefon a čekal jsem.
,,Dobrý den, vy jste u nás byl dnes s vaší přítelkyní a vaším dítětem na testech otcovství?“ zeptal se mě doktor.
,,Ano, už máte výsledky?“
,,Ano máme, to dítě není vaše.“ Strašně jsem si oddechl. ,,Písemně by vám to mělo přijít do dvou dnů. Nashledanou.“
,,Nashle…“ položil jsem telefon a podíval jsem se na brášku. ,,Není to moje dítě.“ dal jsem mu pusu.
,,To je dobře. Už ji nemáš rád, viď? Teď máš rád mě.“
,,To víš, že tě mám rád. Já to ještě jdu říct mámě.“ než jsem ale stihl cokoliv udělat, objevila se máma u mě v pokoji.
,,Ty máš takový štěstí.“ začala a dívala se na mě ,,ta holka před chvilkou odešla a normálně mi řekla, že to mimino je její bratr. No chápeš to?“
,,Ne.“ odpověděl jsem tiše.
,,No nic, já jdu nakoupit.“ zase odešla. Bill mi skočil kolem krku a dychtivě mě políbil.
,,Miluju tě, moc tě miluju.“ šeptal mezi polibky a rukama mi zajížděl pod tričko, zase se proměnil v nenasytného ďáblíka.
,,Já tebe taky.“ a začal jsem mu tu jeho divokost oplácet. Za chvilku se všechno naše oblečení válelo všude po zemi a Bill na mě ležel. Pochopil jsem o co mu jde.
,,Můžu?“ zeptal se opatrně.
,,Není to na tebe moc rychle?“
,,Možná. Já bych to chtěl taky někdy zkusit.“ Nakonec jsem souhlasil a lehl si na břicho. ,,Kdyby to bolelo, tak řekni.“
Zhluboka se nadechl a položil se na mě, párkrát lehce přirazil a já ucítil nesnesitelnou bolest, do očí mi vyhrkly slzy. Bráška mi spokojeně funěl na krk a pomalu, ale jistě začal přidávat na tempu. Snažil jsem se nevnímat tu strašnou bolest a užívat si to, ale nešlo to. Už vím proč holky vždycky tolik řvou. Nakonec přestal a opřel se o mě.
,,Všechno v pohodě?“ zeptal se, než jsem stihl odpovědět, všiml si mých slz. ,,Broučku, promiň mi to, já ti nechtěl ublížit, promiň, moc se omlouvám já …“
,,Neomlouvej se, to jsou slzy štěstí, že jsem tě udělal šťastným.“ sladce se na mě usmál a slezl ze mě. Pomalu se oblékal a já se nemohl vynadívat na jeho dokonalé tělo. ,,Moc ti to sluší.“ zhodnotil jsem ho.
,,Hmm, dík.“ odpověděl a zčervenal.
,,Takhle taky.“
,,Hmm, pojď se taky obléknout, za chvilku přijde máma.“ navrhl mi. Vylezl jsem tedy z postele a oblékl jsem se. Právě včas. Dole cvakly domovní dveře a máma se vrátila.
,,Budeš mě mít vždycky rád?“ zeptal se mě nečekaně.
,,Vždycky, i po smrti.“ odpověděl jsem mu.
,,Budeš vždycky stát při mě?“
,,Pořád, spolu všechno zvládneme. Přísahám.“
Bill se ke mě přiblížil … ,,Na vždycky s tebou.“ zašeptal a políbil mě…
konec
autor: Nicol
betaread: Sajuš
no je úplně mega nádherná povídka
Hezkýýýý!
no dalo by se to rozepsat i na 20 povídekk mno ale jde to
jako 20 díllů
,,Ty máš takový štěstí." začala a dívala se na mě ,,ta holka před chvilkou odešla a normálně mi řekla, že to mimino je její bratr. No chápeš to?" <- tohle mě vážně pobavilo xD Bylo by to mnohem zajímavější, kdyby to bylo více rozvedené, ale i tak jsem si to ráda přečetla :)))
mm bolo to celkom dobre…mmalo to welku myslienku…alle nebol tam uuplne vyjadreny cit…
Opravdu krásné……..ae určitě to mohlo bejt klidně i delší..xD
Miluju happy endy!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
moc pěkné….ani nevíš jak jsem si oddychla, když jsem zjistila že to není jeho…uf…jinak moc pěkné 🙂