První hodinu jsme měli matiku s třídní učitelkou. Mlela něco o rovnicích a podobně. Ke konci hodiny přišla s něčím, s čím nikdo nepočítal. Bude zkoušet.
,,Kaulitz číslo dvě k tabuli!“ Neochotně jsem se zvedl a šel k tabuli. ,,Rychleji!“ Učitelka mi zadala příklad a já začal počítat. Za chvilku se celou třídou ozývalo chechtání, každou chvilku se někdo zasmál. Nevěnoval jsem tomu pozornost.
,,Ááááááááá,“ zařval najednou Bill a sklepával ze sebe ohromnýho hnusnýho pavouka, když se ho zbavil, začal hned couvat, co nejdál to šlo. Celý se klepal. Bill má panickou hrůzu z pavouků. Byl bledý a vyděšeně koukal na toho malého tvora, kterýho na něj někdo hodil.
,,Pane Kaulitzi, co si to tu nacvičujete?“ křičela na něj učitelka.
,,Ni-ic.“ odpověděl ji.
,,Tak si zase sedněte a neřvěte tady.“ při těch slovech se Bill vyděsil. Děsila ho představa, že se má přiblížit k tomu pavoukovi.
,,Ne-e.“ odporoval ji Bill. Učitelka už nic nestihla říct, protože právě zazvonilo.
,,Bille uklidni se. Už je to dobrý.“ uklidňoval jsem ho o přestávce. Andreas se na štěstí pavouků nebojí, takže ho vyhodil z okna.
,,Ne-e, ne-ní,“ koktal vyděšeně ,,Odveď mě pryč, prosím.“
,,Bille, víš, že to nejde.“ přemlouvali jsme ho s Andreasem. I pod vrstvou make-upu bylo vidět jak je bledý. Celý se klepal a třída se smála.
Zazvonilo na hodinu. Posadili jsme ho na židli a odešli na svá místa. Měli jsme mít němčinu s hodnou učitelkou. Jakmile vešla do třídy všimla si Billa.
,,Bille, je vám dobře?“ ptala se ho.
,,Ani ne.“ odpověděl jí.
,,Nemám zavolat domů rodičům?“ starala se ,,Tome, je vaše mamka doma?“
,,Ano, dneska je.“ Učitelka nám zadala práci a šla volat mámě.
,,Simulante!“ ,,Srabe!“ ,,Slabochu!“ a podobné nadávky se ozývaly třídou. Učitelka se vrátila za deset minut.
,,Bille, sbal si věci, mamka za chvilku přijede.“ Mamka přišla za čtvrt hodiny. Musela Billa podpírat, když ho odváděla. Pořád se klepal a byl bledý.
Celý zbytek dne jsem poslouchal urážky a těšil se domů.
,,Mami! Kde je Bill? Jak je mu?“ řval jsem po celým baráku.
,,To je dost, že jdeš. Musím jít do práce. Bill má horečku, vař mu čaj, prášky má na nočním stolku a buď potichu, před chvilkou usnul.“
Rychle jsem běžel k Billovi do pokoje, ležel na posteli a neklidně oddychoval. Byl tak něžný a křehký. Sakra! Na co to myslím. Je to můj brácha a já tu na něj čumím, jako kdybych ho nikdy neviděl.
,,Tome?“ ozval se najednou.
,,A-ano? Co je?“
,,To bych se měl ptát já tebe.“
,,No já tě přišel zkontrolovat. Máma už odešla. Promiň, jestli jsem tě vzbudil.“
,,Ne. V pohodě. Pojď ke mě.“ Sedl jsem si k němu. Objal mě a začal brečet.
,,Pššš. Všechno je v pořádku. Neplakej.“
,,Proč jsou na mě zlí? Já jim nic neudělal.“
,,Ne Billí. Já vím. Už to bude dobrý. Já jim to nedovolím. Už ti neublíží. A jestli jo, tak dostanou.“
,,Dík bráško, ale stejně už tam nepůjdu.“
,,Musíš tam jít. Kvůli matice. Viděl jsi, jak říďa loni vyváděl. A to jsi měl jen čtyřku. Musíš si to opravit, jinak je konec.“ Přitulil se ke mě ještě víc. Cítil jsem jak má vysokou horečku. ,,Bille, ty celý hoříš. Počkej, já donesu teploměr.“ Položil jsem ho na postel a utíkal pro teploměr.
,,Bille, Už jsem zpá… Bille!“ Nebyl v posteli. Rychle jsem šel do koupelny. Seděl na zemi a celý se třásl. ,,Co tě bolí? Co ti je?“
,,Hlava, břicho, všechno…“
,,Neboj se. Jsem u tebe. Pojď do postele, změřím ti teplotu.“ Pomalu jsem ho odváděl do pokoje. Dal jsem mu teploměr do pusy a přitáhl jsem si ho k sobě. Po pěti minutách jsem mu vyndal teploměr. ,,Třicet devět a kousek. Nemám zavolat mámě?“
,,K čemu to bude. Stejně má vypnutej mobil, když je v práci.“
,,Tak si lehni a spi.“
,,Ale až usnu, tak tu zůstaneš. Jo?“
,,Jasně zůstanu s tebou.“
autor: Nicol
betaread: Sajuš
betaread: Sajuš
proč mu teploměr nestrčil do zadeku ale do pusy ? mě ho máti strká do prdele XD
Chudinka Billí..
jdu na další dílek tohle je prostě sQěléé !!!