,,Tome, vstávej. Musíš do školy.“ křičela na mě máma.
,,No jo, už jdu. Co Bill?“
,,Bude doma, přehodila jsem si směnu, takže tu s ním zůstanu. Chvátej ze školy.“
***
Ve škole byla, jako vždy, nuda. Doma v kuchyni ležel na stole lísteček od máma, že už je v práci, ať se postarám o Billa. Šel jsem k němu do pokoje. Ležel otočený ke zdi a zachumlaný v peřině, která se nepatrně chvěla.
,,Bille, ty brečíš?“ zeptal jsem se ho a šel blíž k němu. Nic, žádná odpověď. Přistoupil jsem ještě blíž a odkryl mu peřinu z hlavy. Po tvářích mu stékaly potůčky slz. ,,Billí, kdo ti co udělal? Nebolí tě něco? Co ti je?“
,,B-bolí m-mě…“ nedopověděl, zase se rozbrečel.
,,Co tě bolí? Řekni mi to a já zavolám sanitku, nebo doktora. Oni ti pomůžou.“
,,Bolí mě srdce a nikdo mi nepomůže.“
,,C-oo? A jak a kde?“ jeho slova mě vyděsila.
,,Možná ty mi pomůžeš. Řekni, že mě máš rád a mysli to vážně.“
,,Bille, vždyť víš, že tě mám rád. A jestli chceš budu ti to říkat celý den, že tě miluju.“ Zarazil jsem se, jakmile jsem dokončil větu. Uvědomil jsem co jsem mu řekl. Bill na mě ze začátku nechápavě koukal, ale pak se v jeho očích objevila radost a spousta štěstí.
,,Takže ty mě máš rád víc než bráchu?“
,,Mám Bille. Před pár dny jsem si to uvědomil.“ Sedl jsem si vedle něj a objal ho.
,,Teď už mě nic nebolí.“ zašeptal a zhluboka se mi zadíval do očí. Naše hlavy se neustále přibližovaly najednou jsme se políbili…
autor: Nicol
betaread: Sajuš
jééé to je úplně mega krásnýýýý
Wooow..krátký dílky,ale neva..teď to oceňuju..mám málo času na celou sérii…krááása