Nechte ho být 5.

Nikdy jsem netušil, že Bill tak hezky líbá. Jemně a pomalu jsem ochutnával jeho rty. Ztratil jsem pojem o čase a vnímal jsem jenom Billovi polibky a hlazení po zádech. Začínal jsem mít pocit, že mi dochází vzduch, tak jsem se od něj odtáhl, abych se nadechl. To bylo jediné štěstí, protože do pokoje nečekaně vešla máma.

,,Ahoj kluci, co si tu nacvičujete?“ divila se máma, ale neviděla co jsme tu dělali a to, že brácha sedí u mě v náručí, brala jako normální sourozeneckej vztah. ,,Bille proč ležíš na Tomovi?“

,,Mě bolí hlava a není mi dobře.“ začal hrát divadlo.

,,A je už to lepší? Nechceš odvézt k doktorovi?“ starala se máma.

,,Ne, ne to je v pořádku, už je to lepší.“ vykrucoval se.

,,Tak já jdu udělat večeři. Tome, postarej se o něj.“

,,Jasně mami.“ potvrdil jsem jí to a když odešla spustil jsem na Billa: ,,Co to bylo?“

,,Zachraňoval jsem situaci.“ zasmál se. Už zase to byl ten veselý kluk, který ho mám moc rád. ,,Hele podej mi oblečení, někde se tu válí.“

,,No tady se toho válí víc, ty lenochu. Proč si to nenajdeš sám?“

,,Protože mám tebe a mě přece bolí hlava a není mi dobře.“ zase se začal smát.

,,Ty si ze mě budeš dělat služku, jo? Já ti ukážu.“ vyhrožoval jsem mu z legrace. Položil jsem ho na postel a začal ho lechtat.

,,N-ne, To-tome, ne-ech toho. Prosím.“ prosil Bill a zmítal se pode mnou. Přestal jsem a lehl si vedle něj. Pořád neklidně oddychoval. Zvedl ruku a začal mi prstem přejíždět po břiše. ,,Měli by jsme jít, Tome.“

,,No to by jsi se musel prvně obléknout, vstát z postele a přestat mě šimrat.“

,,Tak já vstávám.“ řekl a pořád ležel.

,,Tak co? Tomu se říká vstávání?“

,,Vždyť mámě to bude trvat věčnost, než něco uvaří. Tak proč vstávat?“

Bill se líně protáhl a zavřel oči. Nečekal jsem ani chvilku, naklonil jsem se nad něj a jemně ho políbil na tvář. Stáhl si mě na sebe a začal mě dychtivě líbat. Zajížděl jsem mu opatrně na záda a hladil jeho boky. Cítil jsem Billovi ruce na svých zádech. Chvíli jsem se takhle mazlili a najednou se ode mě odtáhl a usmál se.

,,Měli by jsme jít, já už mám hlad.“ oznámil mi a vyprostil se z mého sevření. Oblékl na sebe první oblečení, které mu padlo do ruky. Byl tak nádherný, když měl rozcuchané vlasy a nebyl namalovaný.

,,Co na mě tak koukáš?“ vyrušil mě ze snění.

,,Dívám se, jak ti to sluší.“ vstal jsem a přistoupil jsem k němu. Ještě jednou jsem ho políbil a už jsme šli na večeři.

,,Kluci, tady máte večeři. O víkendu tu budete sami, v pátek musím jet do Berlína.“ oznámila nám máma, hned co jsem přišli do kuchyně. Bill se na mě rošťácky usmál, já jsem mu to bez pochyby oplatil. Nevečeřeli jsme se a odešli jsme do mého pokoje. Sedli si na postel a objali se.

,,Tomí, ty jsi ten nejlepší brácha.“ pošeptal mi do ucha.

,,Já vím, ty taky. Měl by jsi se podívat na učení, když jsi teď nebyl ve škole, ať nemáš špatný známky. Víš, že to je důležitý.“

,,Když mě to nejde.“

,,Neboj se. To se spraví a bude to dobrý. Uvidíš.“

,,Já radši půjdu spát, už začíná být pozdě a já jsem ospalý. Dobrou noc.“

autor: Nicol
betaread: Sajuš