Nechte ho být 8.

Vyčerpaně jsem se sesunul podél zdi k zemi. Victorie mi hodila kartičku s telefoním číslem.

,,Vidím, že se nedomluvíme. Tady je telefonní číslo, zavolej a domluvíme se pak.“ Vzala kočárek a odešla i s Nicolasem. Bill ještě chvilku nechápavě seděl a pak se zvedl a taky odešel. Ani si mě nevšiml. Zvedl jsem se a šel jsem domů.

Než jsem došel domů, byl jsem celý mokrý, protože se strašně rozpršelo. Prošel jsem celý dům, ale bráchu jsem nikde nenašel. Musel být ještě venku v tomhle dešti a nevíc neměl žádnou bundu, jen tričko. Vzal jsem si suchý oblečení a vydal jsem se ho hledat. Vůbec jsem neměl ponětí, kdy by mohl být. Všechny kavárny už měly dávno zavřeno a do klubů moc rád nechodil. Během chvilky jsem zase promokl. Prošel jsem celý okolí a nic. Pomalu jsem to vzdával a šel jsem pomalu domů. Doufal jsem, že už je doma. Vzpomněl jsem si na takovej starej park. Rychle jsem se tam vydal. Jako malý jsme si sem chodili hrát, jenom já a Bill. Užili jsme si tu spoustu legrace. Úplně nejradši jsme měli lavičku na konci. Automaticky jsem se tam vydal. Opravdu tam byl Bill. Seděl na ní a rukama si objímal kolena. Třásl se a po tváří mu stékali slzy a kapky deště. Rozběhl jsem se k němu a objal ho.

,,Broučku, co blbneš? Co děláš v tomhle dešti venku? Proč jsi nešel domů?“

,,Proč jsi mi to neřekl?“ dostal ze sebe a zase se rozklepal.

,,Já ti to vysvětlím doma. Teď pojď ať nenachladneš.“ podepřel jsem ho a odváděl ho domů. Cesta se mi zdála nekonečná, ale nakonec jsem ho dovedl domů. Odvedl jsem ho do koupelny a začal jsem mu vyhrnovat tričko. Zastavil mě.

,,Prvně mi řekni, proč jsi mi to neřekl?“

,,Nechtěl jsem, aby ses trápil. Bylo to v době, kdy jsme se začali proslavovat, a já jsem nechtěl, aby toho na tebe bylo moc. Myslel jsem, že ta holka šla opravdu na potrat. Bille, prosím odpusť mi to.“

,,Ale Tome, ty jsi to asi ještě nepochopil. Ty máš dítě, jsi táta.“

,,Já vím. Prosím tě, sundej si to mokrý oblečení ať nenachladneš.“

,,Dobře, ale odejdi.“

,,Ale…“

,,Vypadni!“ zařval na mě. ,,Prosím.“

Odešel jsem. Vůbec jsem nechápal co to do něj vjelo. Šel jsem do kuchyně uvařit mu čaj. Než jsem byl hotov přišel dolů. Měl na sobě huňatou mikinu a klepal se.

,,Je ti dobře?“ zeptal jsem se ho.

,,Není. Je mi strašná zima.“

,,Pojď si lehnou do postele.“ Odvedl jsem ho do jeho pokoje a zachumlal ho do peřiny. ,,Billí, počkej tady, já ti donesu čaj. Lež a nikam nechoď, jo?“ Bill na souhlas jen lehce kývl a zalezl ještě víc. Rychle jsem běžel do kuchyně bráškovi pro čaj.

,,Tady to máš,“ řekl jsem mu a podával jsem mu hrnek s čajem. ,,Neopař se!“

,,Díky.“ poděkoval a začal opatrně usrkávat čaj. Nevěděl jsem, jestli tu mám zůstat nebo odejít. Rozhodl jsem se pro druhou možnost.

,,Kam jdeš?“ zeptal se mě bráška a nechápavě na mě koukal.

,,K sobě do pokoje.“

,,A nechceš tu zůstat? Aspoň chvilku. Prosím.“ koukl na mě tím jeho sladkým pohledem.

,,Tak jo.“ sedl jsem si na druhou stranu postele a rozhlížel se po Billově pokoji. Nepamatoval jsem si, kdy jsem tu byl naposled. Většinu času jsme trávili po hotelech. Měl to tu hezky barevně sladěný a všude pořádek. Ne jako já, bordel po celým pokoji.

,,Co tu hledáš?“ zeptal se mě.

,,Nic jen se dívám.“ Bill položil hrnek na noční stolek a přitáhl si peřinu k bradě. Koukal na mě. Snažil jsem se uhýbat pohledem.

,,Jsi nějaký nervózní.“ oznámil mi úplně v klidu a usmál se. Klepaly se mi ruce, věděl jsem, že už dlouho nevydržím jen tak nečině sedět.

,,Nejsem.“ odporoval jsem mu.

,,Ale jsi.“

,,Ne nejsem. Já už radši půjdu. Spi je pozdě.“ Nečekal jsem na jeho reakci a utekl jsem k sobě do pokoje. Sundal jsem si oblečení a lehl jsem si do postele. Slyšel jsem jak Bill vedle v pokoji strašně kašle. Vydal jsem se k němu. Ležel schoulený na posteli a těžce oddychoval.

,,Bille, ty jsi pořádně nachladl viď?“ bylo mi ho líto.

,,Hmm, lehni si ke mě prosím.“ Odsunul se a udělal mi místo. Poslech jsem ho a přitáhl jsem si ho k sobě.

,,Spi broučku, ráno ti bude dobře.“ uklidňoval jsem ho. Během chvilky usnul. Ještě chvilku jsem pozoroval jeho jemnou pleť a usnul jsem taky.

autor: Nicol
betaread: Sajuš