Sudé díly – Schwarz
1. Nikdy nic nevím
Tom seděl v prázdné místnosti a melancholicky vyfukoval kroužky šedého štiplavého dýmu. Klížily se mu oči a dohasínající cigaretu držel mezi prsty už jenom čistě mechanicky, nevnímal ji. A nevnímal ani to, že se pomaličku otevřely dveře a do kuchyně nakoukla černá střapatá hlava.
Bill se překvapeně zasekl na prahu a zamrkal. Odkašlal si.
Nic. Bratr zvedl ruku a potáhl nikotin, nešťastně vydechl. Co se děje? Co se stalo? A jak to, že o ničem neví? Přešlápl na místě.
Dredař se zavrtěl, aby našel pohodlnější polohu a pevněji stiskl oči. Neviděl ho? Nebo ho nechtěl vidět? Bill pomalu vešel do kuchyně a tiše za sebou zavřel dveře. Pohledem přejel hodiny, které ukazovaly půl druhé v noci, a pochopil, proč ho jeho dvojče přeslechlo. Pousmál se a na přehrávači zmáčkl tlačítko Off.
Měl jsi proč, pomyslel si kytarista, ale nahlas neřekl nic. Bylo to zbytečné, bratr jeho problémy s holkama stejně nepochopí. Nemá cenu mu cokoliv vysvětlovat, stejně ho odbude tím samým – výčitkami, že nemá být takový děvkař a přemýšlet, jak se cítí i ony. Ale copak to jde? Když je nechápe, nemá je rád?
A Bill si povzdechl. Pokolikáté už dnes? Sám to nevěděl. A radši ani nechtěl. Tomův problém ho trápil úplně stejně, ne-li víc, jako kdyby byl jeho vlastní, ubíjel ho pohled na bratrův umučený výraz, který ne a ne zmizet. Jsou přece dvojčata, měli by si rozumět… Tak proč ho vůbec nechápe? Proč snad poprvé v životě neví, co dělat? Je to nefér…
„Věřím ti, bráško. Ale jsou věci, které by nemělo vědět ani vlastní dvojče.“ dredař se opatrně zvedl a protáhl ztuhlé končetiny (A/N: Tu ne, Schwarz!-Tsss, co si to o mně myslíš? :D).
„I ty, Tome, i ty…“ broukl Bill a odebral se taky do postele. Jenom se cestou ještě zastavil před dveřmi bratrovy ložnice a teprve když neslyšel nic, co by prozradilo alespoň o trošku víc, zhasnul na chodbě světlo a vplul k sobě. I přes to, že byl utahaný jak kotě, sednul si za stůl a rukama si podložil hlavu.
Tom ležel v posteli a po jemné tváři mu tiše stékaly slzy. Zbystřil, když na chodbě uslyšel kroky. Zastavily se u jeho dveří. Co teď? Bude dělat, že spí, další bolavé otázky už by nevydržel, nesnesl…
Naštěstí Bill vycouval a odešel do svého pokoje. Tom se zarazil, když zjistil, že je mu to líto. Co? Je mu to líto? Proč? Už se sám v sobě nevyznal. Bylo mu hrozně, když byl Bill nablízku a staral se o něj. Bylo mu hrozně, když byl Bill pryč. A bylo mu hrozně, když se o něj Bill staral, ale nedával mu to najevo. Bylo mu hrozně pořád. Vztekle zabořil hlavu do polštáře a odkopnul peřinu.
Zpěvák se zadíval se do stěny, ale neviděl ji. Jak by mohl, když přemýšlel nad svým bráškou, nad svým dvojčetem, bez kterého nikdy nemohl žít? A jak by taky mohl myslet na něco jiného, když člověk, který mu byl nejbližší na světě, měl problém, a očividně ho sám nemohl vyřešit? Přemýšlel, zavařoval mozkové závity, rozbolela ho hlava, ale když šel brzy k ránu konečně spát, nepřišel na nic, co by alespoň trochu mohlo vysvětlit Tomův současný stav.
autor: Hate, Schwarz
betaread: Kajess
Chudák Tommy snad dostané odvahu to Billovi říc.
Zaujímavý názov. Som zvedavá, čo z toho vznikne.