Když už jim pak to usmiřování po pavoučím incidentu bylo moc dlouhé, rozhodli se, že uklidí rozmetané trosky kuchyně.
,,No co, stejně už jsme ji potřebovali zrekonstruovat,“ konstatoval Tom, který jednou rukou házel do pytle kusy linky a druhou si držel studený obklad na čele.
,,Tys ji spíš zdevastoval, než zrekonstruoval, broučku,“ smál se Bill a poslal Tomovi vzdušnou pusu.
Najednou oba zvážněli a jejich pohledy utkvěly na malé chlupaté černé a té moc brrr kuličce. Bylo to nazváno Johanka, ale vlastnilo to zbraně hromadného ničení.
,,Myslíš, že…“ šeptal Tom.
,,Určitě je mrtvej. Koukni na tu bouli, taková rána by přece zabila i Georga,“ odpověděl Bill a v duchu plánoval, jak to společně s Tomem brzy vyzkouší.
,,A co s ním budeme dělat? Třeba je jedovatej!“ prohlásil Tom a divoce u toho rozhazoval rukama.
,,Pohřbíme ho na zahradu?“
,,A nebude pak zahrada radioaktivní?“
,,To je přece jedno. Máma veškerý pěstitelský pokusy vzdala už před pěti lety,“ ušklíbnul se Bill.
,,Dobře. A kde přesně ho chceš pohřbít?“
,,Pod tu starou lípu, třeba.“
Poté to ubohé zvířátko opatrně (,,Bacha, nešahej na to, ať nechytneš vzteklinu“) hodili do krabičky od Ramy, pečlivě převázali provázkem a zakopali hluboko do země.
°°°
,,Možná bychom měli zavolat mámě, co se tu stalo,“ navrhl Tom, když o hodinu později leželi na gauči, drželi se za ruce a sledovali televizi.
,,Blázníš? Přijede až za tejden, to tý doby to stihneme dát do pořádku,“ ubezpečoval, spíše než bratra, sebe a podíval se na holou zeď, kde ještě včera stála kuchyňská linka, myčka, lednička a úplně v rohu pračka. ,,A abych nezapomněl. Musíš si vzít ty prášky, co ti předepsal doktor.“
,,Bille. Nejsem blázen. Nepotřebuju žádný debilní léky na oblbování mysli,“ odpověděl Tom a uraženě zkřížil ruce na prsou.
,,No tak, broučku,“ zkusil to Bill, tentokrát tou druhou, něžnou cestou.
,,Ne, Bille, prosím…“ zoufal Tom.
,,A jak si můžeš bejt jistej, že ti nic není? Ještě před týdnem jsi měl deprese, v noci jsi blouznil a já nevím co ještě. To ti přijde, že je všechno v pořádku?“
,,A uvědomuješ si ty vůbec, kvůli komu jsem ty deprese měl?“ křikl Tom.
,,Promiň.“
,,Ne, to ty promiň, neměl jsem na tebe křičet,“ omlouval se Tom a majetnicky Billa objal.
°°°
Byl pozdní večer. Byla zima. Jen u toho Kaulitzovic krbu bylo až moc teplo.
Bill ležel na svém bráškovi a konečně si vychutnával bezchybnou chvíli.
,,Zítra bychom se mohli kouknout po té nové kuchyni, co říkáš?“ navrhl Tom a líbnul Billa do vlasů, přičemž málem omdlel, jakmile ucítíl tu krásnou levandulovou vůni Billových vlasů.
,,Hm… A nemohli bychom zítřek proležet jako dneska odpoledne, zlato? Pod peřinkou, v teplíčku,“ zavrněl Bill.
,,Jak budeš chtít,“ políbil ho.
°°°
,,Slyšíš to?“
,,Co?“
,,To ticho…“
,,Ne. Já už ho nechci slyšet.“
konec
autor: Hate, Schwarz
betaread: Kajess
Ahojky, prihlas se do SONB na mem blogu, budu mocinky rada! :-* =)
jéééé mocinky pěknéééééééé.a že to by aj Georga zabilo :-DDDDD a že a pak to skusíme na něm :-DDDDD
Moc krásne!! prečetla sem to všechno najednou..úúplne krásne a konec nejlepší….ty psolední vety…=) krááása =)
chudák Georg ten asik dopadne….xD……pěkná povídka…..
tak to byla bezkonkurenční povídka xD jseš sQělá xDD
BTW: zpráva pro Gea : dávej si pozor na hyperaktivní dvojčata Kaulitzovy XDD nevím,jestli bys tu ránu smetákem vydržel *ex* xD
jako parádní povídka a upe nejvíc
,,Určitě je mrtvej. Koukni na tu bouli, taková rána by přece zabila i Georga," odpověděl Bill a v duchu plánoval, jak to společně s Tomem brzy vyzkouší.
To sem fakt nemohla upej výpuch jako XD
*padám*
tuhle povídku jsem četla třikrát? čtyřikrát? co já vím.. ale vždycky mě dodělala… má to ohromnou dávku humoru, která mě doslova drtí…xDD krásné krásné krásné…<3
Pěknej konec.
A ide sa na Georgaaaa!!!!! 😀 no iný výtlem som chytila… úžasný príbeh.