Tom křičel ze spánku tak zoufale a nahlas, že se mu skutečně podařilo přivolat svého bratra. Pravda, trochu rozcuchaného a polonahého, ale hlavně překvapeného.
,,Tome, copak se děje?“
Bill stál znovu ve dveřích, když však zjistil, že bráška spí, přišel k němu blíže. Neohrabaně si odhrnul vlasy z očí a posadil se na kraj postele.
,,Bille! Nezlob se, neměl jsi to vědět.“
Blonďatý chlapec sebou házel a prudce gestikuloval rukama přesto, že byl v říši snů. Bill pohotově vystřelil ruku a jemně ji položil na Tomovo čelo.
,,Bráško, vždyť hoříš. Blouzníš. Neboj, zavolám doktora,“ zvedl se a opatrně Toma políbil na čelo, aniž by očekával odezvu.
,,Věděl jsem, že mě pochopíš,“ řekl Tom a objal naklánějícího se bratra kolem krku. Prsty ho jemně lechtal na šíji a přitáhl si nechápajícího Billa ještě blíže.
Bill byl v šoku a naprosto neschopen udělat jediný nepatrný pohyb. Vůbec nechápal, proč se teď Tom tak šťastně usmívá. Odvážil se a lehounce Toma pohladil po líci. Bratr vzrušeně vydechl a tiskl Billa k sobě.
,,Jdu zavolat záchranku,“ řekl Bill a jemně se vytrhl z Tomovy náruče. Odešel z pokoje a nechal brášku snít.
***
Tom měl tep i tlak dvojnásobně zvýšený, srdce v kalhotách, a i přesto byl odhodlaný to udělat. Den ode dne si uvědomoval, že se zamiloval do svého bratra. Do svého Billa, do mladšího brášky, do osoby, která jej netušena přitahovala a do toho černovlasého chlapce, nervózně se nad ním sklánějícím.
V očekávání se posadil a vybídnul Billa, aby si usadil vedle něj. Bill si opravdu sedl a jako ve snách Toma opět pohladil. Lákal ho pohled na bratra přivírajícího víčka a vzrušeného díky jeho dotekům. Bill si dráždivě stiskl dolní ret a pomalu se začal přibližovat k Tomovým naběhlým rtům. Chtivě se vpil do jeho úst a pomalu ochutnával každičkou částečku teď již sytě červených rtů.
Ani jeden z nich si neuvědomil, že líbá vlastní dvojče. Byli jako v extázi, pokoušeli toho druhého, každý hodlal okusit nepoznané a objevit to pravé či nejvhodnější. Kousek po kousku odhazovali zábrany a rozbíjeli střípky nejistoty. Horlivě proplétali své jazyky a slastně vydechovali proudy horkého vzduchu. Tom Billa pevně svíral okolo pasu a druhou rukou jemně držel za bradu. Bill se snažil soustředit a neomdlévat, i když měl pocit, že se samým chtíčem za chvilku rozplyne, a právě to jej popohánělo k tomu, aby ještě silněji třel své rty o ty bratrovy.
Blonďatý chlapec byl přesvědčen, že může zajít i dále. Po chvíli bral do úst Billův ušní lalůček a jemně jej skousával mezi zuby. Bill se snažil držet své emoce na uzdě, ale stejně to vzdal a už jenom tiše šeptal a sténal. Hladil Toma po zádech a rukou sjížděl níž a níž, až nahmatal lem bratrova trička. Jeho dotěrné prstíky se snažily dostat i pod něj.
Aby Tom bráškovi usnadnil práci, strhl ze sebe v rychlosti tričko a opět se věnoval Billovým rtům, které doslova volaly po laskání a mazlení. Bill se zapřel o Tomova ramena a začal se mačkat na Toma. Billův bratr ani na vteřinu neváhal a se svlékáním vypomohl i jemu, takže oba za chvíli měli pouze spodní prádlo. Bill se nechával laskat na krku, kde mu Tom jemně kousal kůži a přejížděl jazykem, kudy jenom mohl. Černovlasý si lehl a Tom si rozkročmo sedl na jeho klín. Chtěl ho vyburcovat do naprosté blaženosti. Začal se tedy pohybovat do jakéhosi rytmu a znovu a znovu bratra líbal. Pomaloučku se přeci jenom dostával ke svému pomyslnému triumfu. Neskutečně ho dráždily Billovy steny a prosby.
,,Bráško, netrap mě. Tak…“ nedořekl, protože ho Tom citlivě otočil na záda a postupně sjížděl jazykem po jednotlivých obratlích. Bill myslel, že uhoří touhou, tak moc bratra chtěl. Tomovy jiskrné oči se ho propalovaly pohledem a on byl tak moc vděčný, že jsou právě jeho brášky.
,,Bille… Miluju tvoje tělo, miluju tvoje oči, rty, miluju tě, ať se ti to líbí, nebo ne, ale já bez tebe nedokážu žít. Už nikdy bez tebe… Tak moc tě chci!“ opakoval jako v horečce.
Bill se začal oblékat a s úsměvem odešel pryč, od Toma…
,,Ne, už zase! Lásko, neodcházej…“
***
,,Tome, no tak, bráško, prober se už!“ zaslechl povědomý hlas. Několikrát zamžoural očima a poté je konečně otevřel.
,,To je dost, že ses probral. Měl jsem strašnej strach,“ pokračovala ona osoba. Tomovi se pomalu začalo vyjasňovat… Sen, Bill, probuzení a…
Bill!
Rychle se posadil na nemocniční posteli a třeštil u toho oči.
,,Ty… jak dlouho tu jsi? A kde to vlastně jsem?“ přemítal překotně.
,,Jsem u tebe pořád, bráško. Nebylo ti dobře, tak jsem tě odvezl do nemocnice,“ vysvětloval Bill a pohladil Toma po líci… Tom se zase neubránil a opět přivřel víčka. Bill dělal, že si toho nevšiml.
,,A… Ty jsi něco slyšel?“ vyptával se poplašeně Tom.
,,Ano, pořád jsi volal mé jméno. Tome…“ Bill najednou zvážněl. ,,Prospal jsi tři dny. Blouznil jsi, volal a zmítal sebou. Doktoři říkali… Prý máš psychické problémy, vážné problémy. Domluvili jsme se, že až se probudíš, tak že se mnou půjdeš zase domů, ale že budeš muset chodit… Že budeš chodit na psychiatrii. Asi ti trošku ruplo v bedýnce. Mám tě rád, uvidíš, že to bude dobrý, my to zvládnem, neboj…“ smutně se usmál a tiskl v dlani Tomovu ruku. Opatrně ji políbil a zavřel oči.
Jeho bráška přece nemůže být blázen!
autor: Hate, Schwarz
betaread: Kajess
Oh.. trošku nečakaný vývoj, ale o to zaujímavejší 🙂