Neslyšet ticho 4.

,,Máš všechno?“
,,Jo,“ odpověděl.
Mohl by říci, že se vrací domů, a že je rád. Ovšem, kdyby to ale byla pravda. Nechtělo se mu. Byl by radši trávil dny v tom bílém pokoji, nemluvil, nejedl, nepil.
A nežil.
Nemusel by se dívat na Billa, na to, jak on žije bezstarostně a neopětuje jeho city. Jak by také mohl, vždyť to nevěděl.
,,Táta čeká dole?“ zeptal se, aby navázal už tak dost strohou konverzaci.
,,Ne.“
,,A jak se teda dostaneme domů?“
Bill se ušklíbnul a vzal bratrova zavazadla. Tom byl nyní zesláblý a podvyživený, takže vypadal vedle vyhublého Billa ještě nezdravěji.
,,Seznam se s tvým novým osobním šoférem,“ řekl Bill a pokynul bratrovi k odchodu.
,,Cože?“
,,Půjčil jsem si auto.“
,,Tátovo?“
Tom začínal být nervózní. Jako vždy, když byl v bratrově blízkosti.
,,Jasný,“ zakřenil se Bill. Čekal, že ho bratr pochválí za jeho výtržnický kousek.
Tom ale neodpověděl. Přivolal výtah, kterým poté sjeli do podzemní garáže. Bill Tomovi otevřel dveře od auta.
,,Nasedat, lorde,“ usmál se a uložil bratrovy věci do kufru.
,,Neměl bych radši řídit já?“ zeptal se Tom, když se Bill chystal nastartovat.
,,No, to teda neměl. Ty bys nás vysekal.“
Nastartoval a sám se v duchu radoval, že bude mít bratra zase pod svým dohledem. Opatrně mu položil volnou ruku na koleno a jemně Toma pohladil.
Tom apaticky sledoval míhající se stromy na okrajích silnice a neopětoval ani jeden z pohledů svého bratra, který nyní místo vozovce věnoval pozornost Tomovi.
Tom jako by se najednou probudil. Podíval se na brášku. Bill kmital očima z Toma na vozovku a z vozovky na Toma.
,,Bille?“
,,Ano?“
Bill odtáhl ruku od Toma a zařadil rychlost.
,,Měli bychom si promluvit.“
,,To ti nabízím už dlouho. Až doma, ano? Nejsem si jistej, jestli bych zvládnul říz-„
,,Ber, než si to rozmyslím.“
Bill se nervózně podrbal na nose a stejně tak se usmál.
,,Fajn. Povídej.“
,,Mohl bys… Nejdřív – tu ruku,“ položil si Billovu ruku zpátky na koleno a něžně ji hladil. Bill si to vysvětlil jako projev bratrovy samoty a dál se věnoval řízení.
,,Bráško, víš, je to težký. Já to neumím říct,“ začal opatrně. Nevěděl, co si může dovolit.
Mám mu to říct, nebo ne?
,,Já tě chápu, Tome. Nedokážu se dívat na to, jak se trápíš. Řekni mi to.“ Bill pevně stiskl Tomovu ruku, poté ji však pustil a znovu zařadil. Otočil se na Toma a pohladil jej po tváři.
,,Já-„
Zavrhne mě. Ale…Tak, ať je to venku.
,,Zamiloval jsem se.“
,,Vážně?“
Bill znejistěl. Prsty poklepával do volantu.
,,Jo,“ odpověděl Tom a dále už odmítal odpovídat na Billovy dotěrné dotazy o její totožnosti. Její… Pche.
Zbytek cesty už vnímal jen Billovy letmé doteky a pískání neurčité melodie, kterou si Bill zpestřoval cestu.

***

,,Jdeš do koupelny?“ ozvalo se ode dveří.
Tom se polekaně otočil a jemně se usmál, když ve dveřích uviděl bratrovu vykukující hlavu.
,,Jasně. Proč?“
,,Tak rychle pojď, za chvíli maj vypnout vodu. Málem jsem na to zapomněl,“ začervenal se Bill.
,,OK, už jdu,“ zvedl se od stolu a zamířil k bratrovi.
,,A… nebude ti vadit, když se u toho odlíčím?“
Bill se snažil dívat na všechno možné, jen ne bratrovi do očí.
,,Nó… Ne, jasně, že ne, dělal jsem si srandu.“
Oba odešli do koupelny. Tom se cítil nesvůj, vždy tam byl radši sám, i když byl sprchový kout krytý matným plexisklem.
Začal se pomalu a neohrabaně vysvlékat, zatímco Bill se snažil odlíčit u umyvadla, i když mu to moc nešlo. Pohledem přímo propaloval bratra a byl rád, že je k němu bráška otočený zády. Co rád, on byl dokonce štěstím bez sebe.
,,Jsi vychrtlej,“ poznamenal Bill, než si stihl uvědomit, co chce vlastně vypustit z pusy.
,,Ty mě sleduješ?“ zeptal se podrážděně Tom.
,,Né, to víš, že ne. Jen konstatuju, čeho jsem si všiml. Teda jako už dřív,“ vykoktal Bill.
,,Aha. Tak já se jdu radši umejt,“ špitl Tom.
,,Jasně.“
Bill se konečně odličoval a ještě si čistil zuby. Co chvilku očkem pokukoval po Tomovi.
Když si chtěl ještě naposledy opláchnout obličej, voda přestala téct.
,,Sakra!“ ozvalo se z koutu.
,,Co se děje?“
Bill se lekl. Co když se mu něco stalo?
,,Nic. Jen jsem celej od mejdla a vůbec nemůžu otevřít oči, jak mě štípou,“ křičel Tom a sprostě u toho nadával.
,,Nevztekej se, rudochu. Přinesu ti osušku a nějak to otřeme,“ smál se Bill.
Z poličky vzal tmavě modrou osušku a šel k Tomovi. Otevřel dveře od koutu.
,,Počkej, Bille, to nemyslíš vážně! Mě snad nebudeš utírat, ne?“
Z Toma přímo čišela nejistota a stud.
,,Já tě neokoukám, mezi nohama mám to samý, co ty.“
,,No právě.“
Ticho.
Bill ignoroval jeho narážky a začal mu jemně utírat pěnu z očí.

autor: Hate, Schwarz
betaread: Kajess