Neslyšet ticho 8.

,,Tome, vstávej.“

Bill opatrně otevřel dveře a nesměle Toma budil – ode dveří. Tom se s úsměvem zavrtěl a podvědomě šmátral pátral po bráškovi vedle sebe, v posteli.

,,Lásko? Totiž,“ zakňoural, ale pak si uvědomil, jak se vlastně věci mají a rychle se posadil. ,,Bille? Co potřebuješ?“ zeptal se, teď už chladně a odměřeně.

,,Musíme -“ zhluboka se nadechl a smířeně vešel do bratrova pokoje. ,,Musíme jít k doktorovi. Něco jsem mu přeci slíbil. Máme tam být asi tak za hodinu, takže bych si pospíšil,“ odrecitoval téměř naučeně. Jak by ne, když si dobrou hodinu připravoval, co mu řekne a jak mu to řekne.

,,Tak jo. Nechal bys mě tu samotného, prosím? Chtěl bych se obléct,“ zasyčel Tom a rychle Billa vystrnadil z pokoje.

Pomalu se oblékl, trochu upravil a s melancholickým, nicméně velice falešným úsměvem odkráčel do kuchyně.

O_o

,,Další!“

Nepříjemná sestřička vyzvala Toma, aby podle jejího mínění „zvednul zadek a laskavě se došoural k panu doktorovi“.

,,Mám jít s tebou?“ zeptal se Bill.

,,Ne… A nebo jo, pojď.“

Oba se tedy zvedli a protáhli kolem červenovlasé ježibaby.

,,Pan Kaulitz? Posaďte se, začneme, jakmile tady sestra -“ odkašlal si, ne příliš vlídně se podíval na onu patnáctihlavou saň a dál pokračoval; „-bude tak ochotná a odejde si na sesternu dodělat manikůru,“ řekl jakoby mimochodem a pohodlně se uvelebil do černého, koženého křesla.

Sestřička se po chvilce vytratila s lahvičkou laku v jedné ruce a Tomovou složkou v druhé.

,,Nebude vám vadit přítomnost vašeho bratra, Tome?“

,,Ne.“

,,Dobrá, tak tedy začneme…“

O_o

Tom hysterčil a Bill byl na pokraji zhroucení.

,,Už mě tam nikdy, nikdy nedostaneš, rozumíš? Nenechám si kazit mozek nějakým pidlovokým bláznem!“

,,Tome, ssss, jsme v nemocnici… A neřvi na mě! Není to pidlovokej blázen, jedinej blázen jsi tady ty!“

,,Máš pravdu, jsem blázen!“ křiknul Tom na celou chodbu a nevšímal si nevěřícně se otáčejících lidí. ,,Ale já jsem blázen do tebe,“ brouknul si, spíše než pro Billa, pro sebe.

Bill nervózně mlčel, už tak byl pořád mimo ze včerejšího zážitku. Uvědomil si sice, že k Tomovi chová jistý cit, ale jeho ego bylo neschopné se bráškovi omluvit, nebo aspoň udělat první krok.

,,A ještě ke všemu ze mě dělaj psychopata. Já jim dám psychiatra, žádný prášky nepotřebuju. Ať si je narvou do pusy sami, mě nikdo nedonutí… Lá-Bille, posloucháš mě vůbec?“ opatrně do Billa strčil.

,,Co?“

O_o

,,Tomi? Půjdu se vykoupat, jo?“

,,Jasně.“

Bill si po náročném dnu rozhodl dopřát koupel. Rychle napustil vanu a s blaženým úsměvem se do ní ponořil. Sotva mu ale byla dopřána špetka imaginárního klidu, uslyšel zezdola tlumený výbuch.

,,Tome?!“ vyskočil z vany a nahý běžel dolů do kuchyně.

To, co viděl, mu nejdříve málem způsobilo infarkt, ale když mezi troskami kuchyňské linky rozpoznal Kaulitze, jak se choulí v koutě, nadává si, a je roztomile zamazaný od marmelády, mouky a medu, rozesmál se.

,,Já chtěl jenom udělat večeři. Ono samo…“

,,Tom – lásko…“

autor: Hate, Schwarz
betaread: Kajess