9. Nohatá chlupatá obluda
Malý pavouček cupital vysokou trávou na zahradě. Cestou pokukoval, kde je co zajímavého. Zahlédl dům. Čistě bílou zeď. A pootevřené okno. ‚To je ono,‘ pomyslel si a vydal se na sáhodlouhou cestu do vrchu. Nahoře na něj čekala vytoužená odměna. Vlezl dovnitř.
^_^
Z hromady se ozvalo něco, co mohlo při troše štěstí připomínat překvapený výdech. Zavalený Kaulitz vlastně téměř vypískl radostí. Otázkou zůstává, jestli se potom rozkašlal proto, aby svůj výbuch štěstí zakryl – anebo ho ta linka přimáčkla trošku víc. No, oba dva případy v tu chvíli Billovi připadaly téměř nemožné, a tak šel radši zjistit, co se s bráškou děje.
Došel až k hoře, ale tam se obezřetně zastavil a čekal, co bude. Z jeho bratra koukal jenom kšilt čepice a palec u nohy. V mezeře mezi chlebníkem a čímsi neidentifikovatelným se blýsklo hnědé oko.
„Tak jdem na to,“ povzdechl si Bill po značné chvíli váhání a nadzvedl onen chlebník. Zaostřil. Vytřeštil oči, hrůzou mu povstávaly vlasy na hlavě. „Ááááááááá!“ zařval zděšeně, odhodil náklad a uskočil k protější stěně.
Oko s kouskem nosu na něj nechápavě zíralo.
„Co se děje?“ zasípalo.
Zpěvák roztřesenou rukou ukázal na předmět, který se po jeho hysterickém vystoupení odkutálel do kouta. Po cestě z něj stačilo všechno vypadat – po celé podlaze kuchyně se teď válely rozsypané rohlíky a opodál se povaloval čerstvý bochník chleba. Bill se namáčkl na stěnu, děs a hrůzu v očích, a zašeptal :
„Je tam…“
„Co?“ vyděsil se dredař bez dredů a to, co z kytaristy bylo vidět, zbledlo.
Bill, který vypadal, že se za chvíli složí, neodpověděl. Místo toho se začal pomalu posouvat do bezpečí, směrem ke dveřím.
Tom nechápal.
„Kam… kam jdeš? A co se děje? Co tam je???“ pískal vystrašeně a snažil se vyhrabat z hromady harampádí. Nedařilo se.
Bill se na něj soucitně podíval.
„Měl jsem tě rád…“
„Co-co-cože???“
Oba se vypoulenýma očima pozorně zadívali na chlebník. Kousek od něj se batolilo něco černého se spoustou nohou.
„Pavoouuuuk!“ vykřikla dvojčata synchronizovaně a dala se na zmatený úprk z místnosti. Teda, Bill…
^_^
Tom ze sebe začal odhazovat suť, kusy nábytku od něj odletovaly skoro nadzvukovou rychlostí, a u toho mu (nezávisle na jeho vůli) z úst proudil nekonečný vodopád slov. Jen některá se dala rozeznat, ale i to málo by náhodného pozorovatele (bez arachnofobie) dokázalo sklátit smíchy.
„Potvora… velká… nohatá… ošklivá… Brrr! Černá… ááá, umřu… Rychle, rychle… do zákrytu… Ááááááá! Nechci!“
Konečně ze sebe dostal i květovaný ubrus, s námahou se vyškrábal na nohy a rozhlédl se, kde se nezvaný návštěvník jejich pečiva nachází. U chlebníku už nebyl. A na podlaze taky ne. Okno – zhroucená linka – stěny… Nic. Koukl si pod nohy.
„Neeeeeeeeeee!“ Tom se poroučel k zemi. Po jeho břiše si to křižovala malá Johanka.
^_^
Bill na schodech strnul. Ten výkřik zněl opravdu zoufale.
Pavouci útočí?!
Napadlo ho bezděčně, ale pak se na schodech statečně otočil a vydal se zpět. To, co uviděl, mu vyrazilo dech.
„Nechej ho, ty potvoro jedna nohatá chlupatá ošklivá!“ vykřikl bojovně a zašermoval se smetákem jako s kordem. Toho by se vylekal každý. Jenom pavouček si jeho působivého kousku zřejmě nevšiml, Tomův nos byl očividně zajímavější. „Pusť ho! Ten je můj! Nebo uvidíš…!“ vyhrožoval. Johana nic. „Vybral sis sám,“ rozhodl pevným hlasem Bill a rozmáchl se smetákem.
^_^
Tom otevřel oči. Tyč letící mu přímo doprostřed čela… Tma.
^_^
„A máš to!“ zaradoval se zpěvák, klekl si k bráškovi a rukávem smetl mrtvolku na zem. Podíval se na Toma, kterému se na čele začala rýsovat fialová boule.
„Ou…“
Au… Kterej debil… Ten ještě uvidí…
Přemítal dredař a marně se snažil otevřít oči. V hlavě mu pulzovalo, jako kdyby celou noc proflámoval.
Počkat – noc, nemocnice, linka, Bill… PAVOUK!
Rychlostí blesku se vymrštil do sedu, až překvapeného brášku vyděsil ještě víc, než ten chudák nohatej tvoreček. Ustrašeně otevřel oči, zkontroloval, jestli si po jeho břišních partiích pořád neštráduje ta hrůznost a rozrušeně vyhledal oči svého bratra.
„To ty?“
„No, eh…“ vymáčkl ze sebe Bill a pomalu získával barvu přezrálého rajčete. „Když on byl… to…“
„Dík,“ přerušil ho Tom a usmál se.
„Co???“
„No, žes ho nenechal mě sežrat.“
„Sežrat???“
Tom sklopil pohled. „Tys neviděl jeho kusadla? Byly tááááákový!“ rozmáchl rukama a nasadil mučednický výraz.
„No fuj…“ otřásl se Bill a chápavě ho objal kolem ramen.
„Ty, bráško – cos to říkal, než jsi utekl?“ začal nejistě Tom, plně si vědom toho, že z téhle situace něco vytěžit prostě musí.
Bill se zamyslel. :
„Když já – já už nevím,“ prohlásil zmateně a nervózně těkal pohledem z Toma na dveře a zase zpět. „Asi -„
„Taky tě mám rád,“ odtušil dredař a začal žmoulat v ruce kus starého rohlíku. „Pro – promiň, lásko.“ kousl se do rtu. Prosím…
Bill se rozzářil.
„Jo? Fakt???“ vykřikl a pověsil se svému dvojčeti kolem krku.
„Moc…“ zašeptal a položil mu hlavu na rameno. „Moc!“
autor: Hate, Schwarz
betaread: Kajess
take vytlemy jsem v zivote nezazila az si segra myslela ze mam epileptickej zachvat nebo co 🙂
tonka:to nejsi sama já jsem úpolně taky histericky se smála :-DDDDDDDDD
OMG xDD to není možnýý xDD už si dokážu představit Billa se smetákem jak tam "tančí" s úmyslem zabít pavouka xDDD to snad ani není možný jak jsem se tady chláámala xDD panebože xD OMFGGG xDD B-Kay ,ty to dokážeš tak smíchat, nejprve tak,že se tady tlemim jak blbá xD a potom taková romantika…ou ;))
aha sry to nemělo být B-Kay xD ale já si myslela,že jsi B-Kay protože píšeš STEJNĚ dobře,jako ona..tyvole xD
ten pavouk..bože…:-DDD
Tahle kapitolka nema chybu,břicho me bolí od smichu ještě teď