Tábor (1/3)

,,Tome… Tommy… Nech, nech toho… Kdykoliv by mohl… Mohl někdo… Přijít…“ Černovlasý chlapec lehce zavzdychal a celý se prohnul pod přívalem slasti, kterou mu způsobovaly bratrovy doteky na jeho rozpálené pokožce.. Tom se jen usmál a dál konečky prstů zkoumal bratrův podbřišek.. Dál nezacházel.. Znal Billovy požadavky.. Nezacházet nijak dál, dokud nebude připravený.. A Tom to z čisté lásky k němu dodržoval..

,,Pane Bože, Tommy…“ Bill prudce zaklonil hlavu a prsty se probíral bratrovými dredy.. Miloval, když si s nimi mohl hrát.. ,,Pokračuj…“ zavzdychal Bill a dlaněmi si přitáhl k sobě bratrovu hlavu.. Chtěl cítit jeho rty na těch svých.. ,,Pokračuj, prosím…“ Tom se skláněl jen několik málo milimetrů od jeho tváře a detailně si prohlížel každičkou část toho dokonalého obličeje… „JSI TAK DOKONALE SLADKÝ… TOLIK TĚ MILUJI BILLE… JSI NÁDHERNÝ… JSI MŮJ…“

Tom přejel Billovi jedním prstem po tváři a poté konečně spojil jejich rty v jedny.. Jemně se otíral o Billovy rty a jazykem zlehka přejížděl jejich tvar.. Čekal, až jej bratr pustí dál.. A nemusel čekat dlouho.. Bill mu oddaně vycházel vstříc a nedočkavě proplétal svůj jazyk s Tomovým.. Tyhle chvíle miloval.. Chvíle, kdy se jej bratr dotýká, kdy jemně laská jeho tělo, kdy mu oplácí polibky.. Pro tyhle chvíle žil.. Vyhovovalo mu, že mezi ním a Tomem nikdy nedošlo k něčemu víc, než jen lehkému mazlení a polibkům.. Zatím nebyl připravený..

,,Ach Tome…“ vydechl Bill a jemně Toma líbnul na špičku nosu.. O okamžik později se otevřely dveře jejich chatky.. ,,Tome, Bille je nás… nástup!! Co to sakra děláte?!?!“ Jasmin, mladá brunetka – jedna z vedoucích – znepokojeně pozdvihla pravé obočí a oba bratry si měřila pohledem.. Tom se okamžitě prudce postavil, div si neurval hlavu o kraj postele.. ,,Au!! Sakra!! Au!!“ Chytil se za krk a do očí se mu draly slzy palčivé bolesti, která mu ze zátylku vystřelovala do celého těla..

,,Tome!! Jsi v pořádku??“ Bill i Jasmin k němu hned přiskočili, ale Bill byl o něco málo rychlejší, tím pádem za pár vteřin Tomovu ruku vystřídala Billova teplá dlaň.. Právě teď mu bylo jedno, jestli je s nimi v chatě i Jasmin, nebo ne, chtěl se postarat o bratra.. Ani jednomu nepřišlo hloupé, že jsou celý rozcuchaní, zadýchaní a se zarudlými tvářemi.. Oni tenhle stav milovali, pro ně to bylo přirozené..

,,Jo, jsem v pohodě“ Tom se na něj usmál a nejradši by ho pevně objal, ale Jasmin mu nedala příležitost..

,,Je nástup, takže tam oba okamžitě jděte.. O tom, co jsem viděla se nebudeme bavit.. Řekněme, že jste se jen lechtali, nic víc.. Až skončí nástup, dej si na ten krk obklad.. A teď už běžte.“ Dvojčata bez jediné známky protestu uposlechla a z chatky zamířila rovnou k ohništi, kde už všichni čekali… …

**** PO NÁSTUPU ****

,,Pojď, uděláme ti něco s tím krkem…“ Bill chytil Toma za rukáv mikiny a táhl ho k pánským záchodkům.. Při nástupu se prakticky nedozvěděli nic.. Jen to, že až do večeře mají volno a po večeři budou mít program, který se ještě dozví.. Tom se nechal ochotně postavit před umyvadlo a nechal Billa, aby mu prstíkem přejížděl po šrámu na krku..

,,Bolí to moc??“ špitl Bill potichu a zlehounka foukl na bratrův krk.. Tom se celý zatřásl.. „ACH BILLE… TOHLE MI NEDĚLEJ PROSÍM… TOHLE NE…“ Tom přivřel víčka a slabě vydechl..

,,Dá se to vydržet…“ odpověděl nakonec po chvíli a přesně vnímal každý Billův pohyb na jeho krku.. Prudce otevřel oči, když zaregistroval, že Billovy prsty vyměnily jeho hebounké rty.. ,,Nech toho Bille…“ vydechl ztěžka Tom a pokusil se otočit.. Bill mu to však nedovolil.. ,,Čeho mám nechat?? Tohohle??“ špitl tence a opět se přitiskl svými rty na Tomův krk..

,,Jo, přesně toho“ vydechl Tom a dlaněmi se zapřel o umyvadlo..

,,Tak jo,“ Bill si zlehka povyskočil, jemně přitiskl Tomovi na krk ledový kapesník a doprovázen bratrovým zděšeným výkřikem vyběhl ze záchodků… …

*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*

,,COŽE?!?!?!?!?!?“ Billův vyděšený výkřik se nesl celým táborem.. Všichni na něj upírali nechápavý pohled, ale jemu to bylo jedno.. Jeho tělem právě teď otřásal strach z toho, co se má večer dít.. To po něm přeci nemohou chtít.. To nejde..

,,Co je Bille??“ Nicolas – hlavní vedoucí – muž vyšší silné postavy s tmavými, nakrátko střiženými vlasy, střelil po Billovi pohledem.. Nikdy proti dvojčatům nic neměl, ale letos?? Letos by Billa nejradši přetrhl na dva kusy.. Byl jako vyměněný.. Nehodlal se na krok hnout od svého bratra a bál se věcí, kterých se jindy dřív nebál..

,,Proč noční bojovka??“ vydechl Bill přiškrceným hlasem.. Tohle neměl nikdy rád..

,,Bože Bille, co ti na tom vadí?? Vždyť jenom projdeš lesní cestou, nic víc.. Tak v čem je problém??“ Nicolas byl zatím poměrně klidný, ale i jeho nervy mají své hranice..

,,V čem?! Já nikam lesem nejdu!!“ Bill si zpupně založil ruce na prsou a nafoukl tváře.. Tomovi v tu chvíli přišel tak dokonale sladký.. Ale byl jediný.. Nicolasovi právě přetekla hráz..

,,Takže chlapečku, budeš se divit, ale ty tu bojovku půjdeš taky!! A bez řečí!!“ Nicolas ho prstem dloubl do hrudi, až Bill o krok ustoupil.. Šel z něj strach..

,,Nicolasi??“ Tom se do toho vložil.. Už nemohl dál přihlížet tomu, co se dělo mezi Billem a Nicolasem.. Věděl o Billově strachu ze tmy a různých „strašidel“. Nikdy nedokázal přesně pochopit, jak se to stalo, že z toho Bill nikdy nevyrostl, ale už i díky tomu ho miloval ještě víc.. Měl další důvod proto se o něj starat..

,,Co je?!“ Nicolas se otočil čelem k Tomovi.. Tušil, že se jej bude chtít zastat, ale s tím co Tom navrhl nepočítal..

,,Mohl bych jít s ním?? Ať se nebojí…“ Tom opatrně hodil do ringu svůj návrh a čekal, s jakou pořídí.. Koutkem oka zachytil Billův pohled, který mu vyjadřoval vděčnost..

,,Co prosím?! Děláš si ze mě srandu Tome?! Vždyť je mu skoro šestnáct let!!“ Nicolas nevěřil svým uším..

,,Ne.. Nicolasi prosím, nech mě s ním jít.. Bude to výhodné pro obě strany.. Ty se nebudeš muset dívat na Billův uražený a ublížený obličej a on se nebude bát.. Prosím,“ Tom se mu upřeně díval do očí a doufal, že si Nicolas všimne té naléhavosti, kterou v nich má..

,,Pane bože!! Pro mě, za mě!! Dělejte si, co chcete!!“ Nicolas odevzdaně rozhodil rukama, otočil se zády k dvojčatům a nechal je na pospas výsměchu, který patřil Billovi za jeho „poseroutství“

*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*

,,Děkuju…“ špitl Bill a přitulil se Tomovi do náručí.. Nechal se od něj obejmout kolem boků a s lehce přivřenými víčky vnímal, jak Tomovy prsty opatrně kloužou po jeho pokožce pod tričkem..

,,Neděkuj…“ vydechl tiše Tom a jemně políbil Billa do vlasů.. Útlou paží si jeho tělo přimáčkl ještě o něco více na to své a oba tiše kráčeli lesem jako jedno tělo.. „ACH LÁSKO… PROČ JEN MI DĚKUJEŠ?? TY VÍŠ, ŽE NEMUSÍŠ!! TY ANI NESMÍŠ!! PRO TEBE BYCH UDĚLAL COKOLIV!! SLYŠÍŠ?? COKOLIV…“

,,Krásně voníš Tommy…“ vydechl potichounku Bill a zastavil se.. Jeho bratr udělal totéž.. Stáli proti sobě, jemně se navzájem dotýkali konečky prstů a pohledem se vpíjeli do toho druhého..

,,Děkuju…“ špitl Tom, naprosto zaměstnaný bratrovýma kouzelnýma očima.. Ani jeden nevnímal realitu kolem nich, proto se není čemu divit, že oba polekaně vykřikli, když… ,,Uhaaaaa!!!“ ,,Aaaaaaaa!!“ Lesem se nesl trojí výkřik.. Do morku kosti polekaný Bill se krčil v bezpečí bratrovy náruče a Nicolas, který vyběhl zpoza stromů nevěřícně přihlížel tomu, jak se postupně Bill hroutí.. Ještě odpoledne nechtěl věřit tomu, že by se doopravdy mohl bát.. Teď se na vlastní kůži přesvědčil o opaku..

,,Bille, pššš, Bille… Už je to dobrý.. Neboj se… Pššš, neboj se…“ Tom tiskl na své tělo uzlíček naprostého neštěstí a snažil se jej nějak uklidnit.. Ale dost dobře se mu to nedařilo.. ,,Tome, já… Omlouvám se, nevěřil jsem, že se vážně bojí…“ Nicolas se začal nesrozumitelně omlouvat, ale stačil mu jediný pohled do Tomovy tváře a přestal.. ,,Běž, běž s ním do tábora a ulož ho, ano?? Tady máš baterku…“ Nicolas mu podal svou baterku, čímž jim zajistil, že už je cestou nikdo nebude „strašit“. Tom ji s vděčným pohledem přijal a s Billem stále v náručí se vydal zpět k táboru… …

*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*

,,Tommy??“ Bill už ležel v klubíčku stočený na posteli a právě upíral své čokoládové studánky na bratra, který ze sebe svlékal špinavé oblečení..

,,Ano broučku??“ Tom se na něj s úsměvem na rtech otočil a někam za sebe odhodil triko.. ,,Noo, nemohl bys… Prosím… Nooo…“ Bill pohledem hltal Tomovo tělo, které se v odlesku měsíčních paprsků zrcadlilo před jeho očima..

,,Co bych nemohl??“ zeptal se Tom a neskrýval pobavený podtón v hlase.. Přes hlavu si přetáhl triko na spaní a stoupl si před Billovu postel..

,,Budeš tu dnes spát prosím se mnou??“ Bill nesměle vyslovil svou prosbu.. Za normálních okolností by Toma o něco takového nežádal na místě, kde je kolem nich tolik jiných lidí, ale teď to bylo přímo nezbytné.. Ještě se celý třásl po zážitku z lesa a potřeboval Toma cítit vedle sebe.. Potřeboval, aby ho teplo jeho těla příjemně hřálo.. Tomovi z tváře vymizel lehký úsměv.. Tohle po něm nemůže Bill žádat.. Vždyť.. Nejsou v chatě sami.. Andreas, jejich přítel, by to snad ještě pochopil.. Zná Billa a jeho slabosti.. Ale Dan?? Dan by to nepochopil.. ,,Tommy… Prosím…“ Bill na něj upíral svůj typický pohled, když něco chce.. Pohled štěněte.. „ACH BILLE, TAKHLE SE NA MĚ NEDÍVEJ!! TAKHLE NE!! VÍŠ, ŽE NEDOKÁŽU ŘÍCT NE!! BUDOU Z TOHO JEN PROBLÉMY, LÁSKO… NEDÍVEJ SE NA MĚ TAAAAAK“ ,,Tak dobře, posuň se kousek,“ Tom nakonec nedokázal odolat a přilehl si vedle brášky.. Bill se mu se šťastným úsměvem na rtech stočil do náruče a nechal se od Toma hladit ve vlasech.. Dokonale jej to uklidňovalo a Tomův pravidelný dech ho ukolébával ke spánku..

,,Dobrou noc Tommy…“ špitl Bill a zlehka bratra políbil na krk.. Tomovi okamžitě po těle naběhla husí kůže..

,,Dobrou noc broučku…“ vydechl Tom a vtiskl Billovi drobounkou pusu do vlasů… …

*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*

autor: Dádinka
betaread: Janule