Psal se den 7.4.2007. Byl večer. Konal se koncert jedné z nejslavnějších skupin všech dob – Tokio Hotel. Fanoušci nadšeně křičeli, co jim síly stačily. V Ostravě – ČEZ Aréně si právě někteří prožívali svůj nej den v životě. Bill zpíval naplno, ostatní kluci se snažili, aby na onen večer nikdo nezapomněl. A tak se i stalo. Ostravský koncert nebyl opomenut, ale s ním se zapsalo i mnoho jiných věcí. O jedné z oněch věcí bude i tento příběh….
Pojďme se přenést do doby, kdy ještě byli TH tou nejslavnější skupinou Evropy…
„Dankééééééé, dankééééééé!!!!!!!“, rozléhalo se Arénou, když Bill dozpíval poslední píseň svého koncertu. Fanynky pištěly a vřeštěly jedna přes druhou.Bill se poté odešel do zákulisní upravit.
Pojďme se přenést do doby, kdy ještě byli TH tou nejslavnější skupinou Evropy…
„Dankééééééé, dankééééééé!!!!!!!“, rozléhalo se Arénou, když Bill dozpíval poslední píseň svého koncertu. Fanynky pištěly a vřeštěly jedna přes druhou.Bill se poté odešel do zákulisní upravit.
„Jé bráško, to bylo fajn!“ pronesl po chvíli Tom.
„Jo, české fanynky, ty se nezdají.“ řekl na to Georg.
„Hele, já si všimnul jedné krásky v 1. řadě, ta by stála za hřích!“
„Jo Tome, já jsem taky viděl pár nádherných!“ odpověděl mu Georg.
Bill stále mlčel, jakoby se ho to ani netýkalo.
„Ale co je s tebou brácho?“ zeptal se ho Tom, „Taky se Ti líbila nějaká, měl jsi přece výhled u In Die Nacht.“ „Jo, jo, byly hezký“ odpověděl suše Bill. Tom na to mávl rukou a dělal si svoje. Pak se všichni přemístili do svých pokojů…
Bill se zamkl a sedl si ke stolku. V hlavě si pořád kladl otázku, jestli je normální. Tak dlouho už snil o jedné své lásce, která ale neměla ani tušení, že ji Bill miluje. A přitom byla ta osoba tak blízko. „Tome, Ty ani nevíš, jak Tě miluju!“ zašeptal Bill do tmy a ticha. Ještě více ho sužovaly hlasy, které slyšel odvedle z Tomova pokoje. Tom si tam opět přivedl dívčí „společnost“.
Na druhý den u snídaně to bylo velice podivné. Bill seděl a mlčel, skoro brečel, Tom málem práskl hlavou do talíře, jak byl po té noci unavený a Georg s Gustavem si povídali, jakožto hudebníci, zážitky z koncertu. Změnilo se cosi, až když Tom vstal ze židle a Bill k němu vzhlédl. Jejich pohledy se střetly. V tu chvíli se něco změnilo.
Bill se zamkl a sedl si ke stolku. V hlavě si pořád kladl otázku, jestli je normální. Tak dlouho už snil o jedné své lásce, která ale neměla ani tušení, že ji Bill miluje. A přitom byla ta osoba tak blízko. „Tome, Ty ani nevíš, jak Tě miluju!“ zašeptal Bill do tmy a ticha. Ještě více ho sužovaly hlasy, které slyšel odvedle z Tomova pokoje. Tom si tam opět přivedl dívčí „společnost“.
Na druhý den u snídaně to bylo velice podivné. Bill seděl a mlčel, skoro brečel, Tom málem práskl hlavou do talíře, jak byl po té noci unavený a Georg s Gustavem si povídali, jakožto hudebníci, zážitky z koncertu. Změnilo se cosi, až když Tom vstal ze židle a Bill k němu vzhlédl. Jejich pohledy se střetly. V tu chvíli se něco změnilo.
Najednou si uvědomili, co pro sebe znamenají. Střetnutí jejich pohledů trvalo krátce, ale pro ně to byly hodiny. Vyrušil je až Georgův hlas „Kluci, měli bychom už jít“. Tom se na Billa jemně pousmál a otočil se. Bill vstal ze židle a z oka mu ukápla slza, která se vpila do jeho trička.
Kluci si to namířili přímo do zákulisí, kde zkoušeli před koncertem a ladili nástroje. Dnes ale nebylo něco v pořádku. Až to Gustava dopálilo.
Kluci si to namířili přímo do zákulisí, kde zkoušeli před koncertem a ladili nástroje. Dnes ale nebylo něco v pořádku. Až to Gustava dopálilo.
„Proboha kluci, co to s váma dneska je??“ zakřičel Gustav poté, co Tomovi několikrát ujela kytara a Billovi hlas.
„Já nevím, co se to děje!“ pískl vyděšený Bill z toho, že pokazí celý koncert. Však ani Tom z toho nebyl dvakrát odvázaný.
Koncert: Tom se snažil hrát a neplést se, ale nešlo to. Jeho chyby byly až příliš velké na to, aby se daly zamaskovat křikem fans. I Billovi neustále ujížděl hlas. I ta nejmenší fanynka v poslední řadě si mohla všimnout, že pohledy dvojčat se hodně střetávají. Nakonec byl koncert označen jako obrovský propadák, dokonce TH ztratili i některé své příznivce. Našli se jen dva lidé, kteří kluky utěšovali: producent David a kamarád Andreas.
Pak se pomalu odebrali do svých pokojů. Hlavně dvojčata z toho byli obzvlášť nešťastní a přitom vůbec netušili, co to způsobilo.
Bill s Tomem si pustili televizi, udělali si něco k pití a mlčeli…..až po chvíli Tom uchopil ovladač z větou „Bille, to nemá smysl, stejně ani nevnímáme, co tam dávaj!!!“ Bill tiše přikývl,mírně naklonil hlavu ke svému bratrovi,jakoby mu chtěl něco zašeptat do ucha.
Koncert: Tom se snažil hrát a neplést se, ale nešlo to. Jeho chyby byly až příliš velké na to, aby se daly zamaskovat křikem fans. I Billovi neustále ujížděl hlas. I ta nejmenší fanynka v poslední řadě si mohla všimnout, že pohledy dvojčat se hodně střetávají. Nakonec byl koncert označen jako obrovský propadák, dokonce TH ztratili i některé své příznivce. Našli se jen dva lidé, kteří kluky utěšovali: producent David a kamarád Andreas.
Pak se pomalu odebrali do svých pokojů. Hlavně dvojčata z toho byli obzvlášť nešťastní a přitom vůbec netušili, co to způsobilo.
Bill s Tomem si pustili televizi, udělali si něco k pití a mlčeli…..až po chvíli Tom uchopil ovladač z větou „Bille, to nemá smysl, stejně ani nevnímáme, co tam dávaj!!!“ Bill tiše přikývl,mírně naklonil hlavu ke svému bratrovi,jakoby mu chtěl něco zašeptat do ucha.
„Co je Bille?“ řekl tiše Tom.
„Víš bráško,já……
autor: LucyLark
betaread: Janule
mocinky pěknýýýýý
krásnýý a navíc miluju takový povídky kde se mluví o Česku:)
Ja taky,doufám že si pěkně počtu.