Příští týdny Bill s Tomem prožívali jedny z nejkrásnějších období svého života. Teď, když už navzájem věděli, že se milujou, tak si říkali a dělali spolu skoro vše. Až jednou přišel den, který všechno zkazil a pošlapal celý jejich život.
Bylo právě 15. července 2007. Šílená vedra už se prostě nedala vydržet. Twins se celí zmožení vedrem procházeli pomalu po parku. Koupili si zmrzlinu a sedli si na lavičku. Chvíle hrůzy se blížila a nic netušící dvojčata klidně seděla na lavičce. Ze zadu se k nim blížila asi 10-členná skupina Anti TH.
Začaly se odpočítávat sekundy jejich zatím krásného a slávy plného života.
Skupina Anti Billa a Toma obestoupila dokola. Oba napřed vyjeveně koukali a Bill se tiše zeptal
Bylo právě 15. července 2007. Šílená vedra už se prostě nedala vydržet. Twins se celí zmožení vedrem procházeli pomalu po parku. Koupili si zmrzlinu a sedli si na lavičku. Chvíle hrůzy se blížila a nic netušící dvojčata klidně seděla na lavičce. Ze zadu se k nim blížila asi 10-členná skupina Anti TH.
Začaly se odpočítávat sekundy jejich zatím krásného a slávy plného života.
Skupina Anti Billa a Toma obestoupila dokola. Oba napřed vyjeveně koukali a Bill se tiše zeptal
„Co je???“ Nedostalo se mu odpovědi, ale pěkné rány do obličeje. Sesunul se k zemi. Tom vytřeštil oči a pokoušel se přeprat celou bandu. Mezitím slyšel jen bolestné vzdechy a výkřiky Billa. Tak mu chtěl pomoct, ale nešlo to..
Anti je ale přesto nenechali a pokračovali. Drsně je tam mlátili asi ještě asi čtvrt hodiny…
Tom otevřel oči…..všechno tam bylo bílé. Podíval se kolem sebe. Pochopil, že leží v nemocnici. Za chvíli se na něho přišla podívat sestřička a donesla mu jídlo. Tom nechtěl nic jiného, jen se zeptal
Anti je ale přesto nenechali a pokračovali. Drsně je tam mlátili asi ještě asi čtvrt hodiny…
Tom otevřel oči…..všechno tam bylo bílé. Podíval se kolem sebe. Pochopil, že leží v nemocnici. Za chvíli se na něho přišla podívat sestřička a donesla mu jídlo. Tom nechtěl nic jiného, jen se zeptal
„Prosím, můžu vidět Billa?“
Neodpověděla..“
Neodpověděla..“
Sestřička zavolala doktora. Přišel……Tom znovu opakoval otázku. Doktor se na něj podíval a nadechl se…..
…“Víš Tome, musím Ti říct dost špatnou zprávu.“ Tom na něj vytřeštil oči.
„Jakou proboha???“
„Jakou proboha???“
„Hned po tom napadení jsme Billa museli převést na sál, protože byl hodně poraněný.“
„No a kde je teď???“
„Tome, napadení bylo velké a Bill byl hodně zraněný. Nepřežil to!“
Tom silně zalapal po dechu. Pak pevně sevřel oči a řval: „Nééé!!!! Bille Néééé!!!!“ Z očí mu začaly proudem valit slzy…
Doktor Toma chytil kolem ramen a snažil se ho uklidnit. Tom ale nepřestával. Nakonec mu museli píchnout injekci na uklidnění. Tom po ní usnul. Ráno se probudil a myslel, že to byl hrozný sen. Ale tentokrát to byla pravda.
Bill na těžká zranění opravdu podlehl.
Po týdnu pustili Toma z nemocnice. Za tři dny poté měl Bill pohřeb. Toma tam museli doprovázet a podpírat Georg s Gustavem. To ale na něj bylo moc. Zhroutil se…musel být převezen do nemocnice.
Začal odmítat jídlo, pití a když ho dali na umělou výživu, tak si kapačky vytrhal ze žil. Už nemohl dál. Pořád jen myslel na Billa, jediného člověka, který ho dokázal pochopit a který ho miloval. Říkal si, že kdyby nebyli slavní, tak by se jim toto asi nestalo. V noci nespal. Měl hlavu plnou myšlenek na své ztracené
dvojče. Za tu dobu šíleně zhubl. Z jeho 53kg zbylo nakonec 34kg. Byl tak slabý, že nemohl stát už ani na vlastních nohách. Jeho optimistická povaha byla ta tam a jeho věčně vysmáté oči se proměnily v obrovské tůně plné utrpení.
Tom už nemohl dál. Vzal skleničku, která stála na stolku a třískl s ní o postel.
Vzal si jeden střep a přiložil si ho k ruce. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a stiskl zuby. Pak si střepem silně zajel do zápěstí, ze kterého začala valit krev. Podíval se na to a ruku nechal viset dolů. Pomalu krvácel a jeho zesláblé tělo vykonalo své. Naposledy se nadechl a s myšlenkami na Billa skončil jeho život…
Za pár hodin našli jeho bezvládné tělo na posteli. Nakonec ho pohřbili vedle Billa. Každý den chodilo k jejich hrobu mnoho fanynek, které si přály jedinou věc. „Kéž by se spolu tam na onom světě setkali…“
Doktor Toma chytil kolem ramen a snažil se ho uklidnit. Tom ale nepřestával. Nakonec mu museli píchnout injekci na uklidnění. Tom po ní usnul. Ráno se probudil a myslel, že to byl hrozný sen. Ale tentokrát to byla pravda.
Bill na těžká zranění opravdu podlehl.
Po týdnu pustili Toma z nemocnice. Za tři dny poté měl Bill pohřeb. Toma tam museli doprovázet a podpírat Georg s Gustavem. To ale na něj bylo moc. Zhroutil se…musel být převezen do nemocnice.
Začal odmítat jídlo, pití a když ho dali na umělou výživu, tak si kapačky vytrhal ze žil. Už nemohl dál. Pořád jen myslel na Billa, jediného člověka, který ho dokázal pochopit a který ho miloval. Říkal si, že kdyby nebyli slavní, tak by se jim toto asi nestalo. V noci nespal. Měl hlavu plnou myšlenek na své ztracené
dvojče. Za tu dobu šíleně zhubl. Z jeho 53kg zbylo nakonec 34kg. Byl tak slabý, že nemohl stát už ani na vlastních nohách. Jeho optimistická povaha byla ta tam a jeho věčně vysmáté oči se proměnily v obrovské tůně plné utrpení.
Tom už nemohl dál. Vzal skleničku, která stála na stolku a třískl s ní o postel.
Vzal si jeden střep a přiložil si ho k ruce. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a stiskl zuby. Pak si střepem silně zajel do zápěstí, ze kterého začala valit krev. Podíval se na to a ruku nechal viset dolů. Pomalu krvácel a jeho zesláblé tělo vykonalo své. Naposledy se nadechl a s myšlenkami na Billa skončil jeho život…
Za pár hodin našli jeho bezvládné tělo na posteli. Nakonec ho pohřbili vedle Billa. Každý den chodilo k jejich hrobu mnoho fanynek, které si přály jedinou věc. „Kéž by se spolu tam na onom světě setkali…“
konec
autor: LucyLark
betaread: Janule
uz sem si to precetla podruhe a zase brecim x((
ty jo, to je síla, je to supr, brečím, jak želva…
woe ja z toho nemuuzu…….to je takowy nadherny ae smutny zarowen 🙁
bože bulím je to úplně nádherný ale aj smutný :'-(
Ráda bych napsala koment ve stylu svých " předchůdkyň", ale bohužel… Nejde to. Tisíckrát a stáke dokola "propraný" námět jsi sice zpracovala velmi osobitě, avšak s několika velkými stylistickými chybami:
Kupříkladu bych Ti vytkla -jako jednu z nejzávažnějších-, že jsi naprosto přehodila "zkracování/prodlužování vět v rámci stupňování napětí" – zatímco ve chvílích klidu jsi zvolila spíše krátké věty namísto delších souvětí,takže situace působila až komicky – napjatě, přestože se nic nedělo, ve době prudkého spádu děje jsi použila spíše delší souvětí s tímtéž důsledkem – vznikla komická situace, kdy byl rychlý děj popisován pomalými, rozvážnými souvětími. Nevím, zdali to byla Tvá prvotinka – pokud ano velmi chválím, pokud ne, stejně chválím – Tvé chyby jsou způsobeny jen "nevypsanou rukou" a pevně věřím, že do budoucna se Tvé psaní přesune do kolonky " výborné".
PSANÍ ZDAR!
S velkým pozdravem Tvoje
Veronicque Paon
týýjo čtu to teda POTŘETÍ a stejně bulííím 🙁
TOHLE AŤ SE NIKDY!!!! NIKDY NESTANE!! 🙁
for Veronicque : hele zkus si to napsat sama..takové malé chyby!! :-/ panebože ty z toho děláš kovbojku,je to nádherné,úúúúúúúžasné!!! :-/ náhoooodou,je to úža!! 🙂 takhle bych chtěla taky umět psát……
jinak sry za takový…ehm…výčitný coment pro Veronicque… 🙂 omlouvám se,ale bohužel xDD 🙂 jinak je to krásné!! skládám VÉLIKOU poklonu pro spisovatelku x)