Zmatek, záchranka, policie… Tom seděl v opuštěném nemocničním pokoji a díval se na svého bratra, který bezvládně ležel na svém lůžku. Spal. Byl tak krásný, tak nevinný, tak… Dokonalý… Tak PROČ mu chtěl někdo ubližovat?! Nebo chtěl jeho prostřednictvím ublížit Tomovi?? Potrestat ho za to, co k Billovi cítí…?
Ano, měl Billa rád, ale ne jako bratra, nýbrž jako osobu, jako… Holku?? Ne, to ne, Bill jeho druhá polovina, bez které by se neobešel a kterou miloval… To je to slovo… Miloval… A to mu chtěl taky říct, ale nestihl to… Kdyby nebylo toho zkurvenýho kluka… Až ho Tom najde… Bude litovat, že to udělal a bude si přát, aby Tom skončil… A až skončí, bude mu to připadat jako vysvobození…
Bill zachroptěl Tomovo jméno a natáhl ruku. Tom k němu hned přiskočil a sevřel ji ve své, ale nic víc už Bill neudělal. Bylo to jen ze spánku… Mluvil jen ze spánku… Uvědomoval si Tom, sedl si zpět na židli a s pohledem upřeným na Billa pomalu začínal usínat. Ač se tomu všemožně bránil, za chvíli ho přemohla únava.
Probudily ho až naléhavé výkřiky nemocniční sestry.
„Pomoc! Zavolejte někdo doktora!! RYCHLE!“
„Co je?? Co se to děje???“ ptal se Tom kohosi, kdo ho vystrkoval ze dveří… „Tak CO je?“ vyletěl na doktora, který právě vycházel z Billova pokoje.
„Mám pro vás zprávy o stavu vašeho bratra, pane Kaulitzi. To, co se před chvílí stalo, bylo důsledkem vnitřního krvácení, které Bill měl. Při tom, jak ho ten chlapec pobodal, došlo zřejmě k poranění některého vnitřního orgánu, na které jsme dříve nepřišli a to způsobilo vnitřní krvácení.“ Tom se zasekl u slov ‚na které jsme dřív nepřišli‘ a dál už nevnímal… Do hlavu mu začal stoupat tlak a měl vztek.
„Jak nepřišli? A co jste dělali? Co to znamená? Jaké to bude mít následky?!“ Nejradši by na toho nemožně klidného lékaře skočil a pořádně ho něčím přetáhl přes hlavu…
„Uklidněte se, pane Kaulitzi, nebude to mít žádné následky, pouze ztratil velké množství krve a potřebuje infuzi. Jelikož jste jeho bratr, dvojče, jste ten nejlepší dárce, jakého bychom mohli kde najít. Je lepší, když je darovaná krev od příbuzného, pokud má stejnou krevní skupinu, samozřejmě.
„No… to, ale nebude možné… Já… Totiž… No… Mám aids…“ poslední slova téměř nevyslovil, jen je tak zašeptal. Doktor se zastavil a pohlédl na něj.
„Jste si tím jistý?“
„Ano, to jsem, mám na to testy!“ zrudnul Tom vzteky… Nač to potřebuje vědět?! Dotazy, které mu doktor kladl a vůbec celý doktor ho začínaly srát.
„Ehm, promiňte, já jen… Nikde se o tom nepsalo a s tím, jak jste byl slavný… Určitě by se vědělo, že… Moje dcera totiž Tokio Hotel zbožňovala, než se samozřejmě rozpadli.“ Pokusil se odlehčit situaci doktor, ale to mu moc nešlo, Toma akorát ještě víc rozhořčil… ‚Dcera! On mu tu povídá o své dceři!! To není možný!!!! A já myslel, že je pití v pracovní době zakázaný…!!!!‘
„Hmm…“ zabručel jen, kdyby řekl něco víc, nebylo by to součástí slušné slovní zásoby, která se obvykle objevuje ve slovnících a která se na veřejnosti očekává…
„No, tak já půjdu za sestrami a řeknu, aby vzaly zásoby z krevní banky…“
„Hmm“ opakoval Tom svou bručivou odpověď a sledoval, jak doktor mizí za rohem. Ještě slyšel zazvonit telefon a něco o nějaké hromadné havárii, než zašel k Billovi do pokoje…
autor: Elly
betaread: Ter
Mali by mu ten test pre istotu urobiť znovu. Tom nemôže mať AIDS. Nesúhlasím, to je určite omyl.