Early winner

Jeho tělo reagovalo na dotek tenkých ledových prstů jako na rozžhavenou ocel. Ztuhnul pod tou mrazivou dlaní, která svérázně mapovala linie jeho světlé napnuté kůže, která na nastávající chlad okamžitě reagovala. Jakoby jeho svaly zůstaly v nějaké násilné křeči a on se nemohl přimět k sebemenšímu pohybu. Nebylo to poprvé, situace se opakovala, až nepříjemně opakovala. Bill vycítil náhlou změnu. Okamžitě poznal rychlý ústup veškeré vášně a emocí svého bratra, které byly náhle odsunuty někam do pozadí zájmu a přesto jej to nepřimělo ani v nejmenším přestat. Všude kolem sebe, z každého povlaku na polštáři, z přikrývek, i kousků oblečení rozházeného ledabyle kolem postele, cítil opojný oblak Tomovy nenápadné dráždivé vůně, která mu zatemňovala smysly stejně jako přítomnost bratrova odhaleného těla. Pohodil uhlově černými vlasy a předstíral, že Tomovu zdrženlivost nezaznamenal. Věřil, doufal, že bude bratr rozumný, že se konečně umoudřil a uvědomil si, co je jeho povinností.

Chtivě přidržel za hlavou jeho slabé ruce a pokrýval jeho krk rychlými nepříjemnými polibky, které hraničily se surovostí. Nemohl si pomoct, copak se šlo v této situaci ovládat? Tomovo ploché břicho a nesnesitelně nízko umístěné spodní prádlo pro něj byly rudým šátkem a jeho strnulá přemýšlivá tvář přímo provokovala k tomu, aby té nevinnosti konečně učinil přítrž. Uvolnil jedno bratrovo zápěstí z nedobrovolného sevření své ruky, aby ji mohl použít ke krátké cestičce přímo k jeho podbřišku. Pomalu vložil své prsty za lem tenké látky příjemné na dotek a hodlal dotáhnout svůj úmysl do absolutního konce. Jakmile Tomova ruka něžně odstrčila tu jeho, měl pocit, jako by v jeho těle vybuchla roznětka vzteku a agrese. Zlostně hleděl na svůj vlastní odraz v bratrových zorničkách. „Nemyslíš, že té hry na svatého už bylo dost? Nemám chuť se doprošovat, Tome, opravdu nemám náladu na tvoje drahoty!“ Jeho hlas zněl rozčileně a mocně se třásl. Tom cítil ve vzduchu to, co mělo zákonitě přijít po tom, co znovu odmítnul další Billův krok. „Ještě ne, Bille… prosím. Já… já… nechci, aby ses zlobil, nezlob se na mě, udělám pro tebe všechno, ale… potřebuju čas. Dej mi jen trochu času, chci jen, aby měly věci ten správný průběh, ale nechci o tebe přijít“. Sklopil hlavu, jakoby stál na lavici obžalovaných a měl se zpovídat, omlouvat za své hříchy.

„Jestli si myslíš, že jsi tímhle svým postojem zajímavý, tak se velice pleteš,“ sykl Bill. „Co mi namluvíš dál? Že nejsi připravený a čekáš na tu pravou chvíli? Řeči Tome, jen řeči, hledáš v tom příliš velké kouzlo, proč se tomu prostě nepoddáš? Chci s tebou spát se vším všudy, jasné? Chci být součástí tvého těla a nemíním na to čekat už ani den, protože já jsem byl trpělivý až neskutečně dlouho. Dokaž mi, Tome, že všechny ty šepoty lásky nebyly jen slova, že to nebylo jen tisíckrát obehrané klišé. Ukaž mi, že ti stojím za to, abys obětoval trochu své bolesti, aby ses mi poddal úplně celý, bezmezně. Jestli cítíš skutečně to, co tvrdíš, nebojíš se toho, co přijde, až budeme jedno tělo.“ „Bille… pomazlíme se a potom si všechno…“ „Já kašlu na tvoje mazlení!“ vykřikl bratr tak hlasitě, až se sklo v protějších dveřích mírně zhouplo. Vstal z rozestlaných peřin závratnou rychlostí a s hlavou v dlaních přistoupil k oknu.

Chtěl se uklidnit, hlavně už dál nemluvit, nekřičet, protože by v dalších minutách řekl něco, čeho by jistě litoval. Zasněně sledoval scenérii za mohutným sklem. Do jejich pokoje se prodíraly paprsky jarního slunce, které byly i v pokročilém večeru příjemně teplé a všechno kolem zářilo optimistickým světlem. Zlatavé světlo žíhalo jasně bílé stěny a oslepovalo jeho čokoládově hnědé oči, které byly zájmem rozšířené.

Všechno působilo tak idealisticky, každý, kdo by pohlédnul ven, by okamžitě získal s pohledem na pohádkový obraz lepší náladu a jeho zrak by ulpěl na pískové cestě k jejich domu, kterou lemovaly rozkvetlé keře, silně vonící svou aromatickou vůní, ze které se člověku po chvíli téměř zatočila hlava. Nechápal, proč on není schopen tento výjev vidět. Když pohlédnul z okna, jakoby jím prošel chlad. Viděl jak slunce chladne a slábne, jak se z něj vytrácí všechen jas a třpyt, jak usíná a zapadá. Krajina kolem něj se měnila v mrazivý ráj, pokrytý vrstvou jinovatky a jiskřivě bílého prachu. Nic nebylo slyšet. Jen ledové ticho prostupující ze všech stran do jeho bytosti. S bratrem jakoby byl v jiném světě, ve světě, který se tolik lišil od toho, který žil za těmito okny. Jakoby pro ně dva nastávala časná zima. Cítil, jak to pouto mezi nimi chladne, jak paprsky, které osvětlovaly jejich lásku najednou ztrácí na intenzitě a to tak rychle, jak mohutně Bill tlačí na city svého bratra. Jistě, hrál především na jeho emoce a dobře to věděl. Ale copak ještě může dál čekat? Copak Tom nechápe, jak jej svým odmítavým postojem uráží, jak moc je pro něj ponižující jej při nenápadném laskání tak jasným způsobem žádat o sex a pokaždé se setkat se stejnou odpovědí a návrhem jiné formy uspokojení? On o žádnou jinou formu nestál.Chtěl jen jeho. Celého. Jen tehdy mu bude skutečně patřit, jen tehdy bude doopravdy jeho, až se mezi nimi stane to nejsilnější, co můžou dva lidé prožít, až se z nich stane jedna bytost.

„Nechci ti ubližovat,“ zašeptal najednou, protože ve skle spatřil Tomův bolestný výraz plný otazníků. Seděl zničeně ve změti přikrývek a pozoroval svého bratra, svého milence, jak nečinně sleduje dění tam venku. Bill se otočil a smířeně se posadil do útulné postele vedle něj. Opřel se o zeď a jemně si přitisknul Tomovu hlavu na hruď. Přivřel oči a něžně jej hladil, konejšil jej hebkýma rukama po napjatých zádech a tisknul jej k sobě stále pevněji, jen aby cítil tu vroucnou sílu sálající z jeho rozpáleného těla. Najednou mu Tom připadal tak křehký, tak zranitelný. Najednou se v něm objevila ta porcelánová jemnost, úplně stejná, jakou jiní nacházeli u Billa samotného. Pousmál se. Asi poprvé v životě si on připadal jako ten silnější, ten rozumný, ten, kdo se o toho druhého postará. „Chci tě chránit,“ vydechl náhle. Ani nevěděl, proč to řekl, prostě se to najednou dokonale hodilo do nastolené atmosféry, jak společně leželi v náruči a on k sobě Toma přivinul jako tu nejmilovanější bytost, s touhou ji ochraňovat a odehnat všechno zlé.

Tom k němu vzhlédl. „Před čím mě chceš chránit?“ „Před někým jako jsem já. Před někým, komu nebude stačit málo a bude od tebe chtít úplně všechno. Protože tě bude milovat. A před těmi tě budu chránit. Protože nedovolím, aby tě miloval někdo kromě mě.“ Tom přivřel víčka a přitisknul se k bratrovu krku, který pomalu přejížděl vlhkými rty. Jeho roztřesená ruka uchopila Billovu bradu a sklonila ji níže. Jen malinko, téměř nenápadně, jen aby dosáhnul na jeho jemně načervenalá ústa, která mírně skousnul mezi zuby. Pomalu se vymaňoval z Billova objetí, aniž by přestal pronikat hluboko do jeho rozevřených rtů, silně přitlačil na jeho hruď a položil jej pod sebe. Znovu se ponořil do hlubin jeho horkých úst, tentokrát jak nejhlouběji to bylo možné. Bill téměř zalapal po dechu, ale přesto se zakloněnou hlavou notně spolupracoval. Hladil Toma po nahých zádech a jeho štíhlé boky objímal stehny. Bylo to intenzivní a vzrušivé, vzdychal nahlas, když bratr mnul jeho bradavky mezi prsty a následně je dlouze dráždil vlhkým jazykem, který ovládal i jeho krk a drobnou hruď. Bill si vždycky zakládal na nepříliš hlasitých projevech lásky, pokaždé se vědomě krotil, jelikož se ještě nikomu nedokázal tak naplno oddat, aby mu poskytnul své vzrušené steny.

S Tomem to bylo jiné. S ním bylo všechno jiné. Byl to jediný člověk, který jej přiměl čekat na sex několik dlouhých měsíců, aniž by měl touhu jej opustit. Kohokoliv jiného by už dávno poslal s těmito manýry k čertu, ale bratra si nikdy nedovolil vykopnout jen tak ze dveří, sice s ním mnohdy cloumal vztek, ale hranice lásky nikdy nepřekročil. Pozoroval bratra, jak jemně zpracovává jeho tělo dokonalými prsty, jak si dává záležet, aby každý dotek měl ten správný účinek a ještě zvýšil Billovo vzrušení, které se stupňovalo tlakem v jeho rozkroku. Bratr to cítil, věděl, proč to dělá, věděl, že už to nepůjde vzít zpátky, pokaždé si dával dobrý pozor, aby Billa vzrušil na tu pomyslnou rovinu, kdy ještě bude schopen přestat ve chvíli, kdy řekne NE, ale teď si byl téměř jistý, že tu rovinu už dávno zrušili. Uvědomoval si, že jeho činy už nejdou vrátit a najednou toho ani nelitoval. Něžně si hrál s Billovým roztřeseným tělem, které se vášnivě proplétalo s tím jeho a jejich rty chtěly dosáhnout úplně všude, jejich ruce navzájem pokrývaly každý centimetr. Bill nevydržel a přitisknul si bratrův klín na ten svůj. Silně přirazil. Nevěděl, jak tak velkou dávku vzrušení kompenzovat, jak ji vybít, jen z posledních sil se ovládal neservat z Toma prádlo a tvrdě si jej nevzít.

O to víc jej překvapilo, když si bratr kleknul před něj a opatrně si přitlačil jeho rozkrok na svůj zadek. Bill nekontrolovaně vydechl. Tom zvrátil hlavu dozadu a hluboce jej políbil. „Už mě nemusíš chránit sám před sebou“.

autor: Heidi
betaread: Michelle M.