Nabídka

Tom se nenápadně opřel o nejbližší stěnu a se zatajeným dechem nahlédnul pootevřenými dveřmi do pokoje. Pousmál se nad tím, jak špatně si bratr hlídá své soukromí, přestože je na něj neskutečně háklivý a střeží si jej naprosto pedantsky. S úšklebkem zaznamenal jeho nevšímavý výraz, který jen podtrhoval nevinnost jeho čokoládových očí, které pomalu těkaly z jedné strany na druhou. Ležel otočený na zádech, pohled upřený někam do stropu a zjevně nad něčím přemýšlel. On neustále jen nad něčím dumal, nikdy jej nezastihnul ve společnosti nějaké dívky, byl čím dál více uzavřen do sebe a se svým osobním životem se nesvěřoval vůbec nikomu. Pochyboval, že nějaký má, kdyby v jeho blízkosti někdo existoval, musel by o ní vědět, nedovedl by to před ním jen tak jednoduše utajit. Díval se, jak se mu pravidelně nadzvedává hruď a zase klesá v intervalech dolů, jak silně oddechoval. Chtěl by vědět, na co myslí, tušil to, byl si téměř jist, ale jen od Billa mohl dostat tu nejpřesnější odpověď, ačkoliv věděl, že se ji nikdy nedozví.

Neměl ani ponětí, čím je to zapříčiněno, ale jeho sladká nevinnost jej na něm přitahovala den ode dne více a jakoby se stupňovala. Věděl o něm všechno, znal jeho zásady, slyšel je milionkrát, bratr o nich byl tak slepě a naivně přesvědčený, on jim věřil. Skutečně věřil těm hloupostem, které vypouštěl z úst, diskutoval o nich s až dětinským zapálením, nikdy by si nepomyslel, že může v této době ještě vůbec existovat někdo, kdo se řídí takovými myšlenkami jako jeho bratr. Ano, jistě, on čekal, pořád čekal na tu jedinou, která má podle jeho slov změnit jeho život, která mu má dát něco nového. Musel se smát. Tiše smát jeho nereálným úvahám, které jej jen obírají o měsíce a měsíce strávené o samotě. Je škoda, že něco tak nádherného a smyslného jako je Bill, je po této stránce nevyužito. Z něj přitažlivost přímo čiší, má v sobě zvláštní kouzlo, které na něm tolik obdivuje, a když si někdy uprostřed noci uvědomí, že se bratra ještě nikdo opravdově nedotknul, že je tak sladce nesmělý a váhavý, že se jej ještě nikomu nepodařilo dostat.

Bylo to lákavé, bylo to tak strašně lákavé, představovalo to pro něj výzvu, která se jen těžko dala přehlédnout. Nic si nenalhával, chtěl jej. Přiznal si to už dávno, nevěděl, co přesně je na něm tak kouzelné, že dokáže pobláznit smysly právě jemu, ale byl rozhodnut, že si splní to, co chce, že mu ukáže, že čekání na to „opravdové“ je naprosto bezcílné. O tolik přichází, tolik ztrácí tím, že se uzavírá do sebe, potřebuje někoho, kdo by jej navedl tím správným směrem, přesvědčil jej o tom, že doteky a polibky budou příjemné i pro něj. Čím dál častěji se zasnil při pohledu na něj, líbilo se mu, když měl dobrý výhled na jeho světlou pleť a křehkou siluetu, všechno na něm bylo tak strašně křehké, jakoby se jej člověk bál dotknout ve strachu, aby se v příštím okamžiku nerozbil na kusy.

Líbila se mu představa toho, že bude mít něco, co ještě neměl nikdo předtím, na co ještě nikdo jiný nesáhnul. Nebyl si jist, jak bratr zareaguje, ale neodradilo jej to od jeho návrhu. On byl tak jedinečný, měl v sobě něco neuvěřitelně lákavého, sváděl jej už svou pouhou existencí, neuměl si vybavit, co s ním udělají chvíle, které s ním stráví o samotě. Chtěl s ním být sám, aby nikdo neproniknul do jejich sblížení, potřeboval jej jen a jen pro sebe. Už příliš dlouho se na něj zálibně díval a kochal se každou křivkou jeho jemného těla, působilo to na něj jako afrodiziakum, jako rudý šátek, uvnitř jej to rozpalovalo a on musel dostat ten oheň na povrch. Byla to pro něj až příliš velká šance na to, aby ji promarnil. Je tam sám, na posteli, působí klidným a něžným dojmem, hlavou se mu honí myšlenky a jeho vrozená útlocitnost mu nedovolí být k němu příliš tvrdý. On by to ani neuměl, Bill neměl ve zvyku odmítat ty, které miloval. Miloval jej, tím si byl jist, možná sice jiným druhem lásky než on pociťoval k němu, ale všechno se dá ještě změnit. Byl ve výhodě, znal ho, znal jeho touhy a pocity, věděl jak jej dostat tam, kde ho chtěl mít.

Se zatajeným dechem rozevřel dveře a beze slova vkráčel do ztichlé místnosti. Viděl Billa, jak překvapeně zvedá hlavu a jeho lehce pootevřená ústa mají náznak úsměvu. „Děje se něco?“ podivil se Bill, když bratr ani po svém příchodu nepromluvil a jen si jej prohlížel doširoka rozevřenýma očima. „Musí se něco dít, abych tě mohl vidět?“ „Jistěže ne. Já jen…promiň, asi se mi jen něco zdálo, sedni si,“ pohodil Bill hlavou k měkkému křeslu vedle postele. Tom ale zaujal místo přímo vedle něj, takže byl nucen se přitisknout až ke stěně, aby se k němu vůbec bratr vešel. Tom se letmo dotknul jeho tváře a svůj manévr se snažil zastírat tím, že mu jen nenápadně ohrnuje vlasy z čela. „Měl bys takhle chodit častěji,“ prohodil. Bill se rozesmál. „Vždyť ani nejsem nalíčený, teprve před chvílí jsem se probudil.“ „Právě proto,“ ušklíbnul se Tom a nepřestával jej hypnotizovat žádostivýma očima. Bill znejistěl. Netvrdil, že mu jeho pozornost nebyla příjemná, ale cítil se jako pod drobnohledem a znervózňoval jej to. Pokusil si odsednout, ale bratr se okamžitě přesunul k němu.

„Nechceš mi říct, proč jsi přišel?“

„Chtěl jsem si popovídat“.

„O čem?“

„O tobě“. Bill na něj nedůvěřivě pohlédnul. Tom si s ním nikdy nechodil jen tak podiskutovat, měl své vlastní zájmy a v mnoha názorech se neshodovali a nerespektovali rady toho druhého. Vycházeli spolu výborně a kvůli jinému pohledu na život a jeho prioritám nevedli sáhodlouhé debaty. „Už dlouho jsem u tebe nikoho neviděl,“ prohlásil ledabyle Tom. „Ne, Tome, já opravdu nechci poslouchat tvoje doporučení, mluvili jsme o tom tisíckrát a já ti odpovím zase to stejné, takže se namáháš zbytečně. Divím se, že máš pořád ještě snahu, já se nechci hádat.“ „Nehádám se s tebou, jen se ptám,“ řekl bratr uklidňujícím hlasem a s očima zabodnutýma do Billovy bledé sladké tváře pokračoval. „Chceš čekat věčně, Bille? Nevíš, o co přicházíš, protože to nechceš vědět, nechceš to poznat.“ „Nechci o tom mluvit.“ Tom si k sobě násilím otočil jeho hlavu, kterou bratr v rozpacích sklopil k zemi. „Stydíš se snad přede mnou? Před tím, kdo tě zná ze všech nejlíp? Myslíš si snad, že nevím, že tady na té posteli ještě nebyl nikdo kromě tebe?“ „Chceš mě ponížit? Jsi na dobré cestě!“ rozkřikl se Bill, protože se mu vývoj jejich hovoru přestával zamlouvat a stáčel se přesně do té situace, z níž obvykle vzešla několikadenní vzájemná ignorace.

Chtěl vstát, ale bratr jej zachytil a silně jím smýknul nazpět. „Neskončil jsem.“ „Ale já ano!“ „Proč se tomu pořád bráníš, hm? Máš strach?“ propaloval jej Tom pohledem. Bill si mnul naražené rameno a oči mu plály. Nenáviděl tyto rozhovory, bratr mu dával příliš najevo jeho neschopnost a to on špatně snášel. „Čeho bych se měl bát?“ „Že třeba někomu nebudeš stačit.“ „Jdi pryč, prosím.“ Tom se k němu naklonil tak blízko, že mohl zřetelně cítit vůni jeho parfému, která už nebyla tak intenzivní, ale ještě stále zanechávala patrné stopy. Rozpoznal jeho nervozitu, vzrušovala jej jeho nejistota. „Ale mě se nebojíš, mám pravdu?“ „Kam tím míříš?“ Tom se přiblížil ještě víc k jeho uchu a jazykem se dotknul jeho krku. Bill sebou cukl. „Chtěl jsi přece někoho, koho máš rád, koho znáš dlouho. Mě znáš celý život Bille, pamatuj na to, jsem jediný, před kým absolutně nic neskrýváš, jediný, kdo tě chce bez jakýchkoliv zištných důvodů.“ „Uvědomuješ si, co mi nabízíš?“ okřiknul jej šokovaně Bill. „Naprosto přesně,“ ujistil jej bratr. „Myslíš snad, že bych ti na něco takového kývnul? Že bych na to přistoupil?!“ Tom se ušklíbnul. „Dám ti to, co nikdo jiný. To se neodmítá.“ Bill na něj konsternovaně zíral a nebyl schopen slova. Pořád mu ještě úplně nedocházel význam slov, která teď od bratra slyšel, nemohl tomu uvěřit. Bylo to tak zvrácené a ještě víc žádoucí.

Tom využil jeho chvilkové slabosti a strhnul jej na postel pod sebe. Než se Bill vzmohl na jakýkoliv odpor, zaplnil mu ústa těmi svými a zabránil tak tichému výkřiku, který jeho počínání provázel. „Vypadni!“ sykl Bill, když se mu konečně podařilo jej alespoň na okamžik dostat od své tváře. Tom se na něj blahosklonně usmál. „Když nebudeš tak křečovitý a ztuhlý, bude se ti to i líbit. Neublížím ti, to snad víš.“ Bratr s ním zjevně nesouhlasil, ale byl Tomem natolik odzbrojený, že se ani nebránil, když mu přidržel obě zápěstí u hlavy a znovu vyhledal jeho rty. Tom z nich cítil apatii a pochybnosti, bratr byl úplně strnulý. „Zavři oči,“ pobídnul jej a rozhodl se vložit do role trochu více něhy. Líbal jej zlehka a mírně, nenutil jej, aby otevíral ústa, chtěl jej přimět k tomu, aby jej mezi ně pustil on sám, nenutil jej, nikdy by si nic nevzal vynuceně. Dráždil jej svými horkými polibky tak dlouho, dokud Bill pod návalem vzrušení s hlasitým vzdechem nepustil jeho jazyk mezi své rty a po chvíli se pokusil jej nesměle vyhledat tím svým. „Proč mi to děláš?“ vydechl přerývaně a odpovědí se mu stala jen další série motýlích polibků, prokládaných těmi nekonečně hlubokými a smyslnými.

Tom nekonečně dlouho přejížděl svým vlhkým jazykem po jeho krku, dotýkal se jej s velkou dávkou jemnosti, která ho v žádném případě nenechávala chladným. Nedovolil mu nic dělat, jen Billovi tiše přikázal, ať leží a všechno nechá na něm. Bill cítil, jak tiskne mezi zuby jeho citlivou kůži a záměrně mu na ní vytváří zarudlé značky, které se mu nepodaří překrýt ani těmi nejsilnějšími líčidly. Po těle se mu přelévalo horko, cítil obrovský tlak na hrudi a chvílemi mu pro změnu po zádech přebíhal mráz. Tomovy prsty mu způsobovaly husí kůži a díky jeho hladovým polibkům se mu z úst draly úpěnlivé vzdechy, které bratra ještě více dráždily a nutily ke stále větší intenzitě. „Ne!“ pokoušel se Bill o odpor, když z něj Tom stahoval roztřesenýma rukama tričko, ale nemělo to příliš velký účinek. Bratr se nedal odradit a neposlouchal jeho protesty. Z pohledu na Billovu nahou kůži se mu téměř zatočila hlava a surově odstrčil jeho ruce, které jej od sebe chtěly oddálit. „Klid,“ zašeptal jen tiše a vzal do úst jeho bradavku, která pod třením jeho jazyka ihned ztuhla. Ještě mnohem víc jej však lákala vidina jeho úzkých boků, z nichž se díky prudkým pohybům kalhoty skoro sesunuly a odhalovaly jeho podbřišek.

Zarýval mu své nehty do nahého břicha a pozoroval, jak po jeho zásazích zůstávají rudé šrámy, táhnoucí se několik centimetrů. Bill prudce oddechoval, jeho vzrušení na něm bylo více než patrné, líbila se mu jeho rozkošná nezkušenost, i to, jak se snažil skrýt své rozrušení, nechtěl mu dát prostě za žádnou cenu najevo, že to, co dělá, se mu líbí. Tom zasunul své koleno do jeho rozkroku a po hlasitém stenu se naklonil k jeho uchu. „Myslíš si snad, že to necítím? Proč to v sobě dusíš? Jestli chceš vzdychat, vzdychej. Nesnaž se přede mnou pořád něco zapírat, já vím, že se ti to líbí, vím, že to chceš, tak nehraj divadlo a uvolni se.“ Bill na to ani nestačil nic říci, protože bratr zajel dlaní do jeho napjatého klína a přitlačil. Bill nedokázal jeho ruku odstrčit, prostě to už nebylo v jeho silách, věděl, že teď už to bratr dovede do konce. Zatímco se Tom jednou rukou pokoušel rozepnout přezku na jeho opasku, svými ústy jemně líbal jeho břicho a prsty přejížděl po světlé hrudi, která se díky bratrovu zběsilému dechu nadzvedávala stále rychleji. Cítil, jak se Billovo tělo prudce napjalo, když opatrně proniknul rukou pod jeho kalhoty i prádlo a přitisknul ji na jeho vzrušení. „Tome, to už je příliš,“ zašeptal bratr a zadíval se do jeho očí. Zpočátku nevěřil, že by byl bratr schopen to hnát až do úplného extrému, byl přesvědčen o tom, že jej chce jen svést, něco si dokázat, pohrát si s ním a potom odejít.

Tom jej políbil na čelo. Ani by jej nenapadlo přestat. Bylo to snad poprvé, kdy nemyslel v první řadě na své vlastní uspokojení a dal přednost někomu druhému. Rozpoznal, jak moc je Bill nesvůj, když mu jemně stáhnul kalhoty a za nimi následovaly boxerky, viděl tu jeho nejistotu. Pohladil jej po břiše a položil se mezi jeho kolena, která od sebe zlehka oddálil. Bill jej konečně přestal napjatě pozorovat, položil hlavu zpět na polštář a snažil se co nejvíce ovládat své vzrušení, které mu zamlžovalo mysl. Přestal přemýšlet úplně, teď už jej stejně nemůže zastavit, teď už nic neovlivní. Když jej vzal Tom v jednom okamžiku celého do úst, zasténal a zabořil ruce do matrace. Bylo to pro něj poprvé, kdy jej někdo uspokojoval, všechno cítil mnohem silněji a intenzivněji, bylo to pro něj nepoznané. Tom se snažil jej dráždit opravdu dokonale, jeho táhlé vzdechy jej ještě víc rozpalovaly a nutily k ještě pečlivějšímu laskání. Bill mě pevně sevřené oči a prsty mu zajížděl do vlasů, což pro něj bylo chvilkami i bolestivé, protože bratr nebyl v situaci, kdy dokázal odhadnout sílu svého stisku.

Věděl, že přichází jeho vrchol a buňky v jeho roztřeseném těle se chvěly jako nikdy předtím. Cítil v sobě obrovské horko, jak se rozlévá do každého jeho svalu, do každé linie. Projela jím náhlá křeč a stisknul si svůj dolní ret takovou silou, až začal jemně krvácet. Toho si však ani v nejmenším nevšímal, dokázal vnímat jen bratra, kterému právě zaplnil ústa a sledoval jej, jak s přivřenými víčky pomalu polyká. Bill se uvolněně položil, slabě oddechoval. Bál se okamžiku, kdy se mu Tom opět podívá do tváře a on nebude vědět, jak na něj reagovat. Pořád mu to ještě všechno nedocházelo, pořád si to jen těžko dokázal uvědomovat, seběhlo se to příliš rychle a z jeho strany příliš spontánně, neměl čas o tom déle uvažovat. Bratr jej zlehka políbil na tvář, čímž mu ušetřil rozpaky. Nechtěl, aby mezi nimi vládlo nepříjemné, tíživé ticho. Tom se zvednul na loktech a ušklíbnul se. „Byl jsem tak skvělý, jak se o mě píše?“ Bill se pousmál. „Řeknu ti, až budu mít srovnání…“

autor: Heidi
betaread: Michelle M.