Bill se pomalu sklonil nad jeho spící siluetou. Sebevědomě se pousmál a lačnýma očima si tiše měřil bratrovo poklidně ležící tělo. Nemohl se od něj odtrhnout, lákalo jej sledovat jeho něžný, až dětský výraz v nevinné tváři. Ano, krásná andělská tvářička, žádné divadlo, žádná hra na sebevědomí a jedinečné milenecké triky. Falešná maska mizela přesně v tom okamžiku, jakmile zhasla světla pódia a osleply blesky všudypřítomných fotoaparátu. Jeho výraz se změnil okamžitě, jak se za nimi pevně zavřely domovní dveře. Tam už zdaleka nebyl tak silný, tak sebejistý a rázný. V jejich soukromí se role měnily, bylo to přesně naopak. To Bill udával směr, to Billovo slovo mělo větší váhu a potřebný respekt, jen na něm spočívala rozhodnutí a on byl tím, kdo držel veškerou nadvládu nad city svého bratra. Omotal si jej kolem prstu, uměl svým bezbranným pohledem odzbrojit tisíce osobností a dobře věděl, že bude jen otázkou času, kdy mu půjde na ruku i Tom. Jen on znal jeho skutečnou plachost a nevyrovnanost, vycítil tu správnou cestu, již si vydláždil až do hloubi Tomova srdce. Využil toho, jak bezbranný a citlivý je bratr, když se jedná o jeho osobu, že jej miluje tak čistě, kdy je ochotný splnit všechno, co se ukáže v Billových čokoládových očích.
Díval se na Toma, jak ze spánku tiše oddechuje a jak se zrychleně pohybují jeho řasy. Něco se mu zdálo, ano nepochyboval ani v nejmenším o tom, že sen se týká jeho, neviděl důvod, proč by tomu tak nemělo být. S nevolí pohlížel na bratrovy nateklé oči, které byly ještě nyní povážlivě zarudlé a nehezky opuchlé. Trhnul rameny. Jeho útlocitý bratr zase pro jednou neudržel své emoce na uzdě a tohle měl být výsledek. Bill pohodil hlavou, jakoby z ní chtěl vytěsnit myšlenky na včerejší večer, který skončil velice hlučnou a tesklivou scénou. Bože, kdyby se jen Tom dokázal ovládat, tou svou labilní láskyplnou povahou jen značně komplikuje jejich vcelku uspokojivě fungující vztah.
Neměl být doma! Vždyť tam vůbec být neměl! Tvrdil, že se potřebuje odreagovat, že chce dokončit party na jejich novém singlu a přespí ve studiu, aby nemusel uprostřed noci jet přes celé město. Přece se tak dohodli! Kdyby držel slovo, mohl být ušetřen toho, co viděl. Je to jeho chyba, jistě, ten pohled nebyl určen pro jeho oči, ten večer neměl patřit jemu. Počítal s Tomovou nepřítomností, proto si ji pozval k sobě. Když s ní seděl na zadním sedadle a levou rukou pomalu stoupal po jejím nahém stehně, přesvědčoval bratra do telefonu o nehynoucí lásce. Tom potřeboval tyhle věci slyšet, jinak by snad neusnul. Vcházel s ní do domu a ani nerozsvítil, jen po tmě přibouchnul vstupní dveře a ani jí nedovolil sundat krátký kabátek. Přitisknul ji na teď a jeho ruce okamžitě vklouzly pod upnuté minišaty, obepínající její tělo. Bez jediného slova proniknul jazykem do jejích úst a poslouchal to slastné vzdychání, kterým jeho počínání odměňovala. Nepamatoval si její jméno, k čemu by to bylo. Už ji nikdy neuvidí, prostě dnes v noci potřeboval sex, který mu bratr nemohl poskytnout. Přirozený sex s dívkou.
Náhle chodbu zaplavilo ostré světlo a tlumený bratrův výkřik jej ujistil o tom, že tento večer bude ještě velmi dlouhý. Pohlédl do jeho očí, v nichž se zračil zmatek, zklamání a především bolest. Tak moc jej to bolelo, jakoby mu pohledem na Billa a tu dívku vrazili do srdce nůž. Co se to jen děje? Ještě před chvílí mu přísahal, že oni dva přežijí všechno a teď je tady s ní! Zatočila se mu hlava, prázdná sklenice dopadla na dřevěné schody a na jejich konci se roztříštila na tisíc kousků. Nehýbal se, jen stál a cítil, jak do očí bodají slané kapky. Bill se s mírně rudými tvářemi neochotně vzdálil od vysoké černovlásky, o něco starší než byl on sám. I ona musela vycítit náhlou napjatou atmosféru, proto reagovala na Billovo pohození hlavou ke dveřím nečekaně rychle.
„Neměl jsi být ve studiu?“ prohodil jakoby nic a pomalu si svlékal černou bundu.
„Omlouvám se, že jsem ti překazil plány na dnešní noc,“ odpověděl přiškrceně Tom.
„To nevadí“ ujistil jej Bill. „Můžeš mi ji nahradit,“ mrknul na něj a nepříjemně se pousmál. Tomovi se míhaly před očima mžitky vzteku. „Co si o sobě vůbec myslíš? Využil jsi toho, že jsem neměl být tady, abys měl volné pole a mohl si to s ní rozdávat přímo v hale, protože jsi ani nebyl schopný dojít do pokoje! A teď ode mě čekáš co?? Že ti posloužím v posteli, jen aby ses zbavil tlaku v rozkroku? Jak jsi jen mohl! Kolikátá už to byla, hmm? Kolik se jich vystřídalo v naší posteli?“
„Nechceš to vědět Tome, tak se tak hloupě neptej,“ procedil skrz zuby Bill a prošel tiše kolem něj do kuchyně.
„Víc mi k tomu neřekneš? To je všechno? Mám si teď jít nahoru lehnout a počkat na tebe nejlépe svlečený, abych ti usnadnil práci?“
„To by možná bylo to nejlepší, co bychom mohli udělat.“
„Nenávidím tě.“
„Ale Tome, neunáhluj se. Tyhle tvoje soudy dobře známe. Víš stejně dobře jako já, že spolu dřív nebo později znovu skončíme v posteli nehledě na to, co se dělo předtím. Neskutečně rád se mnou spíš a já dělám rád to samé s tebou. Miluju tě zlato. Hlavně v ložnici“.
Dál už slyšel jen dupot bratrových nohou po točitých schodech do patra. Ještě než Tom odvrátil tvář, stačil si všimnout jeho lesknoucích se skelných očích. Plakal. Ano, jeho bratr, který si tolik zakládal na drsném divadélku pro média se rozplakal proto, že jeho poklad mu byl nevěrný. Ranilo jej to. Tak moc jej to ranilo! Bill je pokaždé ten, kdo nasadí sklíčený výraz a vyvolá v druhých lítost, ale nikdo už nedokáže vidět to, co se děje uvnitř! To, že za těma laníma očima se skrývá mnohem víc, než jen nevinnost sama a nadlidská dokonalost. Jen on znal tu skutečnou bratrovu tvář, stejně jako Bill znal tu jeho. Ale prostě s tím uměli žít, byli na to zvyklí, stalo se pro ně samozřejmostí, že jejich role pro vnější svět byly jednoduše rozděleny jinak než bylo jejich přirozeností.
Naklonil své tělo blíže nad to Tomovo a zlehka nasál sladko kořeněnou vůni čpící z jeho krku. Nejraději by jej políbil. Proč by to v sobě potlačoval? Nehodlal o bratra v žádném případě přijít. Byl jen jeho. A dá mu to dostatečně najevo. Dotknul se jazykem Tomova hebkého krku, což mělo za následek rychlé otevření jeho víček. Chtěl vztáhnout ruku a Billa od sebe odstrčit, ale ten jej instinktivně chytil za zápěstí a přitlačil jej zpátky k hlavě. V jeho prospěch mluvila především Tomova rozespalost. „Pššt. No tak, buď hodný. Myslím, že toho trucování už bylo dost.“
„Pusť mě Bille.“
„Proč? Vždycky se ti líbilo, když já jsem byl nahoře,“ zašeptal mu do ucha a s nevolí sledoval, jak se Tom znechuceně odtáhnul.
„Teď se snad věci trochu změnily, ne? Chci, abys odešel, hned.“
„Chápu. Chceš, abych tě prosil. Dobře, ať je po tvém,“sykl krátce a sjel dlaní k Tomovu klínu, od nějž jej dělilo jen spodní prádlo. Ihned pod něj vklouznul a přejel bratrovo vzrušení rukou. „Co to děláš?!“ křikl vztekle Tom.
„Udobřuju se. A nebaví mě ta tvoje odmítavá póza,“ řekl rozezleně a lehnul si na bratra plnou vahou, svou tvář vzdálenou jen centimetr od té jeho. Slyšel, jak Tomovi bije srdce, tak silně, tak dokonale. Líbil se mu ten jeho zmatený nevinný výraz, tak rád by ho dneska dobyl, měl chuť se s ním milovat. Drsněji a silněji než kdy předtím. Úplně jej zaslepovala touha být k němu hrubý, otočit jej na břicho a tvrdě do něj proniknout, aby sténal a křičel bolestí a zároveň rozkoší. Aby si Bill mohl užívat tu báječnou nadvládu nad jeho tělem, pronikat do něj co nejhlouběji a pozorovat, jak se Tomova záda prohýbají pod jeho přírazy.
„Je konec, Bille. Copak nechápeš? Zničil jsi to. Všechno jsi pohřbil, tak moc jsi toho pokazil! Já už ti nevěřím, já už tě nepoznávám! Je to moje vina. Pořád jsem tě viděl v tom lepším světle, říkal jsi, že každý máme svoje chyby, že za svou povahu prostě nemůžeš a mě to nemusí vadit, já jsem zvyklý s ní žít. Trpěl jsem to všechno jenom proto, že jsem byl přesvědčený o tom, že ty mě máš skutečně rád, že to není jen nějaký postoj, že to není jen hra. I když jsi mi to nedával najevo, jak bych si já představoval, nevadilo mi to, protože já měl dost lásky pro nás pro oba. A ty jsi s tím prostě zametl. Moje důvěra pro tebe znamenala tak strašně málo.“
„Tohle není konec, miláčku,“ zavrtěl Bill hlavou. „Snad si nemyslíš, že tě nechám jen tak jednoduše odejít,“ zasmál se chraptivým smíchem a sevřel bratrovy ruce, aby se nemohl bránit. Přisál ústa na jeho krk a několikrát stiskl zuby s takovou razancí, až Tom bolestí vykřikl. Jeden z modro-rudých fleků na jeho krku dokonce slabě krvácel. Chytil Toma za bradu, obrátil k sobě jeho zděšený výraz. „Tady je tvoje místo,“ sykl a na důraz svých slov udeřil dlaní do matrace své postele. Tom zavrtěl hlavou. Bylo to snad poprvé v životě, co se dokázal panovačnému a nezdravě sebevědomému bratrovi postavit. Nenechá si ubližovat. Už ne. Už nikdy víc. Shodil ze sebe Billa takovou silou, až bolestně zaúpěl.
„Místo je volné. A je mi jedno, kdo ho nahradí. Už nikdy víc, Bille“.
autor: Heidi
betaread: Michelle M.
