Poprvé

Venku neslyšně poletovaly křehké vločky prvního letošního sněhu a vzduchem se vznášel mrazivý větřík. Teploměr hlásil několik stupňů pod nulou, od úst vycházela ledová pára a postupně se vytrácela ve směsici hutného prašanu, který padal z nebes. Bill zlehka projel prsty ve svých zmáčených vlasech. Dnes mu vlhká sprška na jeho pečlivě upravených pramenech vůbec nevadila. Všechno to způsobovala ta naprosto klidná atmosféra, která byla cítit všude kolem něj. Prostě neexistovalo nic, co by mu mohlo zkazit náladu, Měl výjimečně příjemný den, po dlouhé době se v něm objevovala chuť žertovat a méně přemýšlet o vážných věcech. Mhouřil oči do silného větru, který jej téměř oslepoval, přitáhnul si bundu těsněji k tělu a lehce se zatřásl zimou. Kalhoty mu spadaly hluboko pod boky a on si v duchu nadával, že si oblékl bundu, jenž dosahovala pouze k pasu, takže na svých zádech cítil naskakující husí kůži. Znovu se zachvěl a nervózně pohlédl na příjezdovou cestu, kde zahlédl známou postavu, vykračujíc si vycházkovým tempem. Zvrátil oči a zaúpěl. To je naposledy, co dal Tomovi na starost klíče! Nedivil se bratrovi, že nikam nepospíchá a užívá si výhled na zasněžené domy kolem. On si to mohl dovolit, jelikož jej díky bundě plandající až někde u kolen rozhodně netrápil chlad. Toma zřejmě neznepokojovalo ani bratrovo mohutné přešlapování na místě, vůbec jej nenapadlo zrychlit tempo a když konečně dorazil k domu, omluvně se usmál. „Trochu jsem se zapovídal. Čekáš dlouho?“

„Vůbec ne,“ odmávnul Bill jeho otázku ze slušnosti, protože neměl chuť si kazit svou výbornou náladu. Tom prohledal několik kapes a teprve na třetí pokus v jeho rukou zarachotily klíče, jimiž odemknul nízkou branku k jejich domu. Zahrada byla neproniknutelně pokryta sněhem, což Billa inspirovalo s sebrání malé hrstky do svých dlaní a následný hod do Tomových zad.

„Moc tě to baví?!“ optal se se smíchem bratr, když už byl zasypán bílým prachem i na ramenou a kšiltovce. Rozhodl se úder vrátit a zničil tím i ty poslední zbytky Billova účesu. „Vzdávám se!“ pousmál se Bill, protože jej nepříjemně pálily rudé dlaně do nichž zhluboka vdechoval. Toma však tato hra začala náramně bavit, chytil bratra za pas a snažil se jej dotlačit pod sněhem obalené větve jednoho ze stromků. V poslední chvíli se mu pod nohy připletl nějaký výčnělek v zemi, ztratil rovnováhu a stáhnul na sebe samozřejmě také Billa. Tom ležel na chladné zemi, pomalu jej začínala studit záda, jeho bratr seděl obkročmo na něm a z legrace mu strhnul ruce za hlavu. Najednou jejich smích ustal. Byl slyšet jen zrychlený dech, nepravidelné nádechy a prudké výdechy. Nevěděli, proč mlčí, setrvávali ve svém sousoší bez jediného hnutí a upřeně hleděli jeden druhému do očí. Tom přestal vnímat chlad stoupající od země, jediné, na co byl schopen se soustředit, byly bratrovy dokonalé rysy v porcelánově křehké tváři. Zapomněl dýchat, jakoby se mu zatočila hlava. Viděl Billa nad sebou, viděl zmatek v jeho nevinných očích, všechno bylo tak jednoznačné, ale on si to pořád neuvědomoval. Bratrova tvář se začala přibližovat, centimetr po centimetru se skláněl k té jeho, aniž by Bill věděl, odkud se v něm vzalo tolik odvahy. Nepřemýšlel nad tím, nepřemýšlel vůbec nad ničím, celý jeho svět se scvrknul v jediný bod a ten teď ležel pod jeho tělem. Letmo se dotknul Tomových rtů. Bylo to jako elektřina, proběhl jím doslova výboj. Něco uvnitř jej nutilo pokračovat, něco uvnitř křičelo dál. Zavřel oči a vyhledal znovu bratrova ústa. Chutnaly dokonale, přesně tak jak si vždycky představoval. Něžně se o ně třel, brzy byly Tomovy rty vlhké od těch jeho, něžně je kousal a laskal, nic kolem nich dvou neexistovalo. Před očima mu téměř vytryskly mžitky, když se jejich jazyky horlivě propletly. Vsunul jej do bratrových pootevřených úst a vychutnával si ten dokonalý okamžik, ten, který si už tolikrát promítal před usnutím. Najednou ucítil, jak jej Tom tlačí od sebe. Nechtěl otevřít oči, nechtěl, aby to skončilo, bál se, že s rozevřením víček se před ním otevře i krutá realita. Tom se s námahou zvednul a beze slova vzal Billa za ruku. Společně vešli do domu a za celou dobu mezi nimi nepadlo jediné slovo. Bill nevěděl, jak má na vzniklou situaci reagovat, následoval bratra do jeho pokoje a ten za nimi prudce zamknul dveře. Billa polilo horko. Tom jej přitisknul ke zdi a naposledy se na něj zadíval.

„Rozmysli si to. Ještě pořád můžeš říct ne.“

Billova odpověď zněla jednoznačně, nechal bratra, aby jej uchopil za boky a doslova dusil svými polibky, drtil jeho hebké poddajné rty mezi svými a prsty mapoval každičkou křivku jeho těla. Hladil Toma po zádech tak silně, až to pro něj muselo být bolestivé, sjížděl zuby na jeho krk a s krátkými vzdechy jej dráždil. Bratr jej dostrkal k posteli, což bylo vhodné řešení, protože Bill už dostával z intenzivního laskání téměř závratě. Jakmile ucítil Tomovu ruku pod svým tričkem, nečekaně ji zastavil. Bratr na něj překvapeně pohlédl a všimnul si, jak sklopil oči.

„Bille, já už tě viděl nahého.“

„Jenže tohle je jiné,“ špitnul Bill.

„Právě proto. Nemusíš se ničeho bát, já znám tvoje tělo. Musíš mi jen říct, když budu dělat něco, co sám nechceš. Rozumíš? Chci, abys mi to řekl, je to důležité, nikdy bych tě do ničeho nenutil“. Billova dlaň, jenž držela jeho ruku, se zvolna sesunula. Bylo to znamení, že může pokračovat. Pomalu svlékl bratrovi tričko a jako v transu si prohlížel jeho tělo. Uvědomoval si, jak hladově na něj civí, proto Billa zlehka položil na záda a jazykem přejel po jeho bradavkách. Bill zasténal a po zádech mu přeběhl mráz. Něco podobného nikdy nezažil, ještě nikdy nebyl tak silně vzrušený. Tomovo laskání mu úplně zamotávalo hlavu, připadal si jako v mdlobách a nezmohl se na víc než na hlasité vzdechy, jakmile bratrovy rty spočinuly na jeho rozpálené kůži. Chytil jej kolem krku a objal jeho boky svými stehny. Jasně ucítil, jak se Tom zachvěl a vydechl, když jej Bill přitisknul na svůj klín. Nesnažil se skrývat vzrušení, věděl, že to nemá cenu. Sám se zbavil svého vršku a nechal Billa, aby pokrýval nejistými polibky jeho břicho. Hladil jeho útlá ramena a prsty mu zajížděl do navlhlých vlasů, několikrát je uchopil, čímž mu zaklonil hlavu a prohlížel si jeho oči zamlžené oparem touhy. Zaryl nehty silně do jeho jemné kůže a Bill vystrašeně ucuknul. Tom pochopil. „Takhle ne?“

Bratr zavrtěl hlavou, tohle se mu opravdu nelíbilo, příliš to zavánělo násilím.

„Lehni si,“ zašeptal Tom. Zkoumal svým jazykem bratrovu neskutečně jemnou pokožku, vnímal jeho nenápadnou vůni, z velké části přirozenou a jen lehce doladěnou šetrnými přípravky ke koupání. Líbilo se mu, jak se třese, všechno bylo pro něj nové, všechno bylo nepoznané. Když byl s děvčetem, vůbec nad svými doteky nepřemýšlel, bral je automaticky. Dnes to bylo poprvé, co byl nejistý, nevěděl kam sáhnout, s jakou razancí a jakým způsobem, viděl Billovo tělo už tolikrát, ale připadalo mu, že teď je doopravdy vidí poprvé. Opatrně zajel rukou k bratrovu podbřišku. Dotknul se jej ústy a když mu odpovědí bylo polohlasné zasténání, uvolnil sponu pásku a následně zrušil i zapínaní. Bill ani nedýchal, když mu bratr stahoval džíny, když jej hladil po stehnech a nejistě přejížděl prsty kolem jeho boxerek, jejichž látka byla naprosto zřetelně napnutá. Takhle blízko mu Tom ještě nikdy nebyl. Netušil proč, ale vůbec jej netrápila myšlenka na možné následky. Věděl, že teď už nemůže couvnout, že už zašli příliš daleko a on nepocítil jedinou výčitku. Tom mu citlivýma rukama stáhnul i prádlo. Billem projela náhlá vlna studu, nevěděl proč, ale prostě byl lehce v rozpacích. Tom si nevšímal jeho ruměnce ve tváři, sklonil se k bratrovu vzrušení a pomalu jej vzal do úst. V okamžiku kdy Bill ucítil to mučivé vlhko, zaklonil hlavu a nehty zabořil do matrace. Něco takového zažíval poprvé v životě. Podobnou slast si představoval jen ve své fantazii a teď ji mohl mít na vlastní kůži. Vzrušením se mu točila hlava, slyšel sám sebe, jak hlasitě vzdychá a nemůže to ovládat, byl na pokraji vrcholu a Tom jej neustále dráždil svými ústy, svým jazykem a měl lehce přivřené oči. Bill prudce zasténal a tělem se mu rozlilo příjemné teplo, které cítil i v konečcích prstů. Uvědomil si, že bratra neupozornil, že se blíží jeho vyvrcholení, ale tomu to zjevně problémy nedělalo. Otřel si hřbetem ruky ústa a víc celou záležitost nerozváděl. Pohladil Billa po zplihlých vlasech a trpělivě čekal, dokud se jeho dech úplně neuklidní a nedostane na normální frekvenci. Nespěchal na něj, i když se tlak v jeho kalhotách už téměř nedal vydržet, přešel to bez řečí. Bill se konečně narovnal, vypadalo to, že vyvrcholení už téměř odeznělo. Nejistě rozepnul Tomovy kalhoty a po chvíli váhání se zarazil. „Tome, já…víš, asi to ještě nezvládnu tak, jak jsi to dělal ty, já totiž…“

Bratr ho rázně přerušil a položil prst na jeho rty. „Do ničeho tě nenutím, můžeš dělat cokoliv chceš.“

Bill s ulehčením přikývnul, byl si sebou nejistý, neoplýval zkušenostmi, bylo to pro něj něco neznámého, s čím se musel teprve postupně sžít. Vsunul ruku pod Tomovo prádlo a opatrně semknul prsty. Bratr zaúpěl a uvolnil se. Začal dlaní mírně pohybovat, nevěděl, jaký má zvolit rytmus, což Tom okamžitě poznal a trochu jej naváděl. „Zpomal, nesmíš tak zbrkle,“ šeptal zastřeně a Bill plnil jeho přání, jak jen nejlépe dovedl. Snažil se a těšilo jej, že bratrovo vzdychání je čím dál intenzivnější, blížil se k vrcholu.

„Rychleji“ požádal jej Tom a za malou chvíli Bill ucítil, jak plní jeho sevřenou dlaň.

Tiše si lehli vedle sebe a místnost zaplavilo uvolněné ticho. Potřebovali trochu času, potřebovali trochu klidu, aby si mohli uvědomit, co se vlastně stalo, co se vlastně změnilo. Byl to zlom, zásadní zlom. Pohlédli na sebe a bylo jim jasné, že teď už není cesty zpátky.

Naštěstí…….

autor: Heidi
betaread: Michelle M.