Tom si s úlevou oddychl a s nuceným úsměvem ve tváři, který spíš připomínal škleb, se odtáhl od plavovlasé blondýnky, která se zrovna zalykala pláčem, protože získala cennou trofej – fotku se svým idolem, s ním, Tomem Kaulitzem. Doufám, že nezatouží po polibku … pomyslel si Tom, dneska už by to byl snad tisící. Pokradmu se zadíval na dvojici před sebou. Bill v náručí svíral jednu z fanynek a nenuceně se usmíval do fotoaparátu její kamarádky. On podobné pocity nezažíval, nedělalo mu problémy nakrucovat se desítky hodin, byl stále dokonalý, upravený, nedával na sobě znát ani malý náznak únavy. Tom ucítil další dívčí tělo, jak se na něj neodbytně tlačí.
„Prosím, Tome, smíme se s Tebou vyfotit?“ Z druhé strany ho semknula dívčina kamarádka, takže kolem něj vytvořily neoblomnou hráz. Unaveně přikývl. Jak nenáviděl tyhle prsaté krasotinky, které se kolem něj neustále míhaly. Byly jich desítky, stovky, tisíce. Mohl mít každou z nich, ale nikdy ani jediným okamžikem nezatoužil, byť po jediné. Snažil se jak nejlépe uměl. Hrál dokonalé divadélko, kluka, který zbožňuje všechny ty holčičí tváře, ale věděl, že jednou už hrát nedokáže, že ho to prostě jednou musí porazit. Zadíval se do vnadného výstřihu jedné z jeho obdivovatelek, ale ani to s ním nepohnulo. Proč měl raději chlapecké postavy? Bez kyprých zaoblení a ženských tvarů? Proč měl neustále pocit, že ho ženské tělo nedokáže vzrušovat, tak jak by podle přírody mělo? Jeho pohled zabloudil na Billovy tenké bílé paže …
Bill se snažil z obličeje smýt poslední zbytky nalíčení a hojivým krémem dopřál své tolik zničené pleti úlevy. Možná bych toho na sebe neměl tolik patlat. Přemítal v duchu. Celé tělo ho bolelo, ale on věděl, že se musí dát dohromady, znovu se nalíčit a za necelou hodinu vyrazit na párty, kterou už s kapelou tak dlouho plánovali. Turné se vydařilo, bylo co oslavovat. Ale Billovi se ani trošku nechtělo. V celé kapele to podivně vřelo a co bylo překvapivé, největší rozepře a dramatické výstupy se odehrávaly mezi ním a jeho bratrem. Kdo by to byl před pár lety řekl? Nedali bez sebe ani ránu, nebylo zamilováním, o kterém by Tom nevěděl jako první. Ale teď … všechno je jiné. Už se nezajímá o jeho milostné avantýrky, už se nebaví nad trapnými postelovými zážitky … omrzel ho snad Bill? Znechuceně udělal poslední tah černými linkami a s vypětím všech sil se oblékl do toho, co mu manažeři přichystali. Jak byl unaven těmi módními výstřelky …
Tom seděl u baru a pomaličku pozoroval tající led, který se stával součástí nahořklého drinku. Ani trochu mu nechutnal, ale dnes večer chtěl konečně zapomenout a otupit všechny smysly. Jak je to dlouho? Jak je to dlouho co si uvědomil, že když mluví se svým bratrem, neví kam s očima? Tom i v tlumeném světle poznal, že do klubu vešel Bill. Všechno se rozjasnilo, všichni se očima vpíjeli do jeho bratra. Všichni jím byli fascinováni. Tom byl rád, že si na okamžik odpočine od všeho toho zájmu, ale neuvěřitelně žárlil. Bylo to tu znovu. Fanynky z jedné i druhé strany, Billovy úsměvy a polibky, po kterých on tolik toužil, den za dnem. Moc dobře věděl, že jeho představy a touhy jsou zvrácené, a proto od sebe Billa odháněl jak jen mohl. Tohle jeho počínání, ale vedlo k jednomu definitivnímu závěru. Den za dnem bratra ztrácel a den za dnem se mu více a více odcizoval. Konečně se celá kapela sešla u stolu. Připili si na úspěšný rok a vzrušeně klábosili. Tom nikoho nevnímal. Pozoroval uvolněného bratra, který nenuceně popíjel colu. Proč musíš být za každých okolností, tak nevinný? Proč se jednou nemůžeš opít do němoty a zapomenout kdo jsi? Neskutečně mě tím sereš brácho. Tomovi stoupal alkohol nepříjemně rychle do hlavy a bál se, že bude jako vždycky agresivní. Stejně mu už na ničem nezáleželo. Pozoroval Billa, jeho jemný úsměv a tolik nepotřebných líčidel. Mnohem více se mu líbil bez nich … ale on přeci nemá právo na to, aby se mu jeho bratr líbil. Padla na něho deprese a zamračeně zíral do stolu.
„Ještě jednou, prosím Vás.“
Bill nervózně počítal prázdné skleničky, které byly před Tomem vzorově vyrovnány. Jestli se nemýlil, bylo jich patnáct.
„Hele bráško, myslím, že pro dnešek bylo pití, tak akorát dost, nemyslíš?“
Tomovo levé obočí vylétlo překvapeně nahoru.
„Nemáš koho buzerovat, tak se sereš do bráchy?“
autor: Gia
betaread: Janule
=/ Tomíno, nezlob!
krásná povídka..jdu dále 😉
Laskavě se svěř Bilovy buď tě pošle do háje nebo se nebudeš muset trápit když bude na stejně vlně.