S copánkama za holku (2/3)

(Bill)

Ne! Tohle ne! Nesmí mě dostat do postele! Kdyby zjistil, že jsem Bill….Rychle jsem se odtáhl a zbledl.

„Copak je?“ Tom si všiml změny barvy v mém obličeji.

„Nic…Jen…Už musím jít.“ Vytrhl jsem se mu a chtěl rychle odpelášit pryč.

„Kdy tě zase uvidím?“ Zapomněl jsem na to, že Tom mi ještě držel ruku. V tom okamžiku si mě přitáhl do objetí. Držel mě kolem ramen a tak smutně na mě koukal. Bože…Jak já bych s ním do tý postele šel…Ale když neví, kdo jsem doopravdy…

„Promiň, Tome, ale už asi nikdy. Nejsem odtud.“ Posmutněl jsem.

(Tom)

To ne! Tak úžasná holka a já se s ní ani nevyspím? Tak to ne.

„A kdy sem zase přijedeš? Rád bych tě ještě viděl,“ zkusil jsem.

„To nevím, Tome…“ Posmutněla.

„Tak smím tě doprovodit domů?“

„Jo, to bych byla ráda.“ Nálada se jí vrátila. Vzal jsem ji tedy za ruku a vyrazili jsme z baru. Cestou jsme si pořád povídali a já začínal cítit…že jsem se snad zamiloval…ne!! To není možný…

(Bill)

Tom se to nesmí dozvědět! Nesmím ho ztratit. To bych nepřežil…já se snad zamiloval…

„Hele…nechceš to vzít přes park? Je tam teď prázdno…“ Šibalsky jsem zamrkal.

„No…jasně…Pokud máš ještě čas…Já ho mám.“ Tom zamířil do parku, přitom si mě přitáhl za bok k sobě. Bože…bylo mi tak překrásně. Procházeli jsme temnými uličkami parku, kde skutečně vládlo ticho. Tom se posadil na jednu lavičku a poklepal si na stehno.

„Pojď ke mně,“ promluvil ke mně vášnivě. Usmál jsem se a posadil se mu na klín. Naše rty byly jen pár centimetrů od sebe.

(Tom)

Musel jsem ji mít. Dostal jsem na ni tak strašnou chuť. Posadil jsem si ji na klín a čekal, co udělá. Věděl jsem, že ještě pořád váhala. Opatrně jsem si ji přitáhl k sobě a znovu políbil její rty. Měla je ještě pořád sladké od nějakého lesku na rty. Ale nebyly sladké jen od lesku. Byly sladké celé. Nevydržel jsem a začal jazykem obkružovat jejich tvar. Otevřela je a pustila mě dovnitř. Líbali jsme se neskutečně dlouho. Začala se mi ručkama dobývat pod tričko.

„Mmm…“ zavrněl jsem, když mi začala třít bradavky.

(Bill)

Bože můj…Co já to dělám? Teď už se to může kdykoliv dozvědět. To se nesmí stát. Ale nemohl jsem se odtrhnout od jeho rtů a ruce se mi nemohly odtrhnout od jeho pomalu tuhnoucích bradavek. Byl tak rozpálený…A já ho tak chtěl…Jenže Tom…Kdyby věděl, kdo doopravdy jsem…To je konec, tohle…Zaváhal jsem a nepatrně stiskl jeho dolní ret mezi zuby. Ten si toho nemohl nevšimnout.

(Tom)

Au! Sakra, to bolelo.

„Copak se děje, zlato? Ty mě nechceš?“ zeptal jsem se. Proč jsem ale hned pomýšlel na to nejhorší?

(Bill)

„Ne…nic se neděje…Tome, já tě chci…ale…já jen…já…promiň, nemůžu!“ Rychle jsem vstal a chtěl odpelášit pryč…Jenže co se nestalo…Moje kabelka od Matyasovy sestry mi sjela z ramene a přistála Tomovi přímo před nohama. Tom se okamžitě zvedl a chtěl mi jí podat, jenže z ní kromě těch mých líčidel, kterých nebylo nejmíň, vypadl i můj mobil. Sakra…

(Tom)

Ale vždyť…To je přece Billův mobil! Co se to tady děje?

„Hele, ten mobil je tvůj?“ zeptal jsem se.

„Tome…já…“ přešlapovala nervózně na místě, „já ti to vysvětlím.“

„Nic mi nevysvětluj. Pojď sem!“ V tu chvíli stála přede mnou a já jí odkryl vlasy nad obočím. Stejný kroužek jako má Bill. Obával jsem se nejhoršího! Vyhrnul jsem jí tričko a co se nevyjímalo na jejím břiše? Vytetovaná hvězda.

„Bille?????“ vyjekl jsem.

(Bill)

A je to venku…Sakra, co teď?

„Tome, poslouchej mě!“ zkusil jsem.

„Nemluv na mě! Myslel jsem si, že jsi jinej, Bille! Že ty bys mi něco takovýho neudělal! Jenže jak se ukázalo, ty jsi něco jinýho! Jsi nechutnej teplouš!“ křičel na mě. Cítil jsem, jak mi po tvářích tečou slzy.

„Takhle jsem to nechtěl…“ zašeptal jsem skoro neslyšně.

„Jsi odpornej!“ zavrčel na mě, než odešel.

„Tome…prosím tě, čekej…já tě potřebuju…“ mlel jsem nesouvisle. Tohle jsem vážně nechtěl. Sesunul jsem se na lavičku a bylo mi jedno, jestli se moje líčidla a mobil válí na zemi. Nejhorší bylo, že jsem to pokazil…

(Tom)

Ježiši…Ať je to jen sen! Ať se z toho snu proberu. Bože! Jak mi tohle mohl udělat! Můj brácha? Pane bože! Já nedokážu pochopit proč??? Proč jen? Fuj, já se líbal s klukem…Já, Tom Kaulitz? Ble…Je mi ze mě na blití…Po chvíli jsem skutečně musel za křovím vyprázdnit můj žaludek. Uch…to bylo vyčerpávající. Dopotácel jsem se domů. Odemkl jsem dveře a vešel. Ihned jsem upaloval do koupelny a musel jsem se naložit do vany. V hlavě jsem měl úplnej zmatek. Proč to vůbec udělal? Proč si hrál na holku? A proč sbalil právě mě? A proč, sakra, na něj musím pořád myslet? Vztekle jsem se posadil a při tom prudkém pohybu ohodil celou koupelnu vodou a pěnou. Co se to se mnou děje? Vylezl jsem z koupelny s ručníkem kolem pasu a šel do pokoje. Bylo půl druhý ráno. Byl jsem tam od osmi…Páni, jak já s ním dlouho byl. A jak byl něžný…ty jeho rty…můj bože…svalil jsem se do postele a snažil se usnout. Ale proč jsem ho pořád měl před očima? Proč jsem pořád cítil na rtech jeho polibky? Já…mu snad odpustím…musím…já ho miluju…Hej??? Cože? Ne! Nejsem přece na kluky! Nemůžu ho přece…jo! Tome, ty ses zamiloval do svýho bráchy!!! Ty jsi takový pako…Možná toho budeš litovat…ale co je mi potom? Nevadí mi to….

Najednou zachrastily klíče. Hned od dveří jsem slyšel Billovy vzlyky. Počítal asi s tím, že jsem se vrátil do baru. Slyšel jsem, jak šel potichu nahoru a zavřel se ve svém pokoji. Musel jsem…musel jsem ho ještě jednou políbit. Musel jsem ho mít.

(Bill)

Vrátil jsem se domů. Co jinýho v baru? Nic. Tohle mi Tom nikdy neodpustí. Svalil jsem se do postele a čekal, až se dostaví spánek. Netušil jsem, že mě ze dveří někdo pozoruje. Byla to osoba, kterou jsem miloval…Můj Tom.

autor: Liemelde
betaread: Lucy