Bodyguard 23.

TOM

Tak už je tam půl hodiny. Teď je řada na mě. Věděl jsem, co mám udělat. Nejdříve zajít pro Gustava s Georgem. Potom pro Kelly. Jdeme na oběd. Takový byl plán. Bill totiž nechtěl, aby to došlo až moc daleko. A ostatně ani já jsem nedokázal snést představu, jak souloží. Razantně jsem otevřel dveře a vyšel na chodbu. Vydal jsem se pro Géčka. Naštěstí jsem na ně nemusel dlouho čekat, protože už jsem byl nervní. Ale musel jsem se tvářit nasraně. Tak jsem nahodil neproniknutelný výraz a s klukama jsme zašli pro Kelly, tu mrchu! Zaklepali jsme na ni a čekali. Dlouho se nic neozývalo. Já se jen modlil, aby to vevnitř nezašlo dál, než jsme měli v plánu. Po chvilce se ale otevřely dveře a v nich rozrušená Kelly. Zmateně na nás hleděla a nevěděla, která bije.

„Oběd!“ řekl Gustav s úsměvem a přitom klepal na hodinky. V duchu jsem se usmál. Kelly se dál tvářila nechápavě. Ta je ale blbá!! Musel jsem sklonit hlavu, jinak bych se rozesmál nahlas.

„Tak pustíš nás dovnitř nebo tu budeme stepovat ještě dlouho?!“ řekl jsem nabroušeně a podíval se na ni přísným pohledem. Přimhouřila oči a otevřela víc dveře. Na její tváři jsem zahlídl pobavenej pohled. Myslela si, že ví, proč jsem nasranej. Jenže nevěděla vůbec nic! No počkej! Však uvidíme, kdo se bude smát poslední!

Vešli jsem teda dovnitř a kluci zaraženě hleděli na Billa, kterej se rozvaloval na pohovce. Jak nás viděl, tak se zvedl a přešel k nám! Ještě měl červený oči. Věděl jsem, že jí tu sehrál dokonalý divadlo. Náš plán běžel jako na drátkách. Nesměl jsem na sobě dát znát radost, tak jsme se jenom zhnuseně ušklíbl a hodil opovržlivej pohled na bráchu. Kelly to samozřejmě neušlo. Jen se zase usmála a chytila Billa za ruku. No to se mi snad zdá! Já ji asi přetrhnu! Nasraně jsem se otočil a vypochodoval z jejího pokoje. Géčka zase jen nechápavě hleděli a asi z nás solidně nestíhali. No co, budou si muset zvyknout. Dalších pár dní to bude ještě horší. Počkal jsem na ně na chodbě, až se konečně uráčí se pohnout.

„Tak bude to? Nebo tu mám vystát důlek?“ zařval jsem a chodil sem a tam, jako tygr v kleci. No musím říct, že ta nasranost mi šla fakt dobře. Možná to bude tím, že jsem to ani nemusel moc hrát. Fakt jsem zuřil. Stačil jen pohled na Billovy trochu rozcuchaný vlasy, Kellyiny zarudlý tváře a nemusel jsem nic hrát.

Konečně se uráčili vyjít ven. Samozřejmě naše dvě hrdličky ruku v ruce. Jen jsem je oba propaloval pohledem, otočil se čelem vzad a vyrazil k výtahu. Kurva, kurva!! Nadával jsem v duchu. Já se neudržím! Ona se k němu tak lísá!!! A Bill se tváří tak spokojeně. Kdybych nevěděl, že to jen hraje, tak mu to sežeru i s navijákem! Začínám pochybovat, jestli se nesekl s povoláním.

Kelly pořád do Billa něco hustila. Chichotala se jako střelená a pořád ho ochmatávala. Divím se, že jí to nepřijde blbý. Když moc dobře ví, jak to je! I když ona vlastně nic neví! V duchu mě to pořád užíralo, ale rozhodl jsem se to nevnímat. Konečně jsme dorazili do restaurace. Měl jsem celkem hlad, dneska jsem ještě nic nejedl. A ty vodky, co jsem ráno vypil, jsem už ani necítil. Vystřízlivěl jsem tak rychle jako ještě nikdy v životě.

Najedli jsem se a pak se mělo jet do televizního studia na interwiev. Moc jsem se netěšil. Bude to nuda. Začínal jsem být nervózní, protože to vypadalo, že náš plán dokončíme ještě dneska. Podle toho jak se chovali Bill s Kelly, to bylo zřejmý. Ale aspoň že tak, protože moc dlouho bych to nevydržel. Došli jsme ještě na pokoje se upravit. Na to jsem čekal, konečně budeme s Billem zase chvilku sami. Zavřeli jsme se v koupelně, pozamykali všechny dveře a domluvili se na dalším postupu. Bill mi potvrdil moje domněnky. Dneska večer. Kelly je nedočkavá, to nám hodně nahrává. Jenže těžší bude ji dostat k nám do pokoje. Ale Bill už to nějak zařídí. Moje část přijde na řadu až po chvilce. Probrali jsme to všechno ještě jednou a pak už se věnovali jenom přípravám. Už jsme měli jenom chvilku, přitáhl jsem Billa k sobě a pohladil ho po dokonalých rtech. Jemně, něžně jsem jej políbil.

„To máš na posilnění. Abys to dneska s tou Kelly přežil.“ Smutně jsem se usmál a pevně ho objal. Přitulil se ke mně a takhle v obětí jsem tam stáli asi pět minut.

„Díky, budu to potřebovat!“ odpověděl a zhluboka si vzdychl. Musel si připadat jako nějaká děvka. Ale jinak to nešlo! Bylo mi ho líto. Naposledy jsem ho stisknul a potom už jsem vyrazili ven z hotelu. Auto už na nás čekalo.

BILL

Sakra, ten rozhovor pro televizi utekl tak rychle. Ani jsem se nestačil nadechnout a už je tu večer. Kruci, jsem tak nervní! S Tomem jsem se dohodli, že půjde na chvilku do baru. Já mezi tím dostanu Kelly k nám do pokoje, aby měl volný pole působnosti. Jeho úloha v našem plánu byla totiž celkem podstatná. Musel se dostat do jejího pokoje a najít ty fotky, mail a to všechno zničit, nebo aspoň sebrat.

Díval jsem se na sebe do zrcadla a přemýšlel, jak to dneska bude probíhat. Nedělal jsem si iluze, že by Kelly stačily jen nějaký polibky a doteky. Bude chtít všechno. No co, už jednou jsem jí to dal! Tak proč to nezopakovat. Jenže tentokrát si budu muset představovat Toma místo Kelly, protože jinak bych to asi nezvládl. Sakra, a co když se podřeknu? Ale co mi je po tom! Klidně jí budu celou dobu říkat Tome! Dostane, co chce, a my vlastně taky. Jestli to vyjde. Zhluboka jsem se nadechl a snažil trošku utišit moje zběsile bušící srdce. Sakra, asi bych si měl dát nějakýho panáka na posilněnou!

Tom zaklepal na dveře a tiše oznámil, že už teda jde dolů. „Tome? Miluju tě!“ nevím, proč jsem měl potřebu mu to říct, ale prostě jsem musel. Ani neotevřel dveře, jen jsem slyšel tichou odpověď. „Já tebe taky.“ Vím, proč nevešel ke mně. Měl jsem stejný pocit. Nedokázal bych pak jít za Kelly. Prostě bych toho nebyl schopen!

autor: Dania
betaread: Michelle M.