BILL
Po chvíli se Kelly začala oblíkat. Nevím, co si myslela. Bylo mi to jedno. Jen jsem chtěl, aby co nejdříve vypadla. Nemohl jsem se na ni ani podívat. Připomínala všechno, co jsem udělal, co nenávidím. Potřeboval jsem co nejdříve vidět Toma.
„Miláčku, bylo to skvělý. Doufám, že si to co nejdříve zopakujeme!“ zavrkala. Přilepila se na mě a chtěla mě políbit. Pomalu mi docházel význam jejích slov. Ještě chvilku a fakt se neudržím. Žaludek jsem měl jako na vodě, bylo mi zle. Z posledních sil jsem jen zamručel neurčitou odpověď a krátce ji políbil na ústa.
„Víš, Kelly, nechci tě vyhazovat, ale za chvilku se asi vrátí Tom. Ještě ti napíšu.“ Usmál jsem se na ni. Samotnýho mě udivilo, že jsem dokázal vyloudit na ztuhlé tváři úsměv. Zkoumavě se na mě dívala. Musím ji nějak ujistit, že se mi to líbilo, a že si to co nejdříve zopakujeme. Doufal jsem, že Tom uspěl, protože znova bych to asi nepřežil. Ale navenek jsem se usmál a pohladil Kelly po tváři. Políbil ji na čelo a objal.
„Rád bych tu s tebou ještě byl, ale nechci, aby nás našel Tom. Nechci poslouchat zase ty jeho trapný kecy!“ začal jsem ji ujišťovat o mých „pravých“ důvodech jejího spěšného odchodu.
„Dobře, Billíčku, ale nechtěl by ses za mnou ještě dneska stavit? Já mám pokoj jenom pro sebe! Nikdo by nás nerušil!“ zašeptala a znovu se na mě přitiskla. Jenom to ne!!!! Zděsil jsem se v duchu a ujistil ji, že jí ještě zavolám nebo napíšu.
Nenápadně jsem prozvonil Toma, abych ho upozornil, že je Kelly na odchodu. Ještě jsem ji musel na chvilku zdržet, vzal do náruče a objal.
„Bylo to opravdu nádherný. Mám tě moc rád!“ při těch slovech jsem se málem zalknul tou obrovskou lží! Nedokázal jsem jí říct ta dvě slova: Miluju tě! Ty patřily jenom jedinýmu člověku a Kelly to rozhodně nebyla. Konečně jsem ji mohl pustit a vykopnout ze dveří. Počkal jsem chvilku než za ní zapadnou dveře jejího pokoje. Několik minut jsem se opíral o dveře a snažil se trochu vzchopit. Po chvilce moje kroky směřovaly k pokoji kluků. Domluvili jsme se, že bude tam.
Otevřel jsem dveře, myslel, že jsem už jakž takž v pohodě, ale spletl jsem se. Jakmile můj pohled zabloudil k jeho dokonalé tváři, vybavila se mi předešlá hodina do všech nejodpornějších detailů. Připadal jsem si jako děvka. Jako ta nejlacinější štětka. Jak jsem vůbec mohl vymyslet takovej stupidní plán?? Jenže v hloubi duše jsem věděl, že to jinak nešlo. I když jsem ji mohl jen vylákat někam na večeři. Jenže pak by tu byl další problém s klíči od jejího pokoje. Kdyby to bylo domluvený dopředu, zamkla by za sebou. Spoléhal jsem na to, že když ji pozvu k sobě, bude tak natěšená, že se nebude zabývat takovýma prkotinama, jako je zamykání.
Při pohledu na Toma jsem doufal, že mi pomůže na to všechno zapomenout. Už jsem chtěl být jenom s ním. Všechno tohle se ve mně nahromadilo. Nedokázal jsem zadržet slzy. Snažil jsem se ze všech sil, ale nešlo to zastavit. V duchu jsem křičel. Každá buňka mýho těla volala po jeho doteku. Potřeboval jsem cítit, že je se mnou, že mě podpoří, že mi pomůže! Kdyby tam nebyli kluci, rozeběhl bych se k němu a schoulil se v jeho náručí.
Stačil jediný jeho pohled na mě a pochopil všechno, co se ve mně děje. Okamžitě ke mně přišel a táhl mě s sebou. Konečně jsme byli zase sami, spolu. Ucítil jsem jeho ruce na zádech, vdechoval jeho vůni a dal průchod slzám. Konečně jsem to mohl ze sebe všechno dostat. Utěšoval mě slovy, která jsem potřeboval slyšet. Miloval jsem ho snad ještě víc, než kdykoliv předtím. Tolik citu, tolik vděčnosti. Byl jsem mu neskonale vděčný za jeho blízkost, za ty slova, za jeho něžné, uklidňující doteky.
„Miluju tě, lásko!!!“ Šeptal jsem tahle tři slova pořád dokola. Pomaličku se se mnou začal přesunovat k jeho pokoji. Už jsem nebrečel, slzy oschly. Došli jsme až k posteli. Lehli si a přitiskli se k sobě. Objal jsem Toma kolem pasu a přitiskl se k němu celým tělem. Jeho ruce se mi obtočily kolem ramen a hladil mě po zádech. Slastně jsem vdechoval jeho vůni a vnímal jeho blízkost.
„Neboj Bille, už budeme pořád spolu! Povedlo se to! Našel jsem všechny fotky a smazal i foťák a obrázky z počítače! Už nám nemůže ublížit!“ zašeptal mi do ucha a já si oddechl.
„Díky Bohu!!!“ ulehčeně jsem si vydechl a snažil se na nic nemyslet.
„Jestli nechceš mluvit o tom, co se tu stalo, myslím s Kelly, tak nemusíš. Já to pochopím,“ řekl Tom opatrně. Věděl jsem, že mi to nechce připomínat, ale vždycky jsme si všechno říkali a nehodlám to teď měnit. Jen nevím, jestli to zvládnu hned teď, v tenhle moment.
„Já ti to chci říct, jen to bude asi trochu nesouvislý. Těžko se mi o tom mluví, víš?“ podíval jsem se Tomovi do očí a viděl v nich porozumění.
TOM
Rvalo mi srdce takhle ho vidět. Jen jsem ho stále objímal a pomaličku se s ním přesouval k posteli. Bude to tam pohodlnější. Lehli jsme si a tiskli se k sobě. Tak mi to chybělo. Byl to sice jenom jeden den, ale mě to připadalo, jako by to byly roky. Dnešek měl snad šedesát hodin.
Chtěl jsem Billa nějak ujistit, že mi nemusí nic říkat, když nebude chtít. Jeho odpověď mě překvapila. Jen mě požádal, abych ho nepřerušoval. Věděl jsem, že to pro něj bude těžké.
Řekl mi všechno. Každičký detail, každičký jeho pocit. Celou tu dobu jsem byl potichu, v jednu chvíli jsem ani nedýchal. Bylo mi to tak líto!! Proč musel tohle absolvovat?? Opět se probudil vztek. Kelly se stala synonymem pro nejodpornější věc na světě. Nenáviděl jsem ji z hloubi celé své duše. Billovo vyprávění bylo přerušované častými pomlkami.Viděl jsem, jak bojuje sám se sebou. Jak se snaží mi všechno vylíčit, jak chce, abych ho pochopil. Konečně to dopověděl. Celou dobu měl sklopené oči, možná neměl dost odvahy se na mě podívat. Zvedl jsem mu bradu a donutil ho podívat se mi do očí. Snažil jsem se mu naznačit, že ho neodsuzuju, ani se na něj nedívám jinak pro to, co udělal. V mých očích mohl číst jen lásku, podporu, něhu a touhu ochraňovat ho.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
autor: Dania
betaread: Michelle M.
