Bodyguard 5.

,,Dále,“ odpovím na zaklepání a opět sem zaujatě věnuju časopisu.

,,Ahoj,“ pozdraví mě strejda.

Ajaj, to už je tady?? ,,Čau,“ odpovím.

,,Viděl jsem, co se včera stalo,“ řekne a posadí se na pohovku.

Hm, super, takže o mý neschopnosti už ví evidentně aspoň půlka Německa. Super.

,,Já… promiň, je mi to líto,“ řekla jsem tiše a sklopila hlavu. Věděla jsem, co mě čeká.

,,Nezlobím se, ale mělas vědět, že to nezvládneš a říct někomu, aby šel s tebou… Doufám, že si uvědomuješ, jaké bylo štěstí, že se nikomu nic nestalo. Tak a teď se sbal, odjíždíme o den dřív. Z bezpečnostních důvodů. To ti snad nemusím vysvětlovat, čekám tě za hodinu dole.“ Řekl strejda už klidnějším hlasem.

No, tak to je vážně dobrý, mám co dělat, abych se sbalila a našla všechny věci, protože tady to vypadá, jak by spadla atomovka.

No fajn, tak černej kufr stojí už za dveřma, teď to jenom dotáhnout ho dolů. Ještě si nasadím sluneční brejle, i když teda venku to spíš vypadá, že bude pršet. Ale neměla jsem náladu na nic a nechtěla jsem, aby mě zkoumali.

Jezdíme takovým moc fajnovým minibusem. To znamená: vepředu řídí Jimmy, vedle něj Tony, pak Gusta, Georg a Benny, no a vzadu já, Bill a Tom.

Bill po mě celou dobu hází vyčítavý pohledy. Nechápu! Co on mi má co vyčítat? To spíš já bych měla být naštvaná! Zapnu si radši mp3 a poslouchám celou cestu.

,,Děcka, máme problém!“ ozve se strejda. Ježíš, nebylo těch problémů už dost???

,,Asi se špatně dohodla rezervace, takže máme jen dva velký pokoje místo čtyř normálních.To znamená, že v jednom budu bydlet já, tým a dva ze skupiny a tom druhým asi Kelly a dvojčata.“

Ne!! To mě chce potrestat nebo co? Já tam s nima nevydržím! To bude zase boj!

,,A nešlo by to zařídit nějak jinak?“ ozvu se nesměle.

,,Ne, nešlo,“ odsekne nabroušeně a strčí mi do ruky klíče.

,,Uvidíme se na večeři.“ Rozloučí se strejda a nechá mě tam stát s klukama. No to bude pěknejch pár dní, pomyslím si.

,,Tak pojďte,“ řeknu a kývnu na twins.

Dorazili jsme do pokoje. No, není to nejhorší. Z chodbičky se šlo do obýváku, ze kterého vedly dvoje dveře. Za nimi byly ložnice.

„Tak je to dobrý, vy si vezmete jednu a já tu druhou! A bez diskuze, nechci slyšet ani slovo!“ otočila jsem se na ně a nasadila výhružný pohled.

„Ale my nebudeme spát v jedný posteli! Na to rychle zapomeň!“ ohradili se kluci.

„No tak jeden bude spát na gauči v obýváku. Mě to je jedno.“

„Já si beru postel!“ vykřikl Bill a hrnul se do ložnice.

„Ne! Ložnice je moje!“ ohradil se Tom, ale bylo mu to houby platný. Stejně na něj zbyl obývák.

Vybalila jsem si a chystala se do koupelny. K mojí smůle tu byla jenom jedna. Tak se o ni budu muset poprat. Jenom doufám, že si nezapomenu zamknout. Nejsem zvyklá sdílet pokoj s klukama.

Otevřela jsem dveře od koupelny a vešla. Zvedla jsem hlavu a myslela, že omdlím. To co jsem zahlídla, bych nečekala ani ve snu! No tak to je hustý. Moje hlava to lehce nepobírala. Asi mám vidiny!! Zamrkala jsem, stiskla víčka k sobě a doufala, že až je otevřu, tak tenhle líbající se pár už tu nebude! Jenže tu pořád byli! A dokonce si mě už i všimli!

„Hmm… sorry… já…“ koktala jsem a urychleně vypadla z místnosti a zavřela za sebou dveře. Opřela jsem se o zeď a snažila se to pochopit. Oni tam stáli, objímali se a vášnivě se líbali? Třeba to bylo jinak! Třeba to jen tak vypadalo! To přece není možný! Oni dva!! Spolu??!!! Neustále jsem si v hlavě přehrávala scénu, jak se Tom opírá o stěnu, k němu je těsně přitisknutý Bill a líbají se jako o život. Ale vždyť přece chtěli mě? Nebo ne? Že by to byla jen zástěrka?

Ještě jsem tam takhle stála a probírala to ze všech stran, když se dveře pomalu otevřely a v nich se objevil Bill.

„Hmm, můžeš jít, prosím, sem?“ zeptal se a nevěděl kam s očima.

Cítila jsem se stejně trapně jako on, ne-li víc. Tohle jsem vážně netušila, že by mohli být gayové. A ještě k tomu spolu? Není to trestné? Bože, proč jsem radši neodjela pryč. Odlepila jsem se od stěny a vešla za ním zpět do koupelny. Tom seděl na vaně a nervózně klepal nohou.

„No, jen jsme ti chtěli říct, že to, co jsi viděla, to nebylo tak, jak si myslíš!“ řekl Bill a podíval se na mě.

„No, já myslím, že to, co jsem viděla, mluvilo za všechno. Hele, mě je jedno, co spolu vy dva vyvádíte, nebudu z toho dělat nějakou tragédii, ale byl to šok. Tohle jsem nečekala!“ vybalila jsem na ně a chystala se odejít.

„A neřekneš to nikomu, že ne?“ zeptal se tiše Tom a díval se na Billa a na mě.

„Ne, neřeknu, to je vaše věc. A stejně by mi ani nikdo nevěřil. Ty s tvojí pověstí Don Juana a být gay? A ještě k tomu s bráchou? No jak už jsem řekla, je to vaše věc. Jen nechápu, proč jste teda nechtěli spát v jedný posteli!“ prohodila jsem už se smíchem.

„A tobě to nevadí a nechce se ti z toho zvracet?“ koukali na mě vyjeveně. Asi si mysleli, že na ně vytáhnu krucifix a budu se modlit jak posedlá. Ta představa mě rozesmála.

„Ne, mě to nevadí, a ani se mi z toho nechce zvracet,“ řekla jsem a už jen v duchu doplnila: A přijde mi to děsně sexy. Počáteční šok už odezněl a mě se hlava začala plnit představami, jak se dvojčata navzájem ukájí.

Já nejsem puritán a možná jsem i dost perverzní, tak jsem to neřešila. Když se mají rádi a líbí se jim to, tak proč ne? Já se z toho rozhodně nesložím. Jen doufám, že to nikdy nikdo nezjistí, protože bych je pak musela chránit před všema jejich fans a ne jen před těma šílenýma.

autor: Dania
betaread: Michelle M.