„A takhle to všechno začalo,“ popotáhl smutně Bill a hřbetem ruky si setřel slzy, které mu už dobrou půlhodinu nezadržitelně stékaly po tváři.
„Tím mi chceš říct, že nebýt toho snu, asi se vůbec nedáte dohromady, jo?“ zeptal se urostlý chlapec a nervózně přešel po pokoji sem a tam. Dost ho vyvádělo z míry vše, co právě slyšel.
„Jo, myslím, že Tom ke mně tohle cítil už delší dobu, ale ten sen ve mně něco probudil. Tu část já, kterou to k němu táhlo, a Tom to prostě z mých očí vyčetl a udělal ten první hlavní krok a potom už šlo všechno rychle.“ Bill si vzal kapesník a potichu se vysmrkal do kapesníčku. Venku se ozval zvuk hromu a on úlekem nadskočil. Pršelo už nejmíň tři hodiny a teď se, už tak dost temná obloha, začala zatahovat. Noc už pomalu získávala vládu nad dnem. Gustav svůj nechápavý pohled upřel na Billa: „Nechápu, že jste to dokázali tak dlouho skrývat. Já jsem neměl ani tušení,“ vyčerpaně usedl do křesla. Bylo těch informací najednou nějak moc. „Vždyť jsi taky málem taky všechno zjistil,“ pousmál se Bill. Bubeník na něj nechápavě vytřeštil oči. „Pamatuješ na to jak jsme byli v baru po prvním koncertě? Po tom v Praze?“
Seděli v zakouřeném klubu Roxy, který se nacházel v nádherném městě jménem Praha. Bill tady byl poprvé a velice se mu toto město zamlouvalo. Jenže ještě víc než architekturu a památky chtěl zkoumat celé tělo jeho vlastního bratra. Tom usrkoval už asi pátý drink a tvářil se velice rozverně, ostatně jako po každém dobře odehraném koncertě. Dnes večer bylo co oslavovat a kluci byli opravdu šťastní. Georg zrovna něco hlasitě vyprávěl Gustavovi, nakloněný až k jeho uchu, protože hlasitá hudba v podniku doslova řvala. Bill spočíval zamyšleným pohledem na svém bratrovi. Nechápal to, Tom tu jen sedí a popíjí a přesto ho vzrušuje, až se mu zátylek potí a vlasy se mu nepříjemně lepí ke krku. Tom jeho pohled zachytil a usmál se, Bill mu rozpačitý úsměv oplatil, okamžitě ale uhnul pohledem. Rentgenový pohled jeho dvojčete by ho rozpálil ještě víc a to on teď momentálně nepotřeboval. Díval se všude jen na něj, přece jenom ale neodolal a po chvíli svůj zrak upřel na ty nejkrásnější čokoládové oči. Tom ho celou dobu pozoroval a všiml si, že je jeho bráška mírně nervózní. Najednou dostal chuť si s ním pohrát. Naklonil se, jako by mu chtěl něco pošeptat, místo toho ho jemně kousl do ucha. Bill sebou polekaně cukl a pusou Tomovi naznačil: „Přestaň. Tady ne.“
Tom se jen uculil a zpátky se pohodlně opřel o koženou sedačku. „Jdu k baru pro pití. Chcete někdo něco?“ houkl Tom na ostatní, všichni zakroutili hlavami, jen Bill na něj upřel nechápavě oči. „Vypadá tak roztomile.“ prolétlo Tomovi hlavou. Rošťácky se usmál, pokrčil rameny a sešel schody z balkónu dolů mezi tancující lidi. Bill ho upřeně sledoval až baru, kde si Tom sedl na židličku a gestem barmanovi poručil další skleničku.
Neuběhly ani dvě minuty a už se k Tomovi přitočila nějaká holka. „Tss, nějaká prsatá blondýna nemůže mého Tomíka upoutat,“ pomyslel si Bill, ale opak byl pravdou. Tom se s ní vášnivě pustil do řeči, vesele se smál tomu, co říkala, a v jednu chvíli měl Bill neodbytný pocit, že se zlehka dotkl její ruky. „Tak to teda ne, ty děvko. Na něj mi šahat nebudeš,“ žárlil neskutečně Bill. Krev mu v žilách bouřlivě vřela v žilách vztekem. Už už se chtěl zvedat, ale potom na něj upřel Tom pohled a usmál se. Billovi to v tu ránu všechno docvaklo, chce ho jen vyprovokovat. Protože od vzteku je jen malý krůček k vášní. Zhluboka se nadechl, sám pro sebe se usmál a napil se svého drinku. „Přece se nebudu rozčilovat. O to přesně mu jde.“ Snažil se marně uklidnit, zaklonil hlavu a začal zhluboka dýchat.
„Bille jsi v pohodě? Je ti dobře?“ zeptal se ho David s obavami v očích. Bill se rozhlédl po všech vystrašených tvářích jeho kamarádů. „Jo, jo. Dobrý,“ usmál se. David kývl, ale pořád ho jedním okem pozoroval, jako by se měl každou chvílí zhroutit. Po chvilce ho to začalo znervózňovat, proto vstal a vydal se za Tomem. Rozhodnutý, že takhle to nenechá. Prodíral se davem až skrz zpocené těla zahlédl bratra na baru, zrovna se k té slečně naklonil a něco jí šeptal do ucha.
„Ahoj Tome, neruším,“ usmál se na něj sladce Bill.
„Ale vůbec ne, bráško,“ odpověděl se stejným úsměvem a na slovo „bráško“ dal velký důraz.
„Tohle je Nikola. Neumí moc německy, ale umí výborně anglicky. Je to kus, co?“ představil mu ji.
„Nice to meet you,“ potřásl jí Bill rukou. Nikola začala něco drmolit anglicky.
„Tome, mohl by si jít na chvilku se mnou? Potřebuju s tebou mluvit,“ otočil se na bratra, zcela ignorujíc tu slečnu. Tom pokrčil rameny, lehce políbil Nikolu na tvář a vydal se za Billem.
Došli společně až na záchod. Jen co se za nimi zavřely dveře, Bill se do Toma pustil.
„Co si myslíš, že děláš? Snad spolu chodíme, ne? Nebo za mnou chodíš, jen když máš nouzi nebo je ti večer smutno? Tome, proč mi to děláš?“ křičel na něj Bill.
Tom se opřel o stěnu a usmíval se. „Ty jsi tak krásný, když se zlobíš,“ řekl sladce.
„Ty jsi příšerný,“ vřískl Bill a otočil se ke dveřím.
Ještě dřív než stačil odejít, však Tom řekl: „Já jsem to věděl. Že budeš reagovat takhle. Jsi tak sexy když se rozčílíš,“ pohledem hypnotizoval Billův zadeček, protože se zastavil v polovině cesty ke dveřím. Bill se otočil zpátky k němu, v obličeji naprosto neproniknutelný výraz. „Jak chceš,“ zasyčel. Přešel až k Tomovi, chytl ho za mikinu a vtáhl ho do jedné z kabinek. Prudce ho přirazil na chladné kachličky. Tom se vzmohl jen na slastné vydechnutí. Okamžitě se začal Billovi dobývat do úst, ten se ale nenechal. Přimáčkl se mu na klín, jak nejsilněji mohl. Párkrát se zhoupl a pak se vzdálil. Rychlými a prudkými pohyby rozepnul Tomovi kalhoty, neustále ho líbajíc na krku.
„Ach Bille,“ sténal Tom. Bill přejel po celé délce jeho vzrušení a pak jej chytl do ruky. Naklonil se až k Tomovu uchu, a zatímco začal pomalu přejíždět, zašeptal mu do ucha: „Žádná holka mě nikdy nenahradí. Je ti to jasný? Já budu vždycky jediný, koho budeš chtít, a jestli ne, tak teprve poznáš, co dokážu,“ mluvil sotva slyšitelně, ale Tom rozuměl každé slovo.
Ztěžka ze sebe dostal: „Dobře.“ Pak už jen hlasitě dýchal. Bill stále zrychloval pohyby své ruky.
„Tome, jsi to ty?“ ozvalo se z ničeho nic zpoza dveří.
Bill úlekem od Toma odskočil a nehlasně zašeptal: „Gustav.“
Tom vytřeštil oči:“Jo, jo Gustave. Jsem to já,“ řekl roztřeseným hlasem.
„Tobě je špatně. Pusť mě dovnitř,“ sápal se po klice Gustav.
„Nee, Gustave. Mě je dobře. Běž pryč.“ zakřičel Tom o trochu prudčeji než měl v úmyslu.
„No tak nedělej. Slyšel jsem jak ztěžka dýcháš.“ nenechal se odbýt Gustav.
Tom se začal potichu smát, i Bill se culil. „Ale Gustave, já tu někoho mám, víš,“ řekl Tom a skousl si spodní ret, čekajíc jak bude reagovat.
Bill si musel pusu zacpat rukou, aby nevyprskl smíchy.
„Jo… aha… tak to, Tome, promiň… já, já už jdu… tak zatím čau,“ vykoktal Gustav.
Pak už slyšeli jen prásknutí dveří. Oba se hlasitě rozesmáli. Když už byli schopní jakž takž se uklidnit. Bill se na Toma zaculil úsměvem, který patřil jen a jen jemu. „Asi by jsme měli jít. Dokončíme to večer,“ políbil Toma tak sladce, až se mu podlomila kolena.
„Ty jdi první, já přijdu za chvilku. Aby se nedivili, že jsem to tady tak rychle skončil,“ mrknul na brášku.
Bill kývl, ještě jednou ho políbil a odešel pryč.
Sotva se přiblížil ke klukům hned se k němu sesypali.
„Víš co se stalo? Gustav načapal Toma s nějakou holkou na pánských záchodech,“ hlásil mu okamžitě Georg.
„Třeba to byla ta, co s ní byl u baru,“ pokrčil Bill rameny.
„To těžko, ta paří támhle s nějakým borcem,“ kývnul směrem k parketu.
„Tak až přijde, můžete se ho zeptat,“ tvářil se pořád lhostejně Bill, ale musel v sobě dusit smích. Asi po deseti minutách dorazil i Tom, na tváři blažený výraz.
„Tak Tome, kdo to byl?“ ptal se hned Gustav, předešlé rozpaky z něj už dávno vyprchaly.
„Ale nikdo,“ tvářil se Tom záhadně.
Kluci se však nenechali odbýt a zasypávali ho proudy dalších a dalších otázek, až to Tom nevydržel. „No dobře. Byla vysoká, černé dlouhé vlasy. A postava, že by jste padli na zadek. Stačí?“ rozhodil rukama Tom a opřel se do sedačky.
„A jaká byla?“ zeptal se neomaleně Georg.
Tom se zatvářil, jako že hledá ta správná slova. Pak jen vydechl: „Úžasná.“ Nenápadně přitom mrkl na Billa. Ten se štěstím zavrtěl na sedačce.
„Aaa… takže Tom je spokojený,“ drknul do něj Georg.
„Jo naprosto,“ uculil se Tom a znova pohlédl na Billa. Ten mu úsměv oplatil. Srdíčko mu plesalo štěstím. „Bože, jak já ho miluju.“ prolétlo mu hlavou. Ještě nikdy se necítil tak šťastný…
autor: Becs
betaread: Michelle M.
já se taky menuju Nikola xDxD tss takhle mně odbít xDxDxDxD
Ha to bolo dobré 😀 Vysoká a dlhé čierne vlasy a sakra dobrá :DDD Krása.
ten začátek se mi nelíbí, nevěstí nic dobrého, ale ta žárlivá scéna byla úúúžasná 😀 a jak je Gusti skoro načapal, rozsekala mě věta: Slyšel jsem jak ztěžka dýcháš. Chudák Gusti 😀