Brotherly love 4.

Bill se líně povaloval na Tomově posteli, čas od času pohlédl na své dvojče, které mělo už dobrou půlhodinu u ucha mobil.

„Ne, takhle to nebylo… Přestaň s tím,“ smál se Tom a znova přešel celou místnost. V očích mu hrály veselé hvězdičky, jaké u něj Bill už dlouho neviděl. V poslední době byl pořád zamlklý a protivný, na všechno reagoval přehnaně.

Bill si lehl na bříško a hypnotizoval brášku svádivým pohledem. V duchu proklínal volajícího, že ho okrádá o drahocenný čas, který s Tomem chtěli strávit úplně jiným způsobem.

„Tomíííí…,“ zaúpěl.

Tom na něj krátce pohlédl a gestem mu naznačil, ať ještě chviličku počká. Bill se s hlasitým povzdechem překulil na záda, zvedl ruku a prohlížel si nehty na levé ruce. Celý týden neměl možnost být s ním sám a konečně, když už ta šance byla, Tom ji prokecá s někým cizím. Bill už na něj nehodlal dál čekat, zvedl se a naštvaně odešel z pokoje, silně při tom bouchl dveřmi. Pár vteřin za nimi ještě stál, čekal jestli za ním Tom třeba nevyběhne, ale nestalo se tak. Došel až k sobě do pokoje, v očích ho nepříjemně pálily slzy. Nechápal, proč je jeho bratr jednou tak přítulný a pak zase tak odtažitý. Bolelo ho to. Zabořil hlavu do polštáře a nechal své slzy naplno protékat skrz přivřené víčka. Pláč a stres za posledních pár dní ho tak unavil že po pár minutách usnul.

„Billí.. už jsem tady,“ hladil ho Tom ukazováčkem přes nos.

Bill se mírně zachvěl, ale nechtělo se mu otvírat oči. Tom ležel těsně vedle něj a upřeně ho sledoval pohledem. Prohlížel si jeho chvějící se víčka. Všiml si, že má na tvářích stopy po pláči. Najednou ho zaplavil silný pocit výčitek, objal Billa a pevně ho k sobě přitiskl. Bill se však ani nepohnul, jeho ego mu to nedovolilo. Otevřel oči a Toma od sebe odstrčil. Chvilku leželi bez hnutí a jen se navzájem hypnotizovali pohledem.

„Ty jsi plakal?“ zeptal se Tom opatrně.

„Ne,“ odsekl mu Bill prudce, vstal a přešel k oknu.

„Bille, ten hovor byl důležitý, tak promiň,“ řekl Tom a posadil se. „Teď už budu jen a jen tvůj a můžeš si se mnou dělat co chceš,“ zkoušel ho přesvědčit. Jenže Bill by moc uražený na to, aby mu odpustil, zarytě mlčel a pohledem zkoumal ulici za oknem.

„Takže ty se se mnou nehodláš bavit?“ řekl Tom prudce, až Bill nadskočil. „Fajn, já se tě doprošovat nebudu,“ ztratil trpělivost Tom, zvedl se a jako Bill předtím, práskl i on silně dveřmi. Bill se opět rozplakal.

O dvě hodiny později seděl Bill s Gustavem a Georgem v baru, který byl součástí hotelu. Georg se tulil k nějaké slečně a pořád si něco sladce špitali do ouška.

„Kdo to je?“ zašeptal Bill.

„Nějaká Monika,“ pokrčil Gustav rameny.

„Aha…“ vykulil oči.

„Kdepak máš Tomíka?“ zeptal se Gustav a natáhl se pro drink.

Bill sebou prudce trhl a vyděšeně se na něj podíval. Že by snad něco tušil?

„Bille? Kde máš bráchu?“ zopakoval, když Bill nejevil žádné známky toho, že by chtěl odpovědět.

„Nevím,“ špitl. „Asi někde balí holky, co já vím,“ dodal o poznání jistějším hlasem.

„Snad jste se zase nepohádali. Co to s váma v poslední době je?“

Než mu Bill stačil cokoliv odpovědět, do místnosti vplul Tom. Billovi nevěnoval ani jeden pohled a posadil se vedle Gustava. V baru bylo jen pár lidí, takže tu měli příjemnou klidnou atmosférou. Nerušili je nepříjemné vtíravé pohledy fanoušků nebo hladových novinářů.

„My o vlku…“ usmál se Gustav.

„Ale…“ drcnul do něj Tom pěstí. „… vy si o mě povídáte jo?“ Bill dělal jako, že ho nevidí a neslyší. Nehodlal za ním dolézat, Tom mu ublížil a chtěl aby si to uvědomil a omluvil se mu. Jenže on vůbec nevypadal, že by se k něčemu takovému chystal.

„Kdo to je?“ zeptal se Tom a pohodil hlavou směrem k líbající se dvojici.

„Geeho buchta,“ zahuhlal s plnou pusou brambůrků Gustav.

„Wow,“ ohodnotil Tom. „Ta by šla, ne?“ uchechtl se ještě a pohledem probodl Billa, který se snažil dívat kamkoliv, jen ne na něj.

„Jo, ujde,“ odsekl Bill, zvedl se a naštvaně odešel pryč.

„Co mu je?“ zeptal se Gustav.

„Netuším. Asi má nedostatek sexu.“ začal se Tom hlasitě smát, ale uvnitř ho bodlo u srdce. Tohle přehnal.

Bill vyběhl ven z baru do chladného nočního vzduchu. Proč mu to Tom dělá? Jako by to, co se mezi nimi za poslední měsíce stalo, pro něj vůbec nic neznamenalo. Jako by si najednou všechno rozmyslel. Bylo mu jedno, že to Billa strašně bolí. Že ho každým dnem víc a víc ničí. Postupně ho sráží až na dno. Kdyby mu to dělal kdokoliv jiný, Bill by se přes to přenesl, ale právě že to byl Tom, osoba na které mu záleželo nejvíc, bolelo ho to o to víc. Zkroušeně se posadil na nejbližší lavičku, v hlavě si notoval písničku, kterou docela nedávno dotočili. Ich schrei‘ in die Nacht für dich, lass‘ mich nicht im Stich. Jenže Tom ho tady nechal. Nechal ho samotného sedět na lavičce s tupou prázdnotou v jeho bolavém srdci. Nepřišel si pro něj. Tomovo chování v něm vyvolávalo větší a větší zoufalství, netušil, jak dlouho to ještě vydrží. Proč byl najednou tak lhostejný k tomu, co se mezi nimi děje. Jako by ho už nemiloval. Na to ale Bill nechtěl myslet. Složil hlavu do dlaní a snažil se zadržet pláč. V poslední době kvůli Tomovi plakal tak často, že už mu pomalu docházely slzy. Rozhodl se, že odpoledne to bylo naposled, co pro něj uronil slzičku, teď už to nikdy neudělá. Pche, kdyby tak věděl….

Vůbec si neuvědomoval, jak dlouho tam sedí a že mu rty ze zimy začaly fialovět, dokud k němu nepřišla nějaká holka a nezeptala se ho, jestli je všechno v pořádku. Bill se na ni nechápavě podíval, nějak nedokázal pobrat, co mu vlastně říká. Bez jediného slova vstal a zamířil na hotel, v baru už nikdo nebyl a tak šel rovnou na pokoj. Nikdo se nedoví, jaká síla Billa přiměla, možná že to bylo tím, jak byl unavený, ale místo aby šel do svého pokoje, bez jediného zaváhání vkročil do Tomova pokoje. V první chvíli si vůbec neuvědomil, co se stalo a kde je. Ale když uviděl ty tolik známe věci, patřící jeho bratrovi, jako by na něj dopadla veškerá tíha dnešního dne. Přece se kvůli jedné hádce všechno takhle nepokazí? Bill si zoufale sedl do křesla, které stálo v nejtemnějším rohu pokoje. Počká tu na Toma a vše si vyříkají.

Po půl hodině čekání, kdy Bill málem usnul a už nejmíň pětkrát to chtěl vzdát, se ozval rámus otvírajících se dveří. Billovi poskočilo srdce v naději, že bude všechno v pořádku. Jenže se stalo něco, co ho opět posadilo do křesla. Tom nepřišel sám. Kolem krku mu visela nějaká holka. Bill se na ni snažil zaostřit a rozpoznat, která ze šťastných slečen má dnes dovoleno strávit večer s Tomem. Nepřipadala mu nijak povědomá, jenže když ji Tom doslova hodil na postel, dopadlo na ni pár paprsků měsíce a Bill jí poznal. Byla to Monika. Ta Monika, se kterou ještě před chvílí byl Georg, a k Billově zděšení zjistil, že je naprosto opilá. Tohle na něj bylo moc. Že by byl Tom až takový hajzl, podvedl Billa i Georga zároveň a ještě k tomu z holkou, která o sobě neví? Nedokázal se ani pohnout, strach ho zadržel v křesle. Nechtěl tu zůstat a sledovat jak Tom postupně z Moniky sundává tričko a sukni. Zavřel oči a rukama si zakryl uši. Zvedal se mu žaludek, ale nohy měl jako z olova. Po tvářích mu opět stékaly slzy.

Měl pocit, že tu s rukama přitisknutýma na uších sedí snad deset hodin, když se opovážil podívat se na celou tu scenérii před sebou. Naštěstí měsíc překrývaly tmavé mraky, takže toho moc neviděl, ale to co uslyšel, mu na klidu moc nepřidalo. Tomovo táhlé sténání se rozléhalo celou místností, jenže to co Billa skutečně vyděsilo byl fakt, že Tom plakal. I přes přerývavé dýchání obou dvou zřetelně poznal, že pláče. Monika to buď vnímat nechtěla nebo to přes svou opilost ani nepoznala. Billovi se sevřelo hrdlo, právě prožíval svou nejhorší noční můru. Proč jen nešel k sobě do pokoje? Proč zabočil k Tomovi? Nic by nevěděl. Co oči nevidí, srdce nebolí. A kdyby Tom aspoň neplakal. Mohl by ho nenávidět, ale takhle mu to drásalo srdce na kusy ještě víc. Po dalších deseti příšerných minutách se Monika začala sbírat, oblékla se a potácivě odešla z pokoje. Ve dveřích se ještě zastavila, rozverně si přiložila ukazováčkem k ústům: „Pšššt.“ a odešla. Tom se zhroutil do svých přikrývek a rozeštkal se naplno. Jeho vzlyky byly pro Billa mučící, jako by někdo nehty přejížděl po školní tabuli. Nevěděl, co si má počít, když v tom najednou Tom začal mumlat sám pro sebe. „Bille, lásko. Odpusť mi to. Já nechtěl… já nevěděl… Bille, chce se mi zvracet ze sebe samého… tolik tě miluju.. proč jsem to jen udělal? Jsem hlupák… Bille..odpusť mi to.“ A ač to bylo jakkoliv neuvěřitelné, Bill si v duchu řekl: „Tome, odpouštím ti.“

Bill tam seděl ještě asi půl hodiny, dokud si nebyl úplně jistý, že Tom spí. Potom se opatrně zvedl, nohy ho ze začátku vůbec nechtěly poslouchat. Nakonec se ale dobelhal až k sobě do pokoje, kde unaveně padl do postele. V hlavě měl prázdno. Nedokázal myslet vůbec na nic. Snad jen díky tomu dokázal okamžitě usnout.

autor: Becs
betaread: Michelle M.