„Já nevěřím, že by něco takového dokázal udělat. Tom je sice děvkař, ale že by to udělal Georgovi a vlastně i tobě. To mi nějak nesedí,“ kroutil hlavou Gustav, připadalo mu, že ji má čím dál tím těžší.
„Je mi líto Gustave, ale je to tak,“ řekl zasmušile Bill, konečně přestal plakat, ale snad jen proto, že už neměl co plakat. Slzy mu docela došly. Venku se rozpoutala šílená bouřka, jaká už tu dlouho nebyla. Bill se při sebemenším zvuku hromu polekal a zoufale se snažil nedívat se z okna. Bál se bouřek, ale ještě víc se bál toho, že Tom je teď někde tam venku sám. I když, kdo ví, kde je mu konec.
„A on se ti za to omluvil? Odpustil si mu to všechno?“ vyptával se Gustav dál.
„Ne, neomluvil. Nikdy jsme o tom nemluvili. On do dneška neví, že jsem tam byl a všechno to viděl. Neví nic,“ řekl Bill a chytl se za lokty, takže objal sám sebe.
„To nechápu. Proč?“ zakroutil zmateně hlavou.
„Víš, od té doby se ke mně choval jinak. Moc hezky. Bylo na něm vidět, že všeho lituje a že už to neudělá. Já nevím, nepotřeboval jsem, aby se mi omlouval. Byl to snad nějaký instinkt dvojčete, ale věděl jsem, že už by mě nikdy nepodvedl. A od té doby se začal snažit. Byl na mě hodný, jak jen se dalo, udělal by pro mě všechno a mě to tak vyhovovalo. Konečně jsme byli spolu jen my dva a nic jiného pro nás neexistovalo, chápeš? A Monika tady už taky nebyla, hned následující den se s Georgem rozešla,“ dokončil svůj proslov Bill a semkl víčka k sobě, protože po nebi přeběhl táhlý blesk a Bill se připravoval na ohlušující ránu. Poté v pokoji zavládlo naprosté ticho rušené jen kapkami deště dopadajícími na okenní tabule. „Věřil bys tomu, že mi dokonce nachystal překvapení?“ řekl po chvíli Bill a podíval se Gustavovi zpříma do očí. On v nich mohl vyčíst nekonečnou lásku, která Billa zaplavovala až do konečků prstů. Ze začátku si Gustav myslel, že je to všechno jen velký omyl, ale ten pohled ho přesvědčil o všem co mu Bill vykládal.
„Ty Gustave. Nevíš, co je to dneska s Tomem?“ zeptal se Bill, když spolu seděli v nahrávacím studiu a dopřávali si zaslouženou pauzu po celodenní práci.
„Nevím. Co by mělo?“ podíval se na něj nechápavě vyčerpaný bubeník, ale i přes svojí únavu si nepřestával prsty ťukat do stolu.
„No, sotva jsme skončili, tak někam zmizel. To sis nevšiml?“ vykulil na něj oči Bill. Byl značně nervózní z Tomova dnešního chování.
Gustav jen líně pokrčil rameny. „Asi má rande.“
„To nebude tím. Dneska ráno taky úplně rychle vystřelil z postele a nechtěl mi říct, kam jde a pak přišel rovnou sem,“ okusoval si Bill nervózně nehet.
„Počkej, vždyť nemáte společný pokoj. Tak jak to můžeš vědět?“ podíval se na něj překvapeně.
V Billovi by se v tu chvíli krve nedořezal, v hlavě mu to začalo šrotovat. „No.. já.. já jsem.. za ním ráno byl.. Jsem si tam.. zapomněl.. zapomněl.. to no.. to.. hmm.. mobil,“ vykoktal ze sebe nakonec.
Gustav jen krátce kývnul a dál se tím nezabíral, naštěstí pro Billa. Chvilku v místnosti zavládlo ticho, přerušované jen povykem na chodbě, který tam tropil David spolu s Bennym. Horečně tam řešili nějaký koncert, Bennymu se nelíbilo, že fanynky mají přístup tak blízko ke klukům.
„Ježiš Bille, proč to tak hrotíš? Tak prostě někde lítá, ty jsi z toho vyklepaný, jak když moje babička jede na kole,“ ozval se po chvilce Georg, když ho začalo otravovat to Billovo věčné přecházení z jedné strany místnosti na druhou. „Sedni si a uklidni se. Nejsi jeho matka.“
Bill si jen povzdychl. „Asi už půjdu na hotel,“ oznámil jim své náhle rozhodnutí Bill.
„Počkej, chtěli jsme jít ještě do baru,“ zarazil ho Gustav.
„Já nejdu. Půjdu rovnou spát. Jsem unavený a není mi nějak dobře,“ rozloučil se rychle a už si to vykračoval směr hotel. Benny mu sice nabídl, že ho odveze, ale Bill se chtěl trochu projít a provětrat si hlavu. Upřímně spíš doufal, že někde náhodou potká Toma, ale nestalo se tak.
Došel až na hotel a tam se zkroušeně rozvalil do postele. S nějakým sprchováním si teď nelámal hlavu. Stáhnul ze sebe tričko, kalhoty odhodil na druhou stranu pokoje a jen v boxerkách se zachumlal do bílých peřin. Měl strach. Strach, že ho Tom už nechce. Ten strach, kterého se před nedávnem tak úspěšně zbavil. A teď byl zase tady, strach, který stáhne hrdlo a nepustí, dusí v tobě veškeré pozitivní myšlenky. Bill nevěděl, co má dělat, nedařilo se mu usnout, pořád se převaloval ze strany na stranu, měl pocit, že ho pořád něco tlačí nebo lechtá. Bez Toma mu bylo v posteli smutno. Blížila se jedenáctá hodina a Tom byl pořád někde venku, chvíli měl pocit, že z obýváku slyší nějaké zvuky, ale když se zaposlouchal pořádně, slyšel jen ruch z ulice. Po další půl hodině převalování konečně usnul.
„Bille, lásko,“ šeptal kdosi a přejížděl mu špičkou ukazováčku přes čelo až na nos.
Bill se s trhnutím probudil a posadil se. To ale byla obrovská chyba. Tom byl nad ním skloněný a když se Bill tak rychle zvedl, praštil ho svým čelem do toho jeho.
„Au..“ vykřikl Tom a svalil se na zem.
„Ježíši, Tome. Jsi v pořádku?“ vyjekl vystrašeně Bill.
Tom se se smíchem zvedl ze země a posadil se zpátky k Billovi na postel.
„Miláčku, já nechtěl. Promiň,“ omlouval se Bill a začal mu čelo zasypávat pusinkami.
„To je dobrý,“ nepřestal se culit Tom. „Něco pro tebe mám.“ záhadně na něj mrknul a za ruku ho vytáhl z postele. „Ještě počkej.“ šeptl a zavázal Billovi oči.
„Tome, co to děláš? Nechystáš se na nějaké drsné sexuální praktiky, že ne?“ zeptal se vyděšeně.
Tom se pro sebe uchechtl. „Ne, neboj miláčku,“ řekl a jemně ho políbil na rty. Chytl ho za ruku a táhl ven z pokoje. Přešli přes prostorný obývák až do kuchyně. Tam ho Tom nechal stát, opřel se o linku a slastně sledoval Billovo lehce se chvějící tělo jen v boxerkách. Tom by si nejradši vzal Billa tady uprostřed kuchyně, ale na to byl ještě čas.
„Tome? Kde jsi?“ zaskučel Bill. Tom k němu okamžitě přistoupil a začal ho líbat, chytl ho za zadeček a přimáčkl na sebe. Jemně pronikal jazykem Billovi do úst a vychutnával si každý dotek, každý pohyb. Bill se od něj odtrhl. „Tome, slíbil si, že to nebudou žádné sexuální praktiky,“ zaskučel.
„Jo, promiň. Nechal jsem se unést,“ omluvil se Tom a stáhnul Billovi šátek z očí. Bill musel párkrát zamrkat, protože měl rozostřený pohled. Ale i přes to že to udělal nevěřil tomu co vidí. Všude kolem plápolalo snad sto svíček, na stole byla perfektně připravená večeře. Billovy oblíbené špagety s italskou omáčkou. Všechno vypadalo tak nádherně a perfektně. Tom jen stál a s úsměvem se díval na Billa, který měl překvapením pootevřenou pusu. „Líbí?“ zašeptal, aby nenarušil tu atmosféru.
Bill se, stále s vykulenýma očima, vrhnul Tomovi okolo krku. „Tome, to je absolutní krása. Děkuju moc.“ A obdaroval ho jedním ze svých nejsladších polibků.
„Pojď se najíst, ať to nevychladne,“ kývnul Tom směrem ke stolu.
Bill jen nadšeně přikývl a posadil se naproti Toma.
Po chvilce už Bill roztomile pomlaskával svoje špagety. „Home, ho je tak hoblý,“ zahuhňal.
„Co?“ vykulil na něj Tom oči.
Bill hlasitě polknul a zopakoval mu: „Že je to moc dobrý,“ zazubil se a dál se cpal tou výbornou pochoutkou. Tom ho chvíli pozoroval a úplně ho přešla chuť na jakékoliv další jídlo. Bill se cpal jako malé dítě, občas mu omáčku ukápla na bradu a on ji svým mrštným jazýčkem slízl. Tomovi se z toho dělalo těsno v kalhotách. Bill si znova nabral špagety na vidličku a vsunul je do pusy, když sousto žvýkal, slastně u toho přivíral oči. Tomovi najednou vyschlo v krku. Pohled na jeho brášku, který tady sedí jen v boxerkách a nádherně se cpe, ho nenechával klidným.
„Ty už nebudeš?“ koukal Bill mlsně na jeho porci.
„Ty špagety už ne,“ odpověděl a stále ho sledoval.
„A co si dáš jiného? Bude dezert?“ pozvedl Bill obočí.
Tom jenom krátce kývnul. „Ty jsi můj dezert“ Billovo obočí v tuhle chvíli zmizelo až do vlasů a na tváří se mu rozhostil široký úsměv.
„Ale..“ Bill ani nestihl doříct zbytek věty a Tom se na něj vrhl. Postavil ho na nohy a hned mu chtěl vlepit pusu, jenže Bill začal couvat, až narazil do kuchyňské linky za sebou. Nahodil sexy úsměv a jazykem si přejel horní ret. Tom měl pocit, že se zblázní, chytil brášku za boky a prudce je přirazil na ty svoje. Bylo mu jedno, že protestuje, násilím přitiskl své rty na ty jeho. Bill se chvilku bránil, ale pod Tomovými doteky roztával, pootevřel ústa a nechal ho, aby mu jazykem vplul dovnitř. Tom byl v sedmém nebi. Na chvíli se od něj odtáhl a zadíval se mu do očí. „Bráško, chci tě,“ zašeptal, chytil ho za zadeček a přitiskl na sebe.
„Tome, můžu tě o něco poprosit? Když děláme tohle, neříkej mi bráško,“ zaculil se a věnoval mu nejvášnivější polibek. Tom se mu už už chtěl dobývat do boxerek, ale Bill se nenechal. Vytrhl se mu a utíkal do ložnice, Tom na nic nečekal a rozběhl se za ním. Prudce rozrazil dveře a mžoural do tmy. Místnost neosvětlovaly žádné svíčky, takže si jeho oči musely na ten nával tmy hodnou chvíli zvykat. Když se konečně rozkoukal, uviděl, jak Bill leží na posteli a jednou rukou si hladí bříško. „Tomí, já jsem se tak napapal. Už se asi ani nehnu,“ řekl laškovně. Tom na nic nečekal, rozběhl se a skočil na postel hned vedle Billa.
„Tak na to miláčku zapomeň,“ zašeptal mu do ucha a lehl si na něj. Krk mu začal zasypávat polibky, přitom mu rukou jezdil po bříšku. Bill hlasitě zavzdychal a mírně se ošil, ale vůbec bratrovi dotyky neoplácel, jen tam ležel jak rozpláclá žába. „Bille, neštvi mě. Ty mě nejdřív takhle rozpálíš a potom tady ležíš jako mrtvola,“ řekl se zoufalým tónem a slezl z Billa dolů. Lehl si vedle něj a smutně se koukal do stropu.
Bill se prudce posadil: „Rozpálený?“ zazubil se. Tom na něj nechápavě vykulil oči. „Počkej tady,“ řekl jen Bill a vystřelil z postele pryč. Tom už nechápal vůbec nic, tak se těšil, že si večer s Billem užijí po všech stránkách, ale on pořád dělal nějaké blbosti.
Za chvilku se Bill vrátil a nesl sebou kbelík na šampaňské, jenže bez šampaňského. „Co blázníš?“ nechápal Tom.
„Potřebuješ zchladit miláčku,“ ušklíbl se Bill a posadil se obkročmo Tomovi na bříško. Vytáhl jednu ledovou kostku a strčil si ji do pusy, chvíli ji jen tak cumlal a pohledem propaloval svého brášku, který tak docela nevěděl co se děje. Kostka na jazyku se rozplynula jako čokoládový bonbón, Bill se zaculil a sklonil se k Tomovi. Ledový jazyk mu bez jakéhokoliv váhání vsunul do pusy, splynuli v nekonečném polibku. Tom byl nejdřív trochu zaražený, Billův jazýček ho krásně studil. Laskal ho a zahříval tím svým. Jenže u toho Bill neskončil, vytáhl další ledovou kostku a položil ji Tomovi na hruď. Tom trochu sykl, když se dotkla jeho rozpálené kůže. Bill s ní sjel až na jeho ploché bříško a neubránil se úšklebku, když viděl jak Tom slastně přivírá oči. „Líbí?“ zeptal se.
„Moc, ale teď já,“ blýsklo se Tomovi v očích. Položil si brášku na záda a lehl si na něj, hleděli si do očí jen z pěti centimetrové vzdálenosti. Tom hrábnul do kbelíku. Ledovou kostku přiložil Billovi na rty a lehce s ní přejížděl sem a tam. Byl tak něžný, jak jen to šlo, věděl, že jeho bráška to má takhle nejradši. Billovi se z toho tajil dech. Když se kostka skoro rozpustila, chytl Toma za týl a přitáhl si ho k sobě. Jejich jazyky se proplétaly v divokém tanci. Tom začal ztrácet kontrolu nad sebou samým. „Bille..“ zasténal táhle. Bill si vzal do ruky celou hrst ledu a přimáčkl ji Tomovi na záda. Tom se na Billovi prohnul, což v něm vyvolalo velkou vlnu vzrušení. Přestal se ovládat úplně a hladově ho kousal do krku, polibky zasypával každou část těla, až se dostal na jeho rovné bříško. U lemu boxerek zpomalil a začal je opatrně stahovat, Bill hlasitě vzdychl. Jeho touha nabírala na síle.
Tom mu je sundal úplně a už už se chtěl pustit do laskání Billova vzrušení, jenže on jej zastavil. „Ne Tome, ty jsi toho už pro mě udělal hodně,“ řekl a překulil se na bříško, takže měl Tom krásný výhled na jeho perfektní zadeček.
„Bille, jsi si jistý, že to chceš?“ zeptal se opatrně Tom, zatímco si na něj lehal a zasypával jeho záda polibky.
„Sto procentně,“ přikývl a pohodlně se uvelebil. Tom Billa ještě hodnou chvíli líbal, nechtěl na něj jít moc rychle. Kouskem ledu mu přejížděl po zádech, ramenech a krku. Bill hlasitě zavzdychal. To Toma popohnalo. Opatrně do bratra začal vstupovat. Bill se ze začátku lekl tlaku, ale nikdy by nedokázal říct, ať přestane. Tom se v Billovi pohyboval pomalu, nechtěl mu způsobovat bolest, jenže čím byl vzrušenější tím hůř se krotil.
„Tome, neboj se. Pokračuj,“ vyzval ho Bill. Tím ztratil veškeré zábrany, začal přirážet mnohem prudčeji. Jeho vzdechy byly čím dál hlasitější. I Bill si to užíval, Tomovo sténání pro něj bylo jako rajská hudba. Čekal, že bolest bude mnohem větší, po chvilce si na ni zvykl. Hluboce oddychoval společně s Tomem.
„Bille..“ neudržel se Tom a kousnul ho do ramene. Vzrušení se mu rozlévalo celým tělem, přirážel stále prudčeji a prudčeji. Už začínal pociťovat to známé teplo, ještě párkrát se na něm zhoupl a potom strnul ve slastné křeči. Chvilku leželi bez hnutí v tichu přerušovaném jen jejich dechy. „Miluju tě.“ zašeptal Tom, když se mu Bill schoulil do náruče. Bill se pro sebe usmál a přitulil se k němu ještě víc. Po pár minutách oba usnuli ve vzájemném objetí.
autor: Becs
betaread: Michelle M.
Ja som si to krásne užila 🙂 Oni k sebe patria. 🙂