Brotherly love 7.

Když se Bill ráno probudil, nahmatal vedle sebe jen prázdné místo. Tom zřejmě zmizel někam pryč už hodně brzo ráno. Bill se jen neochotně vyškrábal z postele, hned se mu však zatočila hlava. Žaludek se mu sevřel neočekávanou křečí, hned se rozběhl do koupelny. Zoufale poklekl před záchodovou mísou a za pár okamžiků vyprázdnil celý svůj žaludek. Mátožně se postavil na nohy, šáhl po své kosmetické tašce. Mamka mu vždycky na cesty nabalila i nějaké ty prášky, prý pro všechny případy. Teď jí za to v duchu tisíckrát děkoval, ten případ byl tady. Spolknul dvě pilulky něčeho, co vypadalo, že by mohlo být na žaludek a zapil to sklenicí ledové vody. Hlava mu třeštila jako by celou noc někde proflámoval, přitom nevypil prakticky nic.

Oblékl se a vydal se do koupelny, roztřesenou rukou se snažil aspoň trochu namalovat. Po pátém neúspěšném pokusu to vzdal, mrštil tužkou do kouta. Hned vzápětí ho napadlo, že toho bude litovat až jí bude lovit za skřínkou. Odešel do obýváku a tam se rozplácl na gauč, pustil si televizi, ale po pár minutách zjistil, že vůbec netuší na co se to vlastně dívá. Vypnul ji a rozhlédl se po zaneřáděném hotelovém pokoji. Kde ten Tom, sakra, může být? Proč mi to dělá? Já za ten včerejšek přece nemůžu, nachytala nás tam oba. A navíc moje šílená fanynka to nebyla. Snad se nenaštval. Myšlenky v Billově mysli vířily jedna za druhou. Musím s ním mluvit, musím mu zavolat. Rozhodl se. Horečně začal prohledávat všechny kouty pokoje a hledal mobil. Nadával si, že není pořádnější. Konečně ho našel a vyťukal Tomovo číslo. Mobil začal zvonit, jenže ho nikdo nezvedal. No tak, Tome, prosím, škemral v duchu, ale nebylo mu to nic platné, jeho prosby vyslyšeny nebyly. Bill se zoufale schoulil do klubíčka na gauči, cítil se tak ospalý, ale usnout nechtěl, co kdyby se Tom vrátil. Nesmím spát. Musíme to vyřešit… Přece to… přece to takhle nenechám… takhle to nedopadne… Bill se pomalu propadal do hlubin neklidného spánku.

„Myslíš, že tady spí už od včerejška?“

„Ne, to ne. Vždyť tohle včera v klubu na sobě neměl a navíc odcházel brzo a vůbec nepil.“

„Ale vypadá strašně, celý bledý.“

Bill jen napůl poslouchal věty, které někdo pronášel nad ním. Ať se snažil, jak chtěl, vůbec mu nedávaly smysl. Snažil se otevřít oči, ale nějak mu to nešlo. Nakonec se mu přece jen podařilo odlepit víčka od sebe a on nad sebou uviděl dvě rozmazané postavy.

„Už se to probouzí.“ Párkrát zamrkal. Byl to Gustav a Georg. „Dobré ráno, sluníčko,“ řekl některý z nich, Bill nedokázal rozeznat který.

„Co tady…?“ zbytek věty nestačil doříct, přitiskl si ruku na ústa a rychle se rozběhl do koupelny. A to si předtím myslel, že už nemá co zvracet.

„A jéj, co jste včera s Tomem vyváděli?“ nakrčil čelo Gustav.

„Soukromá párty? A nás nikdo nepozval?“ řekl naoko naštvaně Geo.

„Ne, žádná párty, my jsme jen.. jen jsme.. jen jsem s Tomem.. “ soukal ze sebe nesouvisle Bill.

„Tak ten je hustě vykalenej,“ zazubil se Georg.

Billovo myšlení jako by dostalo elektrický zásah a najednou se zrychlilo. „Nevíte, kde je Tom? Neviděli jste ho dneska? Já s ním musím nutně mluvit. Kde je?“ vyhrkl, že kluci sotva stačili pobrat co po nich chce.

„No najednou mu to kecá,“ hodil po něm Georg ručník a vyšel z koupelny. Pach zvratků mu nedělal příliš dobře. Gustav se jen pousmál, pak se otočil na Billa: „Nevím, kde je, ale máme být za půl hodiny ve studiu, tak předpokládám, že tam bude.“

Bill si ručníkem otřel čelo.

„Bille, řekni mi, co se tady stalo,“ díval se na něj Gustav se starostlivým výrazem ve tváři.

„Nic, jen musím mluvit s Tomem,“ pokrčil rameny Bill a opět se škrábal na nohy.

Gustav mu přitom musel pomoct. „Mám zavolat Davidovi, že dneska nepřijdeš? Že ti není dobře?“ zeptal se ho.

„Ne, já to zvládnu,“ vyhrkl rychle Bill, vidina toho, že potká Toma mu dodala sílu, chvatně sáhl po kartáčku na zuby.

„Já vím, co s ním je..“ zakřičel Geo z vedlejší místnosti „je v tom,“ a sám se svému vtipu zasmál.

Bill do studia doslova vpadnul. Rozběhl se velkou chodbou a zoufale nahlížel do všech místností hledajíc bratra. Rozrazil poslední dveře s nezkrotnou nadějí, že jej za nimi najde. Jenže bohužel ho čekalo obrovské zklamání, v místnosti přecpané hudebními nástroji seděl jen David. „Bille, vyděsil si mě. Děje se něco?“ zeptal se s otazníky v očích.

„Tom tu není?“ vydechl Bill.

„Byl tu, ale šel si ještě něco koupit. Ale teď už se chystej, jsme ve skluzu. Konec konců jako vždy,“ pousmál se ještě a už se zase plně věnoval svému mobilnímu telefonu.

Bill sebou práskl do pohodlného gauče. Tři minuty na to dorazil i Gustav a Georg.

Gustav seděl za svými bubny a vyťukával melodie, které ho zrovna napadaly. Georg si až s přílišným soustředěním dolaďoval svoji baskytaru. Bill seděl na vysoké stoličce, v ruce nervózně pohupoval mikrofonem ze strany na stranu. Každou chvíli si skousl spodní ret, až mu celý zrůžověl. David netrpělivě přecházel po místnosti sem a tam. „Kde ten Tom může být? Řekl jsem mu, ať se hned vrátí a on se někde fláká..“

Jako by někdo vyslyšel Davidovy prosby, Tom se vřítil do místnosti.

„No konečně, kde jsi tak dlouho? Okamžitě začněte nebo tady zase budeme do zítřka,“ rozčílil se jejich manažer.

„Už jdu na to. Byla tam fronta,“ pokrčil Tom omluvně rameny a zastrčil kabel do kytary.

„Tome, musím s tebou ještě mluvit,“ vstal Bill ze stoličky.

„A je to nutné? Vyříkáte si to potom,“ vyštěkl David, až Gustav nadskočil a palička mu spadla na zem.

„David chce začít, tak až pak,“ odpověděl Tom a na Billa se ani nepodíval. Ten se jen smutně posadil zpátky na svou židli.

Od okamžiku kdy ve studiu skončili, se Bill snažil prohodit s Tomem aspoň pár slov. Jenže on se mu záměrně vyhýbal. Pokaždé si našel příležitost odejít z místnosti, když do ní Bill vstoupil. Pokaždé dělal, že se baví o něčem strašně důležitém s kýmkoliv, aby nemusel mluvit se svým dvojčetem a završil to tím, že na hotel odjel v taxíku společně s Georgem. Billovi bylo do breku, nevěděl, jak si má vyložit Tomovo chování. Naposledy ho takhle ignoroval, když jim bylo pět a on mu rozbil jeho oblíbenou hračku, nebavil se s ním dobrý týden. Ale Bill neztrácel naději, až přijede na hotel, už se mu nemůže vyhýbat. Mají společný pokoj a mezi čtyřmi stěnami už mu nikam neuteče.

Když se Bill konečně dostal do pokoje, cítil se, jako by uběhl maratón. Už zase na něj dopadala únava a ranní nevolnost. Lehl si na postel a ze všech sil se to snažil zahnat. Podle šumění poznal, že Tom se nachází ve sprše. Chvíli uvažoval, jestli má počkat, až vyleze ven nebo tam vtrhnout rovnou. Rozhodl se pro druhou možnost, kdyby čekal ještě déle, Tom by si mohl najít nějakou další výmluvu a odejít pryč. Vstal a bez okolků rozrazil dveře do koupelny.

„Bille, lekl jsem se,“ vyhrkl Tom.

„Musím s tebou mluvit a tentokrát mi už neutečeš,“ vyjel na něj ostře.

„Bille, já ti neutíkám. Mohl by si laskavě počkat, až vylezu z té sprchy, pak si klidně popovídáme o čem jen budeš chtít,“ zvýšil hlas i Tom.

„Ne, já už nemíním na nic čekat. Můžeš mi říct, co to s tebou je? Celý den se ke mně chováš, jako bych ani neexistoval. Nic jsem ti neudělal, pokud si vzpomínám,“ křičel Bill, připadal si jako hysterka, ale na to teď neměl čas myslet.

„Ne ty jsi nic neudělal, vůbec nic. A to je právě to. Jestli sis nevšiml, tak na nás včera jedna holka přišla, Bille. Zjistila, že spolu něco máme, chápeš to?“ odpověděl Tom, vylezl se sprchy a omotal si bílý ruční kolem pasu.

Bill se trochu zachvěl, když viděl, jak kapičky vody stékají po jeho dokonalém těle, ale zachoval chladnou hlavu. „Jo, chápu to. Byl jsem u toho, jestli si nepamatuješ, ale to snad není důvod, aby jsi mě úplně ignoroval. Pořád ještě jsem tvůj brácha,“ praštil vztekle pěstí do umyvadla.

„Jsi můj brácha. Máš pravdu. A to je to, co mě štve nejvíc. Dostal bych se přes to, že jsem na kluky. Ale prostě nemůžu přenést přes srdce to, že jsem se zamiloval do svého vlastního bráchy. A co víc, do svého dvojčete. A to že na to přišla Nela, mi to ještě o to víc připomněla. Bille kdokoliv, kdykoliv může přijít na to, že mezi náma něco je. Jak by to vypadalo kdyby se to celý svět dozvěděl? Jak by sis připadal? Považovali by nás za zrůdy, ze nechutná hovada. Dochází ti to? Nejsem tak silný, abych tenhle tlak ustál,“ křičel na něj a vztekle přešel do pokoje kde se začal oblékat.

„Už je to tu zase, Tome? Zase je to celé o tobě, co? Máš strach, že by sis zkazil pověst. O nic víc nejde,“ posmutněl Bill.

„Takhle to není. Mrzí mě, že jsme si spolu začali. Je to špatné, Bille, a ty to víš. Věděli jsme to od začátku. Neměli jsme se do toho vůbec pouštět.“ Tom už tolik nekřičel, ale rozčilení z jeho hlasu ještě docela nevyprchalo.

„Máš pravdu, věděli jsme to od začátku. Tak proč se s tebe najednou stal takový srab a chceš to všechno vzdát? Už mě nechceš? Omrzel jsem tě jako všechny holky předtím a tohle je jen výmluva. Způsob, kterým se mě chceš zbavit?“ Na podlahu dopadla první z tisíce slz, které Bill za tu noc uroní.

„Přestaň takhle mluvit. Vůbec jsi mě neomrzel. Jen to prostě nezvládnu. Chci chodit s někým, s kým se můžu na veřejnosti držet za ruku. Můžu mu dát pusu kdykoliv chci a ne žít ve strachu, že na nás někdo přijde. Nechci se pořád jen schovávat.“ Tom se zmoženě posadil na postel.

„Takže to chceš všechno zahodit? Chceš to ukončit?“ vzlykl Bill.

Tom jen smutně pokýval hlavou.

„Ale já tě miluju. Nikdy v životě jsem tohle k nikomu necítil tak silně jako k tobě. S nikým jsem nebyl takhle šťastný. Tome, my dva jsme si prostě souzeni. Proč to nechceš pochopit? Když nejsem s tebou, jako by půlka mě umřela. A ty to víš. Tvrdil si mi, že to cítíš stejně. Tak proč nás teď chceš oba zabít?“ Bill potlačil další vzlyk a vydal se za Tomem. Posadil se vedle něho na postel a ruku mu položil na stehno.

„Bille, přestaň to dělat ještě těžší. Musíme na sebe zapomenout. Oba si najdeme někoho jiného s kým budeme šťastní a tohle budeme brát jako úlet,“ smetl Billovu ruku, vstal a odešel pryč.

„Tome!!!“ zakřičel Bill, ale jeho bratr se už nevrátil. Billovi se zase zvedl žaludek, rychlostí blesku se rozběhl do koupelny a už dnes potřetí objímal záchodovou mísu. Když se jeho břicho aspoň trochu uklidnilo, vyběhl ven z hotelového pokoje. Zmateně pobíhal po chodbách a marně křičel Tomovo jméno. Nakonec se zoufale sesul na zem ve výtahu. Bylo mu jedno, kde je a co se děje. Jeho tělo ovládaly jen mocné vzlyky. Dveře výtahu cinkly a dovnitř nastoupil Gustav. „Proboha Bille,“ byla jeho první slova. Zvedl ho a velice opatrně dovedl až do svého pokoje. Tam ho položil na gauč. Chvíli nad ním stál a jen se díval jak se jeho drobné tělo otřásá pod náporem vzlyků.

„Teď už mi konečně řekneš, co se stalo?“ řekl přísně.

Bill krátce přikývl, ztěžka se posadil. „Tak dobře. Řeknu ti to všechno úplně od začátku….“

autor: Becs
betaread: Michelle M.