Brotherly love 8.

„Tak, teď už víš úplně všechno,“ povzdychl si Bill. V místnosti zavládlo úplně ticho. Bill si znova lehl na gauč a oči upřel na strop. ¨

„Bille, já nevím, co na to mám říct. Já ani netušil… Ve snu by mě nenapadlo, že ty a Tom..“ koktal Gustav.

Bill se jen pousmál. „Stálo nás to hodně práce vybudovat tenhle vztah a on to teď úplně všechno chce zahodit. Nevím, co mám dělat. Připadám si, jako bych padal do obrovské propasti, kterou vyplňuje jen nicota. Tom byl jediný, který by mě mohl vytáhnout, jenže on je právě ten, který mě do ní hodil. Gustave, připadám si tak sám.“ Bill se znova rozvzlykal, ruku si položil na čelo. Pálilo, jako by se mu v hlavě usadil sám ďábel.

Gustav se posadil za Billem, moc rád by mu nějak pomohl, ale neměl ani ponětí jak. Pohladil ho po tváři. „Bille, znám Toma dlouho. Vím, jaký je. Jednou z věcí, které umí opravdu bravurně, je ubližovat lidem. Je hodně sobecký, ale taky vím, že za tebe by dal ruku do ohně. Jsi jeho brácha a i když si hraje na velkého macha, tebe má rád. Nemyslíš, že bude přece jen lepší, když zůstanete u toho sourozeneckého vztahu? Takhle ti Tom může dát víc, než si myslíš. Nebude to takhle jednoduší?“ řekl opatrně Gustav.

„Gustave, ale já ho miluju. Nespokojím se s tím, že mě bude mít jako bratra. Víš, co by to pro mě bylo, kdyby si našel nějakou holku? Vidět jak jsou spolu šťastní? Víš, jak mě mučí představa, že se ho nemůžu dotknout? Asi jsi nikdy nepoznal takovou lásku. Takovou, která tě dusí a pálí. Bez něho nemá cenu, abych žil. To radši všechno ukončím,“ rozčílil se Bill. Vstal a opět se zadíval z okna. „Chci ho zpátky, stůj co stůj,“ zašeptal. Potom se znovu rozplakal tak, že mu nestačily nádechy. Rukama se musel zapřít o parapet, protože se mu podlamovala kolena.

Gustav byl v koncích, tušil, že pro Toma je tohle ukončená kapitola. Objal Billa kolem ramen. „Pojď, odvedu tě na pokoj. Vyspíš se a udělá se ti líp. Uvidíš, že zítra to bude všechno vypadat úplně jinak,“ pousmál se na něj.

Když ho o pár minut později ukládal do postele, měl pocit, jako by pečoval o raněné ptáče. Byl tak křehký a zranitelný. „Gustave, budeš tady, prosím, dokud neusnu? Už je to strašně dávno, co jsem usínal sám,“ poprosil Bill a upřel na něj své čokoládové oči zalité slzami.

„Jo, jasně, zůstanu tady. Teď už spi, jo?“ pohladil ho.

Bill se na něj vděčně usmál. „Děkuju za všechno,“ řekl ještě Bill a otočil se na druhý bok.

Gustav zabořil hlavu do dlaní a ztěžka si oddechl. Zůstal v pokoji jen asi deset minut, když slyšel, jak Bill pravidelně oddechuje.

Gustav vyšel ven z pokoje a rozhlédl se dlouhou chodbou. Zdálo se, že celý hotel už spí, když v tom cinkly dveře výtahu a z nich vyšel Tom. Gustav se na něj okamžitě vrhnul, chytl ho za tričko a smýkl s ním o zeď. „Co si o sobě sakra myslíš?“ zakřičel na něj okamžitě.

„Gustave? Co se proboha děje?“ řekl Tom se strachem v hlase.

„Tak ty nevíš, co se děje? Neviděl si v posledních dvou hodinách Billa? Jak by si taky mohl, když si zbaběle utekl, co? Jediné co ty umíš, je jen ubližovat. Jsi tak strašně zahleděný do sebe, že nevidíš, jak se Bill trápí. Jsi doslova posedlý sám sebou a tím, jak na lidi působíš. Jen aby ty si vypadal jako borec, co? Je mi tě líto, tak strašně líto!“ křičel na něj Gustav a ruku mu tiskl víc a víc ke krku.

Tom se párkrát marně snažil nadechnout. Stiskl Gustava za zápěstí a ten si teprve uvědomil, že ho dusí. Konečně povolil stisk a Tom se svalil na zem. „Gustave..“ sípal Tom, ale on si ničeho nevšiml a dál pokračoval ve svém proslovu.

„Tome, tady za tou zdí je člověk, který tě miluje a podle toho, co říkal a jak to říkal, tě miluje víc než cokoliv na světě. Jenže ty si neuvědomuješ jednu věc, že je to tvůj brácha a ty se k němu nesmíš chovat jako ke kusu hadru. A když to s ním chceš skončit, měl bys v sobě najít tolik slušnosti a říct mu to nějak jemně.“ Gustav se opřel zády o zeď. „Tome, já tě nenutím, aby si s ním začal chodit, nebo co to mezi sebou máte. Jen se k němu chovej slušně. Znáš Billa, všechno si moc bere, všechno ho rozhodí. Dělá, že je silný, ale ty sám nejlíp víš, jak se pokaždé zhroutí, když přijdou nějaké problémy.“ Zahleděl se Tomovi do očí a hledal v nich nějaký vzdor. Jaké bylo jeho překvapení, když mu po tváří stekla slza.

„Gustave, kdyby to tak bylo jednodušší,“ vzlykl.

Gustav jen protočil oči v sloup. Připadal si jako zpovědní vrba, celý den nedělal nic jiného, než jen řešil problémy Kaulitzových dvojčat. Ale na to už byl zvyklý, vždycky se všechno točilo jen kolem nich a nikdo jim to nijak nezazlíval. Prostě to tak bylo. „Tome, vstaň,“ podal mu ruku.

Tom se malátně postavil na nohy, stále si ještě mnul hrdlo. „Málem jsi mě uškrtil,“ osopil se na bubeníka.

„Promiň, byl jsem naštvaný. Slib mi, že to nějak vyřešíte, nechci se dívat, jak se oba ničíte.“

Tom jen smutně svěsil hlavu. „Ty jsi s Billem mluvil?“ zeptal se.

„Jo, poslední dvě hodiny probrečel a řekl mi úplně všechno. O vás a co jste zažili, i o Nele,“ potvrdil Gustav.

„A nemyslíš si, že jsme zvrácení nebo tak něco?“ zeptal se s obavami v očích Tom.

„Já si myslím, že je to jenom vaše věc. Nechci, aby to znělo jako nějaký kýč, ale lásce neporučíš,“ pousmál se Gustav.

„To jo,“ přikývl Tom a taky se usmál. V chodbě zavládlo úplné ticho.

„Co uděláš teď?“ zeptal se Gustav.

Tom jen pokrčil rameny. „Nemám moc na výběr. Je to Bill. A já ho miluju.“

autor: Becs
betaread: Michelle M.