Co vlastně chceš? 1.

Chodili spolu ven, bydleli spolu, občas se políbili… Byla to dvě těla, ale jedna duše, z níž každá část byla něčím, co chybělo té druhé. Jedna citlivá a tajemná, zatímco ta druhá šla jen za svým uspokojením… Za každou cenu… Alespoň ještě nedávno to tak bylo…

Je to asi čtyři měsíce, přemítal v hlavě Tom… jako by to bylo včera… Teď však stojí ve svém pokoji, naproti svému bratrovi, který k němu vztahuje ruku s Tomovým náramkem a pátrá po odpovědi na tak palčivou otázku… Co vlastně chce?? Ví to vůbec? O.k., aby došel k odpovědi, musí si nejdřív vzpomenout jak to všechno bylo…

Byli s Billem venku, chodili takhle spolu často… Večerní procházky vylidněným sídlištěm byly nejlepší na to, aby si provětrali hlavy, svěřili se s problémy, řekli si novinky a nikdo je při tom nerušil. Tom Billovi vyprávěl o své nové dívce, Natty. Bill věděl, že někoho má, nevěděl ale, že s ní spí… I přes bratrova tvrzení, že měl už nejmíň 25 holek, Bill věděl, že ve skutečnosti je stejně citlivý jako on sám. Nevěděl, proč ho tato novina tak zaskočila, koneckonců spolu byli už dva měsíce… Ale něco mu na tom vadilo, něco co se až příliš podobalo závisti… Nevěděl, proč to tak je, nikdy Toma nebral jinak, než jako brášku, ale když mu Tom řekl, že s Natty spal, musel se Bill hodně přemáhat, aby nezačal křičet. Snažil se své pocity všemožně skrýt, ale nešlo to… Pomalu mu začalo docházet, že má Toma rád a že se to liší od sourozenecké lásky asi tak jako vážná hudba od rocku.

Každý den, každá procházka znamenala neuvěřitelnou sebekontrolu… a nejen pro Billa…

Když jednou večer procházeli svá oblíbená místa, zamotal se Bill do drátů, které ležely naházené jeden přes druhý na cestě.

„Sakra, kterej idiot to tu mohl nechat?! Vždyť si roztrhám kalhoty…“

„Ukaž, pomůžu ti,“ nabídl se Tom a sehnul se, aby vyhákl Billovy džínsy.

„Děkuju…“

„Nemáš z co…“ Skoro se to nedalo vydržet. To napětí, vzrušení, očekávání…

„Nepotřebujete pomoct???“

„Ehh… Ne, díky, už je všechno o.k….“ Sakra, proč jen musel přijít ten zatracenej chlap?! To byla otázka, která se vloudila oběma bratrům do hlavy… Byli zklamaní… Mlčky pokračovali ve své cestě, která neměla cíl…

„Počkej, rozvázaly se mi tkaničky…“ Zatímco si Bill zavazoval své boty, díval se Tom někam mimo… Byl zklamaný, stačilo jen kousek…

„Tak můžeme jít.“ Řekl Bill, ale Tom pokračoval v hypnotizaci neznámého předmětu, poletujícího vzduchem… „Tome… můžeme, jsem hotovej…“ Zbytek věty už se ztratil v Tomově polibku… Sebral odvahu, kterou tak dlouho hledal a konečně cítí, že Bill je na tom stejně jako on.

Od té doby se všechno změnilo. I když byl Tom s Natty, večer patřil jen jemu a Billovi. Ne že by spolu měli něco fyzicky, ale rozuměli si a byli si daleko blíž než kdy dřív. Nespěchali, měli dost času… Aspoň si to mysleli…

Po jednom týdnu, kdy byli prakticky jako jedna bytost, se najednou Tom stáhl do sebe a přestal s Billem jakkoliv komunikovat. Bez důvodu, vysvětlení, náznaku čehokoliv…

Dny, které pak Bill prožíval, byly jako peklo. Sužovala ho bratrova odmítavost a jeho chlad, nevšímavost k čemukoliv, o co se Bill pokusil… Nevšímavost k jeho potlačovaným slzám…

A pak… po týdnu trápení, kdy Bill rozepsal hromadu písniček, básniček nebo jen veršů o tom, co prožili, za ním Tom přišel s oznámením, že se s Natty rozešel, že chce jen Billa a že to není jako náhrada, že už ví, co chce… a Bill uvěřil…

Ač nebyl typ člověka, který by přišel jako psík na zapískání, u Toma to bylo jiné… Mohl by udělat cokoliv a Bill by za ním přišel, kdykoliv by si Tom řekl… S Tomem to bylo prostě něco jiného… Bylo to krásné, plné lásky, něžnosti… A bylo to i fyzické… Nespali spolu, jen se vzájemně poznávali…

Hodiny však neúprosně odtikávaly už tak velice krátký čas, který spolu měli společně trávit.

autor: Elly
betaread: Michelle M.