Co vlastně chceš? 2.

Tři dny, kdy se Billovo peklo změnilo v nebe, aby se pak mohlo opět proměnit v peklo. Tři dny… Tři krásné dny, kdy už nebyl jen jedno tělo a půl duše, ale byl celý, kompletní a šťastný… A pak zase nic… Konec všemu, konec procházkám, zase mlčení, to tolik nenáviděné mlčení z bratrovy strany… Bez důvodu a vysvětlení… Náznaku… Dny, týdny a měsíce ho sžírala jediná otázka: „PROČ?“

Věčnost ho sžíraly vzpomínky, myšlenky a představy… Představy, které se mu pletly s realitou natolik, až z toho byl málem šílený… Už nepsal hromady básní a písní bez konce, napsal jen jedinou, ve které se skrývalo vše, co s Tomem kdy zažil, co mezi nimi bylo, jak to bylo, jak to začalo, jak a kvůli komu to skončilo a hlavně s prosbou… Aby konečně našel klid…

Tom ji našel a když ji četl nevěděl, co na to říct… Bylo v ní tolik pravdy, tolik lásky… Šel za Billem, chtěl to s ním vyřídit, chtěl, aby měl jeho bratr konečně klid…

„Ehm, neruším?“

„Co? Ne, nerušíš. Co potřebuješ?“

„Víš, četl jsem to, co jsi napsal… Já vážně nevím, co na to říct…“

„Nechci, abys na to něco říkal. Nepsal jsem to proto, abys něco říkal, abys na to jakkoliv reagoval a už vůbec ne, abych v tobě vyvolal soucit nebo něco podobného.“

„Ale já ti na to chci něco říct. Myslím, že bylo lepší, když jsme byli bráškové, jako dřív. Cokoliv jsem ti řekl, nechal sis to pro sebe, mohl jsem ti věřit…“

„To teď můžeš taky, já nebyl ten, který to všechno začal, Tome, já ne. Bylo mi s tebou hezky, byl jsi jediná osoba, která mi byla tak blízko a kterou jsem nechal zajít tak daleko a proč? Abych se nakonec nedočkal ani pozdravu? Říkáš, že chceš být můj bratr. Vždyť jím jsi pořád a nikdy se to nezměnilo. Já tu byl pořád připravený tě vyslechnout, ať už by se jednalo o cokoliv. Já nebyl ten, který zavřel dveře tomu druhému.“

„Já… Bille… Promiň…“

„Nestojím o tvoje omluvy, moc dobře víš, co chci… Co jsem chtěl…A co si teď nejvíc přeju? Abychom se dokázali bavit jako dřív… Když jsme byli pouze bráchové. Ale to bys mě musel třeba pozdravit, nebo aspoň registrovat, že taky existuju.“

„Já ti slibuju, že se to změní… Přísahám… Chci být zase brácha… Ten, za kterým můžeš přijít kdykoliv a s čímkoliv… Slibuju ti, že odteď už bude zase všechno jako dřív.“

„O.k., dáš si kafe? Mám na něj celkem chuť…“

„Co??? Kafe?? J-jo, jasně…“

Ano, byla tu jistá změna, ale jen nepatrná… Tom dělal to, co Bill řekl… Zdravil ho a vnímal, že existuje někdo jako jeho bratr, ale nic víc… Nebylo to jako dřív, i když Bill si to moc přál… Lhal, když říkal, že chce být zase jen bráška… Nechtěl to, nestál o to… Ale víc mít nemohl. Pořád bratra miloval, ale Tomova lhostejnost jeho lásku jedině dusila. Avšak nezabila, i když měl Tom tou dobou už dvě jiné dívky… Bill se nevzdal své tajné lásky ani když zjistil, že si Tom píše s Billovou nejlepší kamarádkou… Musel si najít někoho, s kým by mluvil, když jeho bratr nebyl buď schopný nebo ochotný. Vlastně byl rád, když si s Teresou psal. Mohl jí tak tiše závidět a představovat si, že slova „miluju tě“ nepatří jí, ale Billovi… Tak rád by je od Toma znova slyšel…

Tahle myšlenka Billa nenechala spát. Musí tomu všemu udělat konec, už se nemůže takhle trápit. Stoupl si a sundal si z ruky náramek, který mu Tom dal před necelými čtyřmi měsíci. Dřív by bez něj neusnul, ale teď ho na rukou pálil jako do běla rozžhavený kus kovu… Vrazil k Tomovi do pokoje…

„Na, já ho nechci!“

„Cože? To ne, ten je tvůj, dal jsem ti ho a chci aby sis ho nechal.“

„Není můj, byl daný z lásky a ta už mezi námi dávno není. Já ho nechci, nestojím o něj, navíc když je od osoby, kterou skoro ani neznám… Víš co, Tome? Připadá mi, že ses mi tolik vzdálil… Vždyť už nejsi ani můj bratr. Chodíme kolem sebe a mě připadáš jako nějaký dobrý známý, možná ani to ne. Vezmi si ho, já ho už prostě nechci.“

„Ale já ho nechci zpátky! Dal jsem ti ho a chci, aby sis ho nechal. Aby to mezi námi bylo zase jako dřív. Víš, kdysi jsem chtěl já tebe a tys mi řekl ne, teď stojíš ty o mě…“

„Ne, to tedy nestojím, už ne!!!“

„Fajn… Kdysi jsi tedy stál ty o mě a já tě odmítl…“

„Co tímhle sleduješ?“

„Chci všechno vrátit Bille… Chci tě…“

Myslel, že se k němu Bill zase vrátí, proto ho Billova odpověď zaskočila a konečně ho postavila nohama na zem. Už nebyl hlavou v oblacích, už si nemyslel, že je středem všeho a že každý udělá to, co mu on řekne… „Víš ty vůbec, co chceš? Protože já už se v tobě vůbec nevyznám a nevím to… Co vlastně chceš, Tome? O co doopravdy stojíš?“

Stál tam, ve svém pokoji a díval se na svého bratra, který k němu vztahoval ruku s jeho řetízkem… Bill chtěl všechno skončit, chtěl mít klid, zbavit se všeho a začít znovu, ale Tom ne… Tomovi teprve teď došlo co chce… Už ví o co doopravdy stojí. Jen škoda, že na to přišel až když o to má přijít… Dokáže Billa dostat znovu zpět? Dokáže dostat zpátky osobu, o kterou jako o jedinou na světě stojí a které tolik ublížil? Dvakrát…

autor: Elly
betaread: Michelle M.