Má za ním jít nebo ne? Konečně se rozhodl… Cokoliv bude lepší než stát zadumaně u okna, dívat se místo, kde mu Tom zmizel z očí a rozhodovat o něčem, nad čím se jeho srdce rozhodlo už dávno… Srdce ano, ale rozum ne… Tom mu kdysi řekl jednu větu… Bylo to, když se trápil kvůli jedné dívce, která ho tenkrát odmítla, nebyl ještě známý, byl to prostě jen Bill Kaulitz. Když přišel domů se svěšenou hlavou a řekl Tomovi, co se stalo, a ptal se, proč jí vůbec něco říkal, řekl mu Tom slova, která mu teď vyplavala na mysl… „Srdce dělá věci z rozumu, který rozum nechápe…“ Ano, jeho rozum v tuhle chvíli také nechápe, proč za ním chce jít, ale jeho srdce nepotřebovalo důvod… Stačila touha a ta byla dost velká…
Sebral koženou bundu, která visela přes opěradlo jeho židle, vyšel ven z domu a netrpělivým krokem se vydal k místu, o němž se domníval, že na něm Tom bude, když v tom mu zabrněl mobil. „Teresa“ Hlásal display jméno volajícího. Ježiš, co mi zrovna teď asi může chtít? ptal se v duchu Bill, nicméně hovor přijal.
„Ahoj Teri, hele, promiň, ale teď voláš celkem nevhod, někam jdu. Nemohla bys zavolat později?“
„Ne, to teda nemohla. Promiň, ale tohle je taky důležitý,“ odpověděla rázně Teresa.
„Co se děje, že jsi tak napružená?“
„Bille, nepochybuju o tom, že vím, kam právě teď míříš. Jdeš za Tomem, že je to tak?“ Tohle Billa zaskočilo, jak mohla vědět kam jde?!
„Nooo… Jo, nejspíš jdu za ním… Proč?? Jak to vůbec víš?“
„Protože mi volal.“
„Cože?? On ti volal?? Jak to že ti volal?? Proč ti volal? Co ti chtěl?!!!!“
„Všechno mi řekl, nemyslím o vašem „vztahu“, to už vím od tebe, ale o tom co se stalo dneska… Jsi si jistý, že víš co děláš?“ zeptala se ho.
„No… Ano, asi jo … Chci to dát do pořádku… Víš co pro mě znamená…“
„Jo, právě proto taky vím, kam jdeš a proto ti taky řeknu jen tohle: rozmysli si dobře, co děláš a koho pustíš do svýho srdce… ty to možná teď nevíš, ale já jsem si jistá, že jestli tě Tom znovu zklame, už se z toho nesebereš a nepomůže ti ani všechna podpora, kterou ti budu schopná dát…“
„Teri… Já… Nevím, co na to říct… Máš nejspíš pravdu, chovám se teď jako šílenec, ale já za ním musím… Prostě musím… I kdybych se měl znovu spálit…“
„Dobře, dělej jak myslíš, já budu vždycky na tvojí straně, to už přece víš, ale dobře si to všechno rozmysli, rozumíš?“
„Jo, rozumím… Ale i kdybych to rozebíral do nejmenšího detailu a přišel na to, že dělám chybu, stejně bych za ním šel…“
„Ach jo, ty zamilovaný… Co s tebou nadělám?? Hlavně mi pak nezapomeň dát vědět, jak to s vámi dopadlo, ok? Tak hodně štěstí, ty jedno sluníčko.“
„Díky, pa.“ Uklidil mobil zpět do kapsy. Sluníčko, tak mu začala říkat, když si začali věřit… Hodně věřit, když se stali nejlepšími přáteli. Už ho znala, věděla přesně, co udělá a jak se kdy zachová… A vždycky mu dokázala dobře poradit a upozornit ho na to, čeho si on sám nevšiml… Nebo taky nechtěl všímat… Vždycky mu řekla tu nepříjemnou pravdu… Byl si jistý, že i teď jí jde jen o jeho dobro. Měla pravdu? Měl by si to všechno radši ještě jednou promyslet, než se do něčeho bezhlavě vrhne a zase narazí???
Tom se vydrápal na jednu z větví, které nesl strom, jenž patřil jen jemu a Billovi… Seděl, díval se na jména, která sem vyryli a přemýšlel… Přijde Bill nebo si to nakonec rozmyslí? Volal Terese, všechno jí řekl a prosil ji o radu… Řekla, ať počká, jak se Bill rozhodne a ať na něj netlačí… Ať nechá všechno na něm a jestli ho má opravdu rád, tak na něj vydrží čekat… Což o to, rád ho měl… Miloval ho, ale čekat nikdy neuměl. Neměl to ani v povaze, ani ve zvyku, vždy dostal, co chtěl a dostal to většinou hned… A když ne, bylo zle a ostatní se mohli rozloučit s vyhlídkou na to, že by příští dny mohly být plné pohody… Přemýšlel, díval se na ta jména a ani si neuvědomil, že z dálky slyší něčí kroky. Uvědomil si to, až když kousek od stromu viděl postavu s černými vlasy a zamyšleným výrazem.
Kdyby dával pozor, viděl by Billa už z velké dálky a netrpělivě by čekal, než dojde k němu. Teď byl však u něj a bylo to nečekané, takže se nestihl uklidnit, ani připravit na to, co ho v příštích chvílích mělo potkat…
autor: Elly
betaread: Michelle M.
