Co vlastně chceš? 7.

„Děje se něco?“ zeptal se Bill, když viděl Tomův pohled.

„Ale ne. Nic. Co potřebuješ?“

„No… Chtěl jsem se dívat na televizi, jestli je tam něco, co stojí za pozornost. A taky jsem si chtěl jít pro něco k jídlu.“

„Jo aha. No, v ledničce určitě něco bude, ale v televizi není podle mýho názoru nic, takže já jdu do pokoje. Čau.“

Bill byl překvapený rázností, se kterou s ním Tom najednou mluvil. Ještě před necelými dvěma hodinami byl k němu citlivý a milý, tak proč teď taková změna? Co udělal špatně? Navíc on nebyl ten, který by se měl omlouvat… Nasupeně se zabořil do sedačky, zapnul televizi, zběžně prolétl televizním programem a nespokojeně ho zase hodil zpět na stůl. Co se to s Tomem zase děje? Touhle otázkou se zabýval celý čas, který prodřepěl na sedačce. Dokonce zapomněl, že má hlad.

Tom vyšel schody a třísknul za sebou dveřmi. Bill to všechno zkazil, našel si někoho jiného a to mu Tom jen tak neodpustí. Vždyť ho Bill zradil! Co si myslel, když s ním byl dopoledne venku, říkal mu, možná, časem bude vše zase o.k. a odpoledne volá bůhvíkomu a říká mu, že ho má rád?! Chtěl si tím snad jen něco dokázat? Vždyť takový Bill nikdy nebyl, aspoň ne ke svému bratrovi. Vždy se všemi jednal na rovinu, tak co tak najednou? „Ale tohle mě nedostane. Prostě ne. Ať si říká komu co chce, mě už je to jedno. Nenechám se dostat Billovými rozmary, nebudu tu čekat jako poslušný psík, než se jeho pán vydovádí a pak za ním přijde.“ Tohle ne, takhle to nenechá. Buď dostane hned teď všechno, nebo nikdy nic, ať si Bill vybere.

„Co děláš?!“ vyjekl Bill, když se k němu Tom přihnal jako hurikán.

„Chci si promluvit. Hned, tady a teď a je mi jedno, jestli ty chceš nebo ne. Potřebuju prostě něco ujasnit! S kým jsi to odpoledne mluvil?“

„Co? Co je ti do toho!! Tys mě špehoval nebo co?!“

„Nešpehoval, jen jsem něco potřeboval, zaklepal jsem, což tys nemohl přes výbuchy smíchu, který jsi měl, slyšet, a otevřel dveře a slyším, jak s někým cukruješ. Hele, Bille, na rovinu, byl jsem ochotnej počkat, jak se rozhodneš, ale nebudu čekat, než se támhle někde s někým vyblbneš, to vážně nemám zapotřebí. Víš moc dobře, že si můžu kdykoliv najít nějakou jinou, takže se rozhodni, jestli ti za to stojí ta osoba, se kterou jsi telefonoval, nebo já, ale rozhodni se tady a teď!“

„Ty idiote, mluvil jsem s Teresou, volala mi, jak dopadlo dopoledne a pak jsme si normálně povídali. Nemám ji rád jako holku, která by mě mela přitahovat, ale jako kamarádku a super osobu, která mi zatím vždycky pomohla, takže jestli mám vybírat mezi tebou a svojí nej kámoškou, když se ty chováš takhle, tak si vybírám ji.“ Byl tak rozčilený, proč Tom takhle žárlí? To je směšné…

Tom jen stál a zaraženě civěl na své černovlasé dvojče, které mělo rozčilením červené tváře. Moc to Billovi slušelo. „Ehm… Já… Asi jsem se teď zachoval jako blbec… Jako žárlivej idiot… Já… Nevím, co ti na to teď říct. Kdybych věděl, s kým jsi mluvil… Ale já nevěděl a myslel jsem…“

„To je právě to, Tome, ty vždycky myslíš a pak jednáš na základě toho, co sis usmyslel, ale nikdy neuvažuješ, jaký to jednání může mít následky. Zapomínáš, že myslet, znamená hovno vědět. Příště si to uvědom, třeba tím nepokazíš to, co mohlo bejt dobrý. Chtěl jsem se k tobě vrátit, ale jestli by každej muj telefonát měl znamenat takovýhle scény, to se na to radši vyseru!“

„Ne, Bille, já slibuju… Já už nevím, co mám dělat. Tohle mě přivádí k šílenství. Nejsem zvyklej na něco čekat, i když na tebe bych čekal klidně celej život… Já tě miluju a každá chvilka strávená bez tebe mě ničí… Copak to nevidíš? Za chvíli z toho všeho budu blázen… Bille, tak strašně tě chci. Chci ti každej den říkat, jak tě miluju, co pro mě znamenáš, že jsi všechno, co mám, a že kdyby se ti něco stalo, zemřel bych.“

Bill jen seděl a poslouchal, jak na něj Tom chrlí vodopád slov, která mu jdou přímo od srdce. A dotýkají se toho Billova. Cítil jak mu po tváři teče jedna slza za druhou…

autor: Elly
betaread: Michelle M.