Sjel jsem Billa zamračeným pohledem a dál soustředil všechnu svou pozornost na tkaničky bot.
„Tak křičel tu někdo?“ zeptal se ještě jednou.
„Jen po Tomovi lezl pavouk, tak zaječel,“ oznámil pro uspokojení Billovy zvědavosti Gustav a Bill jen s jízlivým úšklebkem zakroutil hlavou.
„Pojďte prosím všichni sem! No tak, lidi, pohyb!“ zavolal na nás režisér a naše parta se k němu, i přes jeho povzbuzování vydala pomalým šouravým krokem.
„Jsem Hans Sonnes a váš manažer si mě vybral pro natáčení klipu Spring Nicht. Je plánováno, že to stihneme za dvě noci, ale to pouze v případě, že se nebudete loudat,“ pousmál se a pokračoval. „Všechno je teda připravený, můžeme začít, ne?“ zeptal se celkem zbytečně a se sborovým „Ano!“ jsme se vydali do v podvečer děsivě vyhlížející budovy.
Výtah nás vyvezl do předposledního patra, kde už pobíhali komparsisté, lidi od režie, naši lidé sem nosili naše nástroje, no, typický zmatek před začátkem natáčení. Bill si potichu pro sebe zpíval Spring nicht a na mně se na tváři pomalu rozpínal nucený úsměv. Nemůžu se přece tvářil, jako kdybych jedl kyselé zelí, když Bill žije v domění, že jsem si ničeho nevšiml.
Nebo snad… Nevím… Blouzním už opravdu?
Ten prsten, ty jejich dlouhé noční debaty, teď to auto…
Je to spalující pocit. Podvádí mě?
To by neudělal. Ne, on ne.
Ale ano, víš, že Bill není takový, jako si ho maluješ.
Ne, Bill není takový, jak se mi snažíš nalhat, ani zdaleka.
Tome, no tak, nebuď naivní, přestaň si to nalháv…
Ne! Přestaň mi říkat takové věci! Jsou to hlouposti, Bill by nikdy…
Jak myslíš, já se nevzdám…
V Tomově hlavě probíhal urputný souboj mezi mozkem a srdcem… Tomovo já se přiklánělo k srdci, to co zastávalo mu připadalo jednodušší, pro něj stravitelnější, a Tom za žádnou cenu nechtěl věřit, že by jej Bill, jeho láska, jeho druhá část, jeho všechno, vůbec dokázal podvést. Neustále se na to snažil nemyslet, nechtěl dát mozku šanci k takovýmto slovním soubojům, které jej vyčerpávaly a ničily.
Tom se ze zamyšlení probral až když na svých úzkých bocích ucítil něčí dlaně, a než se stačil pořádně vzpamatoval, ocitl se v rohu nějakého kumbálu. Doposud neznámý se na něj nalepil a vtiskl mu nucený polibek na rty. Tom se snažil uhodit jej, ale on mu chytil ruce a přitiskl na stěnu. Neznámý se otočil a Tom v pruhu světla unikajícího mezerou ve dveřích poznal svou nenáviděnou ochranku – Lucase.
„Co po mě zase chceš?“ zasyčel mu tom nenávistně do obličeje a odměnou mu byl shovívavý úšklebek.
„Ještě jsem ti to neříkal? Tebe!“ zatlačil mu kolenem na rozkrok a donutil Toma dát nohy dál od sebe, aby se mohl vtěsnat přímo doprostřed, a aby získal lepší přístup tam, kam potřeboval. Byl vyšší než Tom, a také měl o dost větší sílu, což mu jen nahrávalo do karet. A on byl ten, kdo měl všechna esa.
„A tohle jsem ti asi ještě neříkal já, že? Pusť mě, Lucasi!“ zalomcoval Tom lokty, ale dosáhl pouze toho, že se na něj druhý účastník více nalepil. Mezera mezi jejich těly byla již nepatrná a Lucas ještě nohou poslepu zabouchl dveře, takže přišli o jediný zdroj světla v místnosti a obě těla zahalil závoj tmy.
„Nic ti neudělám, přestaň se bránit, myslíš, že nevím, že tě to vzrušuje?“ ozval se do tmy Lucasům posměšný hlas. Tom ošil, kdyby v místnosti nebyla úplná tma, mohl by se Lucas kochat rudou barvou, která zalila Tomův obličej. Věděl, že má jeho „únosce“ pravdu, jeho přirození dávalo vzrušení jednoznačně najevo, ale nechtěl si to přiznat.
„Tome, přestaň předstírat.“ promluvil Lucas ještě jednou, tentokrát to znělo naléhavě. „Uvolni se, prosím. Vím, že tě Bill podvádí, viděl jsem tvůj pohled na něj, když zalezl s Davidem, bolí tě to, že ano? Včera jsem jej s ním viděl, víš? Líbali se a mířili do vašeho bytu.“ uhodil schválně na citlivou strunu a čekal, co z Toma vypadne.
„Ne, Bill šel nakupovat. Nebuď paranoidní Lucasi, Bill s Davidem nic nemá.“ tvrdil Tom, ale neznělo to zrovna tak, jako by s tím plně souhlasil.
„Tome, Tome, Tome, mně je tě líto… Myslíš, že nevím o vašem vztahu? Není to tak neviditelné, jak si myslíte. Ba dokonce, je to skoro průhledné.“
„Tak proč mě líbáš? Tak proč mě neustále někam taháš? Tak proč nás nenecháš prostě na pokoj? Proč? Proč?!“ rozbrečel se Tom a schoulil se Lucasovi do náručí. Přesně to oba potřebovali.
Přece nemůže mít pravdu. Přece mě Bill nemůže podvádět, ne, on ne. Moje láska, můj miláček, moje druhá polovina, jenže tu teď ztrácím, čím dál víc se vzdaluje. Jestli jej ztratím, umřu. To on přece musí vědět! Musí přece cítit to samé, co já!
Je to můj bratr…
autor: Kajess
