Liebe tötet nicht (oder ja?) 6.

„Zdravím…“ utrousil na půl úst a rozhlédl se po místnosti. Postoupil dva kroky vpřed a nabídl Billovi ruku.

„Lucas Obermeir.“ představil se a potřásli si rukama. To zopakoval s ostatními členy skupiny a naposledy ji nabídl mně. Polil mě studený pot a lehce jsem se ho dotknul. Věnoval mi hluboký pohled, a pak ustoupil. S obavami jsem se rozhlédl po ostatních, jestli si ničeho nevšimli, ale Georg se zapáleně bavil s Gustou a Bill znovu debatoval s Davidem.

„Ticho!“

„Ticho prosím!“

„Tak zmlknete už?“ zařval David na celou místnost a 6 párů očí na něj upřelo překvapený pohled.

„Lucas bude Tomův osobní bodyguard, a teď máte volno. Zítra v devět tady, a vy tři,“ kývl na mě, Gustu a Georga, „nahrajete ty nástroje na anglické album. Máme nazpívané dvě písně, takže ty nahrajete, a pak asi půjdete nakupovat. Anebo to spíš budeme dolaďovat, takže by se to nakupování ještě odložilo. Takže – dobrou noc.“ mávnul na nás a všichni se začali zvedat.

„Ale vlastně, ještě moment, chci vám ukázat to parkoviště v Berlíně.“ zavolal na poslední chvíli, když jsem se chystal vyjít z místnosti. Otočil jsem se na patě a s ostatními jsme se shlukli kolem Jostova notebooku.

„Je to na berlínském náměstí Alexander, je to přibližně 15 metrů vysoké, dokonalé místo, ne?“ ukázal nám pár fotek té budovy a nechal nás prohlédnout si je pořádně.

„No, myslím, že je to super.“ okomentoval jsem to a sedl si na opěrku gauče. Gustav jen přikývl a Bill s Georgem taky.

„Takže byste souhlasili?“ zeptal se nás nadějí v hlase David.

„No, za mě říkám jo,“ usmál jsem se. Nakonec jsme ve studiu zůstali další tři hodiny plné hádek, nápadů, a vzájemného pošťuchování. Kolem jedenácté večer jsme měli hotovou přibližnou představu o klipu, David nám slíbil, že se zítra domluví s režisérem, a ještě tenhle týden pojedeme natáčet.

„Jděte už spát, ráno určití lidé nevstanou, a zase na ně budeme čekat,“ podíval se mě s Billem jízlivým pohledem. Bill chtěl něco namítnout, ale já jsem mu pohotově zacpal pusu a vystrčil ho z místnosti na chodbu. Dostrkal jsem vzpouzejícího se Billa nahoru do bytu a vyčerpaně padl na postel.

Bill na chvilku zapadl do koupelny a po necelé půlhodině si lehl vedle mě.

„Ten klip bude úžasný, co myslíš?“ přerušil ticho v pokoji.

„Jo, lásko, to bude. Už se těším.“ políbil jsem ho, a po chvíli jsem své polibky přesunul na jeho krk. Zbavil jsem jej přebytečného trička na spaní a lehce rukou zajel pod lem boxerek.

„To – Tome!“ vzdychl sladce a prohnul se v zádech.

„Ano, Billí?“ zeptal jsem se nevinně a rukou jsem z něj nacvičeným pohybem stáhl ten poslední kus oblečení. „Máš snad nějaký problém?“ zamrkal jsem očima a pozoroval jeho ztopořené přirození.

„Tome! Miluju tě.“ zašeptal skoro neslyšně a nahlas zavzdychal. Masíroval jsem mu bradavky a prsty bloudil po jeho rozpáleném těle. Jazykem jsem obkroužil jeho přirození a obemknul jej prsty. Postupně jsem přidával na rychlosti, řídil jsem se vlastním instinktem, až po chvíli bráška dosáhl vrcholu a já jsem na ruce ucítil horkou tekutinu. Vyčerpaně se mi schoulil do náručí a políbil mě. Opřel si hlavu o můj hrudník a místnost zanedlouho zaplnily jeho tlumené výdechy. Pokoj, ve kterém spali dva mladí milenci, osvětloval pouze měsíc. A také pouze ten věděl jejich malé tajemství. Tajemství bratrů, kteří už „pouze“ bratři nebyli… Zvrácené tajemství, za které by je většina lidí odsoudila.

♥♥♥

Bill si po probuzení přečetl dopis od svého brášky ležící na nočním stolku a zlověstně se zakřenil.

„Haló? Davide?“ mluvil potichu do telefonu.

„Bille? Potřebuješ něco?“ uslyšel z druhé strany hlas jejich producenta.

„Tebe.“ ušklíbl se pro sebe.

„Zbláznil ses? To by nebylo moc nenápadné, kdybych se teď z nahrávání utrhnul a šel za tebou, zlato, promiň.“

„A co kdybys poslal ostatní nakupovat?“ prozradil mu začátek svého nápadu černovlasý ďábel.

„Já říkal, že nakupovat půjdete až zítra, že se to odkládá,“ vyvalil oči David.

„Tak hold půjdeme už dneska.“ zasyčel Bill. „Respektive oni půjdou sami… A ty půjdeš, ehm, nakupovat se mnou.“ odseknul naštvaně a zakroutil hlavou nad Jostovou nechápavostí.

„Ok, po obědě už se nebude zkoušet, jde se nakupovat.“ souhlasil poslušně David a zavěsil. Bill se pro sebe potěšeně usmál. Má všechno, co chce. Oddaného a milujícího brášku, a stejně tak i Davida, který ho poslouchá na slovo.

autor: Kajess