Rette Mich 2.

Bill si jen tiše povzdychl. Byl tolik unavený bratrovými nečekanými útoky a výpady, kterých si navíc všímalo i nenechavé okolí. Palcové titulky volaly ze všech časopisů a novin: NEROZLUČNÁ DVOJČATA ŘEŠÍ PONORKOVOU NEMOC. ZÁVIST NEBO SKRYTÁ NENÁVIST?? Pokaždé je rozčíleně roztrhal, ale věděl, že mají pravdu. Věděl, že už není jediné věci, která by byla jako dřív. Nechtěl to vzdávat. S tím nejobyčejnějším a nic nevytýkajícím úsměvem se pokusil o vysvětlení.

„Promiň, nechci Tě poučovat, jen jsem myslel, na to, aby ses zítra necítil špatně, víš, že neodhadneš, kdy máš klapku.“

Tom nervózně zaťal ruce v pěst. Proč se ta ztělesněná dokonalost stará o takového ztroskotance jako je on?

„Jdi do prdele a starej se o svý.“

Bill byl zvyklý na silná slova, která padala v hádce, rozepři, ale pro nic za nic? Znechuceně práskl rukama o bar, vstal, popadl první dívku, která mu stála v cestě a táhl ji na parket.

Tomovi, ještě dlouho zněl v uších její spokojený blažený smích. Bylo mu zle.

„Co blbneš vole?“ Slyšel ze všech stran. „Co se s Tebou děje?“ Najednou mu čísi ruka podala tři bílé pilulky. „Bude Ti líp.“ Tom nepřemýšlel. Mít se lépe. Za to se modlil, i když vlastně nevěděl jak. Spolkl je a zapil zteplalou vodkou. Jo jasně zase to museli udělat. Jakmile Dj viděl, že je na parketu jeden z Tokiáků pustil hned ploužák Rette mich. Tomovi se do očí tiše vedraly do očí slzy. Nikdy nebrečel. Drogy začaly působil. Ano, dobře věděl co mu to podávají. No a co? Do hlavy se mu vkladla chvíle, kdy s Billem skládali slova téhle písničky. Slova se mu draly na papír, ani nevěděl jak. Nemohl ten proud myšlenek zastavit. Všechno to psal pro Billa, do posledního slova. Bill ho nadšeně doplňoval v místech, kde si nebyl 100% jistý. Měl radost z další hitovky, z písničky, která jim možná vydělá tisíce. Nechápal, nechtěl pochopit, co to znamená pro Toma. On mu na ten otrhaný kousek papíru vypsal svoje srdce. Pozoroval tančící pár. Vybral sis dobře, Bille, přesně Tvůj tip. Vysoká, hnědovlasá zaoblená s velkýma prsama. Přesný opak Tebe samého. Přesně taková jakou bych byl schopný ukopat do bezvědomí … protože Tě vzrušuje. Viděl jak se mu lesknou oči touhou, jak se jeho ruce posouvají na její zadek, jak se k ní naklání a rty se dotýká jejího ucha. Jak mu byla odporná.

Ucítil nepříjemnou pachuť v ústech.

„Do prdele, Tome, tady ne!“ Tom se na poslední chvíli došoural na záchod, sklouznul na studené kachličky a zvracel, zvracel až si myslel, že obrátil všechny vnitřnosti, které měl v těle. Zase slzy. Nechtěl je, bránil se,ale vždycky ho přemohly. Útočily, když je nejméně čekal, nenáviděl se za svou slabost. Vytáhl z kapsy už otupělou žiletku a nemně se řízl na lýtku. Spočítal malé bílé jizvičky. Bylo jich asi třicet. Tolikrát plakal kvůli Billovi. Ale nikdy ne tak, aby to viděl. To si přísahal. Spolu s krví odcházela bolest, pocity ublížení, méněcennosti, zase se dostával do pohody. Chtěl vstát, ale znovu zvracel…

Bill složil malý papírek do úhledné kostičky a zastrčil ji do zadní kapsy u kalhot.

„Ozvu se, kotě.“ Neurčitě potvrdil další schůzku. Naposledy políbil kypré rty a poopravil cípy kožené bundy. Ksakru poklopec. Znovu vešel do temného prostředí oblíbeného klubu a očima pátral po zbylých členech skupiny. Bez úspěchu. Svižným krokem, akorát tak, aby ho nikdo nezahlédl, zapadl za dveře pánské toalety. Namydlil si ruce a pustil proud horké vody. Neutěšený pohled do popraskaného zrcadla mu dával jasně najevo jak na tom je. Ani tak silný makeup, který dnes použil, nedokázal skrýt stopy únavy. Celá tvář ho bolela, póry nedokázaly dýchat. Do prdele, říkal jsem si, že toho na sebe nebudu tolik patlat. Se zamyšlení ho vytrhl zvuk splachovadla. Bill si všiml oranžové tkaničky, která čouhala zpod škvíry jedné z kabinek. Bylo mu jasné, která bije. S rozechvělými prsty vrazil bez varování dovnitř a naskytl se mu tolik známý pohled.

„Tome, pro Boha, co je Ti? Všiml si pohozené žiletky. Zase, nedokázal, neuměl bratrovi od sebepoškozování pomoci, i když tolik chtěl. Přiklekl k Tomovi a snažil se s ním zatřást. Ten moc nereagoval, rozšířené zornice jej upjatě pozorovaly. „Kurva brácho, co jsi zase sežral? Tohle mi nedělej, do prdele.“ Vzal Toma do náruče a spolu s bodyguardy ho propašoval tak, aby si toho nikdo nevšiml. Ještě to by jim scházelo.

Konečně vešli na pokoj. Bill rozsvítil tlumené světlo, tak, aby Toma nedráždilo a pomalu ho usadil na postel. Bratr se stačil trochu vzpamatovat, ale stále se cítil zle. Bill namočil károvaný kapesník do teplé vody a utíral zvratky z bratrova obličeje. K posteli mu postavil lavor s vodou, ale doufal, že už ho Tom nebude dneska v noci potřebovat. Stáhl mu z hlavy kšiltovku a dredy zavázal do mohutného ohonu.

„Přece si nepobliješ dredy, vole.“ Snažil se roztrhnout nepříjemnou atmosféru.

Tom se jen němě zašklebil. Neměl sílu na nějakou kloudnou odpověď. Před očima měl barevné mžitky, které mu vždycky splynuly v jediný obraz. Billovu tvář. Věděl, že říká nesmysly, ale jazyk se mu pomateně splétal a on nebyl sto to ovlivnit. Lýtko ho nepříjemně štípalo, ačkoliv byla ranka malinká, zaryl si žiletku hluboko … stejně hluboko cítil všechnu tu bolest.

Billovi se konečně podařilo Toma převléct do pyžama, ale osprchovat ho, na to si netroufl. Měl obrovský strach, že by bratr mohl zkolabovat a to by nepřežil. Jakkoliv se vadili, jakékoliv měli spory, byl to jeho jediný bratr. Část jeho samého. Jeho druhá polovina. Položil ho do postele tak nejjemněji jak mohl, ale i tak viděl, že bratrovi není dobře. Nohou přikopl lavor o něco blíž. Svíral ledově studené dlaně a snažil se je alespoň trošku zahřát. Copak se mu ani trochu neprokrvují? Strachem měl sevřené hrdlo. Najednou si všiml, že Tom znovu mumlá nesmyslnou snůšku slov, které nemohl rozumět. Když poslouchal důkladněji, poznal v ní slova jejich písničky Rette mich … proč to?

Tom mu chtěl toho tolik říct. Ale tělo ho neposlouchalo. Nedokázal vypustit z úst kloudnou větu, dokonce necítil Billovy doteky na svém těle. Chtělo se mu vykřičet do celého světa, že ho miluje, ale nevydal ani hlásku. Nebo si to alespoň myslel …..

autor: Gia
betaread: Janule