Rette Mich 5.

Bill seděl tiše na své posteli a snažil se utřídit splašené myšlenky. Pro jistotu vstal a pokoj zamkl. Ještě nebyl připravený na to se s Tomem setkat. Vzal černý sprej, který se celou tu

dobu povaloval u rohu postele a na sněhově bílou zeď roztřesou rukou napsal:

CHCETE-LI MĚ POSUZOVAT, NEBUĎTE SE MNOU… ALE VE MNĚ!

Přesně takhle to cítil. Připadalo mu, že mu nikdo nechce a nemůže rozumět, že se všechno kolem rozmazává do nepřehledné husté mlhy. Znovu se posadil na polštář, objal rukama kolena a stočil se do malého klubka. Takhle mu bylo dobře. Připadalo mu, že na něj nikdo nemůže. Co mi tím chtěl Tom říct? Chtěl mě snad jen utěšit? Ale proč by mě proboha líbal na rty? … Ještě teď ho rty štípaly od pláče, ale stále na nich cítil Tomův letmý dotek… a nemohl jej dostat z hlavy. Nebylo v tom nic perverzního, jak si ze začátku myslel. Prostě jej políbil. A ten polibek mu předal tolik energie a naděje, že ho prostě nemohl dostat z hlavy. A chtěl jej zopakovat … Neuměl si vysvětlil původ toho, že mu to přišlo naprosto přirozené a normální. Ani jednou ho nepřepadly výčitky nebo snad opovržení nad sebou samým či bratrem. Jen nechtěl všechno ještě více zkomplikovat. Ale připadalo mu, že je čas, aby se přestal podřizovat svému okolí… a aby začal myslet jen na sebe a … Toma.

Tom seděl u stolečku v restauraci a nervózně si prsty poklepával melodii, které se mu zrovna vyklubala v hlavě a z které hodlal udělat nový hit. Vyhlížel Billa, ale nevěřil tomu, že přijde. Gustav a Georg popíjeli colu a hladově vyhlíželi oběd, který si před chvilkou objednali. Tom neměl na jídlo náladu. Žaludek se mu nepříjemně stahoval. A měl pocit, že omdlí, když se ve dveřích objevila vytáhlá postava jeho bratra. Vypadal zase jako dřív. Jako by veškeré nepříjemnosti odtáhly pryč, spolu se včerejšími slzami. Ale ten polibek… ten zůstal mezi nimi jako nevyslovená prosba… Dlaně se mu třásly a nedokázal se bratrovi podívat přímo do očí. Prostě na to neměl … Uvidí v nich odsouzení? Opovržení? Něhu?… nebo snad lásku? Ani si nevšiml, že převrhl skleničku s Colou.

„Sakra!“ Ulevil si naštvaně a prohlížel si polité triko, které dostal od Billa k narozeninám. No jasně, to na čem mi nejvíce záleží, vždycky ztratím. Položil prázdnou skleničku a poprosil obsluhu, aby to uklidila.

„Prosím Vás, rád bych si objednal taky jednu colu a zmrzlinový pohár s jahodama. Děkuji.“ Georg se pousmál.

„Teda, Bille, abys nám neztloustnul… Ale ne, jen si dej, po letošním turné si to zasloužíš.“ Bill odpověděl úsměvem a pohodlně se opřel do ratanového křesla. Najednou se v křesle napřímil Gustav a bylo vidět, že si vzpomněl na něco hodně legračního.

„Co říkáte na nápad manažerů, že by Bill vystupoval jako homosexuál. Prý bychom na tom mohli hezky vydělat? Pěkně kreténskej nápad, je dobře, že jsi to tak striktně odmítl, Bille.“ Bill se postavil, udělal stydlivý obličej, vyšpulil pusu a všem klukům z kapely poslal cudný vzdušný polibek. Všichni se rozesmáli, jen Tom koukal zaraženě do země …

Jasně, přeci nejsi gay, Bille. Jedinej hnusnej buzerant jsem tady já. Tom začal hluboce litovat své projevené slabosti… nemělo se to stát.

Před Billem přistál obrovský kopec citrónové zmrzliny s jahodami a šlehačkou. Takovýhle kalorický nášup neměl už pěkně dlouho a doslova se mu sbíhaly sliny. Popřál Gustavovi a Georgovi dobrou chuť a s naprostým požitkem si na konec jedné jahody nabral trochu šlehačky. Neukousl ji, jen ji lehce olízl, oči upřené na bratrovi.

Hm, dobrý. Brácha olízne jahodu a já už mám kalhoty narvaný k prasknutí. Jsem vážně asi vadnej nebo co. Tom se na sebe hrozně zlobil, ale neubránil se tomu, aby Billa po očku nepozoroval. Zdálo se mu to, nebo mu v očích viděl provokativní výraz, který mívá, když se snaží dostat fanynky do varu? Zdálo se mu to nebo tu pro něj Bill rozehrál malé divadélko? Tom si všiml, že v bratrově koutku zůstalo trochu šlehačky. Instinktivně se olízl. Hned by si dal nejradši facku, za to, že to udělal. Billovy oči se nemilosrdně vpíjely do těch jeho a pomalu, pomaličku zopakoval Tomovo gesto, ale dal si záležet, aby Tomovi nic neuniklo. Tom se začal neobratně šít na židli sem a tam a najednou mu bylo v těch hadrech nějak těsno nebo co…

Bill, ale nehodlal show ukončit. Byl prostě provokatér a exhibicionista se vším všudy. Po očku zkontrolovat nic netušící kamarády, kteří spokojeně pojídali svůj oběd. Nabral si kopeček zmrzliny do oplatkového kornoutku a začal jí co nejpomaleji slízávat a dal si záležet na tom, aby to vypadalo co nejsmyslněji. Stále visel pohledem na Tomovi, který se marně snažil uhýbat očima.

Tom vyskočil ze židle a vyběhl ven. Gustav se neskutečně zakuckal a Georg za ním zařval: „A platit budem zase my, viď?“ Nechápavě a tázavě hleděli na Billa a čekali nějakou odpověď. Ten si s ledovým klidem olízl spodní ret, položil na stůl peníze, vstal a vešel do slunečného odpoledne. Mám Toma tam, kde jsem chtěl … Usmál se spokojeně.

autor: Gia
betaread: Janule