Tom doběhl k rozlámané lavičce, kterou nejspíš rozmlátili zdejší puberťáci a unaveně se posadil na její okraj. Nemohl uklidnit splašený dech, v krku ho štípalo, ruce se mu klepaly. Nechápal, jestli se mu tohle všechno zdálo, protože si v nitru duše přál, aby to byla pravda a nebo jestli by byl jeho bratr schopen takového podrazu a utahoval by si z něj na veřejnosti. Krev se mu vařila, dokonce cítil, že mu vztekem zčervenaly i uši. Proč jen Georgovi a Gustavovi slíbil tu dnešní diskotéku? Nechtělo se mu tam ani trochu. Celý večer jen posedávat a sledovat usměvavé tváře, které se baví. Chtěl patřit mezi ně, ale nějak se mu to nedařilo. Bill mu to znovu a znovu kazil. Nechtěl být na párty s ním, nechtěl být v jeho blízkosti, nechtěl už jej vidět vůbec. Přesto ho měl neustále před očima. Jeho nenucené pohyby, úsměv, gestikulaci rukou. Nemohl se ho zbavit. Měl pocit, že je k němu připoután tak silně, že ho to prostě musí udusit. Vstal a vydal se na cestu k domovu. Nespěchal. Klidně se rozhlížel kolem sebe a pozoroval lidi. Děti, které jdou do školy a družně klábosí, puberťáci, sedící jen tak uprostřed chodníku, na něj něco se smíchem volali, zamilované páry v objetí nebo jen tak tiše jdoucí vedle sebe. Každý má něco, někoho. Jen on měl pocit, jako by pro něj nikdo nezbyl …
Bill se nemístně zazubil do zrcadla. Měl tak dobrou náladu! Chtělo se mu zpívat, ale bylo mu hloupé zpívat jejich smutné písničky. Tak si jen tak vesele pobrukoval a dokonce se přistihl, že se pohupuje doleva, doprava :o) Bylo mu dobře a přestože měla párty začít až za dvě hodiny, on už se pečlivě připravoval. Chystal pro Toma malé překvapení. Sice si sám sebe nedokázal už bez makeupu mezi tolika lidmi představit, ale věděl, že Tom bude mít radost. Moc dobře věděl, jak se mu líbí přirozený. Uvědomoval si to celou tu dobu a teprve teď to pochopil. No ano. Miluje svého bratra. Na druhé straně ho nahlodával krvelačný červ, který mu neustále připomínal, že tohle prostě v Německu, ale ani jinde ve světě, není přípustné. Přesto ho dobrá nálada neopustila. S pečlivostí sobě vlastní si vybíral každý doplněk, každý kousek oblečení. Chtěl se líbit, ale tak nějak jinak než u něho bylo zvykem. Nechtěl se předvádět, nechtěl být „in“. Chtěl potěšit někoho, do koho se opravdu zamiloval.
Tom vešel v závěsu s Georgem a Gustavem do klubu a obklopila je hlasitá rocková hudba. Nebyl to přímo jeho šálek čaje, ale líbila se mu zdejší atmosféra. Nikdo na nikoho neukazoval prstem, byl tu jen jedním z mnoha. Mohl se tu uvolnit, zatancovat si, aniž by myslel na to, jestli vypadá zrovna úplně ok. Usadili se do oblíbeného boxu a objednali si pivo.
„Kde je Bill? Přijde vůbec?“ Zeptal se s obavou v hlase Gustav. Tom unaveně svěsil ramena a hodil na něj otrávený obličej.
„Zvedni mobil a zavolej mu, copak ho musím neustále kontrolovat? Když nepřijde, není to náš problém.“ Gustav vytáhl z kapsy stříbrný mobil a zpaměti vyťukal Billovo číslo.
„No hele kámo, tak co, dorazíš? Je tu bez Tebe nějak mrtvo.“ Druhou část rozhovoru Tom slyšet nemohl. Aby jste se bez něj taky jednou neposrali. „Takže Bill dorazí za chvíli, něco ho zdrželo.“ Georg se pousmál: „Mno jo asi se mu nalomila tužka na oči, a to je pak tragédie.“ Všichni se rozesmáli a dokonce i Toma tahle představa pobavila.
Bill ovinula rocková hudba. Byl ve svém živlu. Krev mu začala v těle proudit jakoby rychleji a on chtěl tancovat. Hned u dveří se dal do řečí s malou blondýnkou, která se mu sice ani trochu nelíbila, ale byla zrovna po ruce. Vešli na parket a aniž by odpovídal na její otázky, tancoval a užíval si jedinečnou atmosféru klubu.
„Ty vole, není tamhleto Bill? Von není našminkovanej, nebo co. Vypadá nějak divně.“ Vyprskl Georg a nemístně ukazoval prstem. Celá osádka boxu se vyklonila do uličky, tak aby měla dokonalý výhled na parket.
„Hele jak se nakrucuje.“ Vtipkoval Gustav. Nemyslel to ve zlém. Celá kapela dobře věděla, že Bill není bůhvíjaký tanečník. Ale zábavu si prostě uměl vychutnat. Se vším všudy.
„Už bych ho snad ani nepoznal …“ Řekl tiše Tom, vlastně sám pro sebe. Kluci se zvedli a šli tančit. Tomovi se nechtělo. Nějak na tuhle hudbu neuměl pařit. Objednal si další pivo a hlavou se opřel o koženku za hlavou.
Nějak se zapomněl a přistihl se, že podřimuje. Bill seděl naproti němu a upřeně, se zájmem v očích, ho pozoroval. Protřel si oči, které ho štípaly z kouře a zamrkal kolem sebe.
„Kde jsou kluci?“ Bill názorně promáchl prostor před sebou hřbetem levé ruky.
„Zmizeli.“ Tom přitakal.
„Hm, jako vždy. Proč mají vždycky pocit, že si vystačíme bez nich? Že chceme trávit večer spolu?“ Billovi se nadzvedl pravý koutek.
„Protože chceme, bráško.“ Tom na sucho polkl. Co to má zase za řeči?
„Hele, Bille, asi půjdu domů, nějak se tu necítím dobře. Nevadí?“ Bill přikývl.
„Ne nevadí, půjdu s Tebou.“
autor: Gia
betaread: Janule
