Tom vyšel ze sprchy a zabalil se do bílého froté ručníku. Trošku se na sebe zlobil, že bratra odmítl, když s ním chtěl po příchodu domů mluvit, ale prostě na něj neměl náladu. Nechtěl už trápit ani sebe, ani jeho. Takhle mu bylo líp. Ztěžklé dredy sepnul hrubou gumičkou a zamyšlený odcházel do pokoje. Unaveně se posadil na postel a s roztaženými pažemi se pohodlně položil na celou její délku. Saténové povlečení ho zastudilo a nepříjemně se lepilo na mokré tělo. Zastavil se v polovině pohybu tak, že s otevřenou pusou zíral do stropu. Bylo na něm pomocí černého spreje krasopisně napsáno: „MILUJI TĚ!“ Tomovi vyschlo v krku a měl pocit, že srdce mu místy zapomínalo bít. Díval se na ty tolik známá zaoblená písmenka a cítil, že ho v očích začínají pálit slzy. Nemohl uvěřit tomu, že tohle napsal právě Bill. Pomalu se zvedl, zhluboka se nadechl a vyběhl z pokoje hledat svého bratra.
Tom se udýchaný zastavil na zahradě domu a tiše pozoroval Billa.
Bill ležel uprostřed zahrady a pozoroval tmu kolem sebe. V koutku měl ledabyle zapálené retko a vydechoval pravidelné obláčky kouře. Bylo mu dobře. Konečně to ze sebe dostal. Bylo mu jasné, že to nemůže dopadnout jinak než zánikem všeho, na čem si do dneška stavěl veškeré svoje hodnoty a plány. Ale bylo mu to jedno. S úsměvem znovu potáhl. Natáhl paže, každá jako by směřovala na jinou světovou stranu. Triko mu prosakovala rosa, všude cítil husí kůži, ale neměl v úmyslu odejít.
„Víš, že nesnáším, když tohle děláš.“ Zazněl Tomův hluboký hlas do tmavého ticha.
Bill se skoro rozechvěl, trochu úlekem, ale hlavně nervozitou a vzrušením. Neotočil se, jen se znovu pousmál sám pro sebe. Chtěl, aby se tentokrát trochu snažil Tom. Aby se nestyděl a otevřeně se ho zeptal na to, co se mezi nimi děje. Rty přetáhl retko do druhého koutku a provokativně vydechl kolečko kouře. Věděl dobře, jak hrozně nerad má u něj bratr cigarety, přestože sám kouřil rád a často. Ale Bill mu to nehodlal nijak ulehčit. Mlčky šáhl pro další cigaretu a šoupl ji mezi rty, hned vedle té druhé.
„Když budu chtít, zapálím si jich i dvacet najednou.“ Snažil se o vážný tón, ale chtělo se mu hrozně smát, protože si dokázal představit Tomův obličej. Nikdy mu neodporoval, ale tentokrát se bratříček přepočítal.
Tom jen tak na boso přešlapoval na studené verandě a celý se třásl zimou. Ručník, který měl stále kolem pasu, neměl tu moc, aby ho zahřál a mokré dredy to všechno jen zhoršovaly. Přesto bojovně vystrčil bradu, přece neuteče. Chce z Billa dostat pravdu a to dnes v noci. Chce, aby mu to co napsal v jeho pokoji, přiznal do očí. Přesto nevěděl, jak začít. Cítil se nesvůj.
„Hm, tak za mnou zase nechoď před koncertem, že nemůžeš před fanynky, protože máš obličej samý jebák.“
Bill se zakuckal smíchy a jeho plíce a krk dostaly pořádnou nikotinovou facku. Smál se jako blázen tak, že obě retka vyplivl před sebe. Stejně mu nějak nechutnaly. Zhasínat je nemusel o to se postaral lehký studený déšť, který před chvílí začal kapat a vůbec nebral ohledy na Billův rozmar, ustlat si uprostřed zahrady. Naposledy si odkašlal a pohodlně se posadil do tureckého sedu, tentokráte se ale otočil přímo naproti Tomovi. Překvapilo jej, že je Tom jen tak nalehko a dokonce mu ho bylo líto. Ale jen ať se v té své hrdosti vykoupe. Potřebuje to. Slastně přivřel oči a pozoroval jeho hubené tělo, jak se bezmocně klepe zimou. Jak rád by ho objal.
„Mě fanynky od jistý doby nějak přestaly zajímat, Ty by jsi to měl vědět nejlíp, Tome.“ Nějak se mu nedařilo vyčkávat a tak přešel k útoku. Jeho koutky se už neusmívaly, byly v jedné rovině, jako by na něco netrpělivě čekaly.
Tomovi zatvrdl úsměv na rtech. Chtěl mu to říct. Konečně mohl. Ale nedokázal to. Něco ho neustále drželo při zdi.
Billa rozesmutnilo, že Tom mlčí a chtělo se mu vyskočit na nohy a přeškrtat ten zpropadený důkaz jeho lásky. Proč se snažil? Proč, když Tom ani neví, co vlastně cítí? Třeba si právě teď uvědomil, že to nebyla opravdová láska, možná jen pubertální poblouznění už tak ztřeštěných hormonů. Tiše se zvedl a dlaní si rozetřel líčidla. Déšť mu je nepříjemně rozmazal po celém obličeji. A stíny ho začaly pálit v očích. Mlčky prošel kolem Toma, ale neodpustil si poznámku: „Jseš hrozně hubenej brácho.“ Tom uraženě překřížil paže na prsa, jako by se snažil bránit.
„Hlavně, že Ty jseš samej sval a šlacha, co?“
Takhle to nemělo být. Kdyby to šlo, zmáčkl by Tom bez rozmýšlení přetáčení a tohle všechno by se odehrálo úplně jinak. Proč muselo být všechno tak nesnesitelně složité? Rychle vběhl do svého pokoje a převlékl se do suchého oblečení. Nadechl se tak zhluboka jak jen to šlo a tiše vešel do Billova pokoje. Všude byla tma, takže se Tom orientoval jen velmi těžce. Bill seděl uprostřed místnosti a jako by se pozoroval v obrovském zrcadle před sebou. Přitom nemohl nic vidět. Z kalhot a trika mu na parkety odkapávaly jednotlivé kapky a jen podtrhly zvláštnost okamžiku. Tom za sebou s rámusem zavřel. Chvíli přešlapoval u dveří, ale po chvíli přešel blíž k Billovi…
autor: Gia
betaread: Janule
