Schovávaná
Nepřítomně seděl ve své lavici a naprosto nevnímal děj kolem sebe.. Myšlenkami byl někde jinde.. Nezajímalo jej, že na něj učitel křičí pro jeho nepozornost, nezajímalo jej, že se mu spolužáci smějí.. Byl ve svém světě.. Ve světě, kde se smí všechno a není to špatné.. Ve světě, kde byl opravdu šťastný…
******************
,,Bille?? Kde jsi?? No tak, tahle hra už mě nebaví“ křičel kolem sebe dredatý chlapec a rozhlížel se kolem dokola.. Ještě stále nechápal, jak mohl souhlasit s tak dětinskou hrou, jako byla schovávaná.. Ale chtěl udělat svému dvojčeti radost.. Chtěl, aby viděl bratra zase se smát.. Udělal by pro něj první poslední.. Splnil by mu vše, co by mu na očích viděl.. Dal by za něj vlastní život..
,,Tak Bille!!“ křikl a vztekle dupl nohou.. Jeho bratr se vždy uměl dobře schovávat a ani tentokrát tomu nebylo jinak.. Zatímco Tom se vztekal, Bill se krčil pod svou postelí a tiše se usmíval.. Měl odtud na bratra dobrý výhled a chtěl ho trochu potrápit.. Díky němu se dnes cítil tak dobře.. Zapomněl na všechny problémy a starosti, co měl.. Zapomněl na to, že mu hrozí vyloučení ze školy, že se na něj matka zlobí, prostě se svým bratrem zapomínal na všechno zlé a existovalo jen to dobré..
,,Bille!! Jestli hned nevylezeš, tak si mě nepřej, až se mi dostaneš pod ruku!! To nebudeš stíhat koukat, co s tebou udělám!!“ vztekal se Tom dál a dosedl na bratrovu postel.. Trochu se pod jeho váhou zhoupla a přitlačila tak Billa těsně k zemi..
,,Ufff“ vydechl Bill a tím se prozradil.. Tom uslyšel zvuk vycházející z pod postele a bylo mu jasné, kde se jeho bratr schovává.. Přetočil se na kolena a hlavu strčil pod postel..
,,Tyyyyyyy!!“ křikl a snažil se rukama nahmatat bratrovo tělo.. Výsledek to ale mělo ten, že se Bill začal svíjet smíchy a musel vylézt ze svého úkrytu..
,,Ty hajzlíku malej.. Klidně mě necháš tě tu volat a přitom jsi celou dobu pod postelí!! No počkej!!“ křičel Tom a přitom se smál.. Bill před ním začal utíkat a i on se smál na celé kolo.. Doma byli sami, takže nebyl nikdo, kdo by honící se bratry zastavil a uklidnil..
,,Tome ne!!“ vypískl Bill a přistál na zemi.. Tom na něj celou svou vahou dopadl a začal jej lechtat.. Svíjel se pod bratrovo tělem a hlasitě se smál..
,,To máš za to, že ze mě děláš blázna,“ smál se Tom a dál svými prsty bratra lechtal.. Oba byli nadmíru lechtiví, proto věděl, že takhle bratra ,,vytrestá“ nejlépe..
,,Tome, prosííím, Tome,“ smál se Bill a přetočil se na záda.. Tom ho stále lechtal, ale udělal tu chybu, že se zadíval bratrovi do očí.. Byly zalité slzami od smíchu.. Ale Tom v nich viděl i něco, co ho upoutalo.. Přitahovalo jej to.. V břiše cítil divné chvění, ale svůj pohled od toho bratrova neodtrhl..
Přestal Billa šimrat, kde se jen dalo, a vpíjel se mu hluboko do očí.. Bill ztěží otevřel oči a zadíval se na bratra.. Úsměv z jeho tváře pomalu mizel.. Ten pohled.. Pro oba to bylo tak moc vzrušující.. Oba zrychleně dýchali a v pokoji panovalo naprosté ticho.. Přerušovalo ho jen slabé tikání hodin z ložnice matky.. Ani jeden si neuvědomoval fakt, že se k sobě začínají přibližovat.. Že jejich rty od sebe dělí už jen setiny milimetrů.. Bill přivřel oči a lehce pootevřel rty.. Čekal na polibek, ale…
******************
,,Tak sakra!! Kaulitz!! Budete mě ještě dneska vnímat?!“ křičel učitel přes celou třídu a Billovi spolužáci se velmi dobře bavili.. Opět usnul.. Nebylo to nic neobvyklého.. V noci nikdy nemohl spát.. Stále myslel jen na jednu jedinou osobou, která hrála v jeho životě velkou roli.. Tu největší.. Proto celé noci probděl a spával o hodinách.. Nejčastěji na hodinách dějepisu.. A dnes byl právě dějepis.. Bill otevřel oči a zmateně se na své židli napřímil.. Rozhlédl se kolem sebe a poté se podíval na učitele.. Setkal se s jeho rozzuřeným výrazem..
,,Ehm, pane profesore, já…“ Bill nevěděl, co má říct na svou obhajobu.. Veškeré reálné výmluvy mu už došly..
,,Co vy, Bille?! Spát máte doma!! Ne na mých hodinách!! Seberte si věci a vypadněte!! Máte neomluvenou hodinu!!“ vykřikl učitel a celý rudý odkráčel ke katedře..
,,Ale pane profesore, přece mě nemůžete…“
,,Ale můžu Kaulitz, můžu!! A taky to udělám!! Ven, okamžitě!!“ Rozhodně ukázal prstem ke dveřím a sedl si za stůl.. Bill na něj ještě pár vteřin mlčky zíral, ale poté si začal skládat věci do batohu..
,,Ehm, noo, tak nashledanou,“ pípl Bill u dveří a doufal, že ho ještě učitel zastaví.
,,Nashle!!“ odsekl nevrlý pán a Bill se svěšenou hlavou opustil třídu..
Jak tohle asi vysvětlí doma?? Už je to třetí hodina, ze které ho vyhodili.. Doma se ho už ptali, jestli se něco děje, jestli mu někdo snad ubližuje.. Vždy řekl to samé.. ,,Nic se neděje.. Všechno je v pořádku“ Myslel si, že mu to věří.. Mýlil se.. Ani matka ani otec mu to nevěřili, ale nevěděli, jak zjistit pravdu.. Bill je hrozně tvrdohlavý a pokud si usmyslí, že bude mlčet, nikomu neřekne, co ho trápí.. Rodiče vsázeli na jeho dvojče.. Ti dva byli jako jedno tělo, jedna duše.. Vždy si říkali naprosto všechno.. Doufali, že i tentokrát se Bill se svým trápením svěří Tomovi.. Ale Bill to rozhodně neměl v plánu.. Tohle by spíš řekl největšímu nepříteli, než svému bratrovi.. Vždyť to on byl jeho trápení..
Bill vyšel před budovu školy a zvedl hlavu k obloze.. Bylo zataženo a vypadalo to na silný déšť.. Miluje déšť.. Lehce se usmál a pomalým krokem se vydal pryč z areálu školy.. Mířil do parku.. Poslední dobou tam býval často.. Byl tam klid a Bill mohl v tichosti a samotě přemýšlet.. Představovat si, jaké by to bylo, kdyby Tom jeho city přece jen opětoval.. Kdyby i on miloval jeho.. Byly to krásné představy.. Vysvobozující představy.. Ale byly to JEN představy.. To Billa zevnitř sžíralo a tříštilo to jeho už tak křehkou duši na tisíce malých kousků, které bude těžké poskládat zpět…
autor: Dádinka
betaread: Michelle M.
Kdyby to řekl Tomovy tak by se třeba nemusel trápit.