„Hey, Tome, jdeš s náma na stěnu ?“ zařval na mně Max, když jsem konečně vyhlédl z okna, kdo mi to hází šutry do pokoje. Myslel samozřejmě grafitti stěnu, kam s ním a celou partou chodíme.
„Jasně, počkej tři minuty!“ křikl jsem.
Super! Poslední dobou tam chodím obzvlášť rád, protože s námi teď Alex brává svou sestru Yvonne, která mně neskutečně přitahuje… Občas s sebou přitáhla i svoje kámošky a ty také nebyly k zahození, ale Yvonne byla prostě špička.
Seběhl jsem dolů a vyšel jsem před barák, kde už na mně čekal Max.
„No to je dost…“ zamumlal a vydali jsme se směrem grafitti stěna.
„Hele, bere s sebou dneska Alex Yvonne, nevíš?“ nadhodil jsem.
„Ne, nebere, ona prostě trvala na tom, že tam půjde, Alex už jí to prostě nevymluvil… A to s sebou bere ještě kamarádky!“ zatvářil se Max zděšeně.
Ale mně osobně to víc než potěšilo.
„Líbí se ti?“ Max mě moc dobře znal.
„Hmm, ani ne. Kdybych jí chtěl, mám jí ihned,“ řekl jsem sebevědomě.
„Uvidíme…“ zasmál se Max.
Konečně jsme došli ke stěně – když jsem uviděl Yvonne, málem jsem se přestal ovládat, vypadala dokonale.
Tričko nad pupík, volné kalhoty svezené bůh ví kde, a z nich vyčuhující tanga. Rozpuštěné, dlouhé blond vlasy a plechovka se sprejem v ruce, tomu dodávaly ještě něco lepšího…
„Nazdar kluci!“ usmála se povýšeně.
„Nazdárek, kočko! Jak se vede?“ nahodil jsem opět sebevědomý tón.
„Skvěle,“ odsekla a otočila se zpět ke stěně.
Jen jsem zavrtěl hlavou a o několik minut později už jsem sprejoval taky, ale soustředit jsem se nemohl.
Konečně jsme se rozhodli, že si dáme přestávku.
Posedali jsme na lavičky a holky si k nám přisedly – dobrá polovina z nich něco měla s někým z nás. Ale Yvonne ne. Díky bohu…
„A přijdeš zítra, Yvonne?“ ptala se zrovna nějaká zrzka.
„Ne zítra nepřijdu. Mám natáčení,“ odvětila.
„Natáčení? A čehopak?“ pokusil jsem se o svůdný úsměv.
„Čeho myslíš, Kaulitzi?“ vyjela na mně zostra.
„No já nevím, co třeba takové nějaké menší porno? Nebylo by?“ zkusil jsem to. Dřív než Yvonne však zareagoval Alex.
„Věru originální, Tome! Jestli holky balíš takhle, tak to jsi ještě asi žádnou neměl, co?“ ozval se.
„Tss, můžu mít, na koho si ukážu!“ ohradil jsem se.
„Jestli je balíš tímhle způsobem, tak na mojí sestru to nezkoušej, ona…“ Alex však už nedopověděl.
„Počkej brácha! Klidně mu tu radost udělám, když mi dokáže, že mluví pravdu! A vy mi pomůžete!“ ukázala Yvonne na svého bratra a na Maxe.
Nechápal jsem, o co jde.
„Říkáš, že svedeš kohokoliv?“ zeptala se mně.
„Noo…“ zaváhal jsem.
„Tak ano nebo ne? Kterýhokoliv člověka ti ukážu?“
„Záleží na věku!“ bylo první, co mě napadlo.
„Od patnácti do dvaceti, okay?“
„Dobře, kohokoliv,“ to se nějak zvládne, pomyslel jsem si…
„Fajn, předvedu ti striptýz, když svedeš…sveeedeeeš… Kluci, vy ho znáte líp, někoho navrhněte!“ ukázala na kluky.
„Super, rád ti někoho vymyslím.. Tak třebaa – Evu Longoriu?“ zasmál se Max a já nasucho polkl.
„Hovadina, to ne, ještě by se mu to podařilo, a moje sestra by musela… to… Tak to teda ne, Tome, dám ti někoho těžšího…“ zamyslel se Alex.
„Těžšího?“ vytřeštil jsem oči.
„Jo. Ale neboj, bude to někdo z tvého okolí…“ to jsem si oddechl.
Yvonne se k němu naklonila a něco mu pošeptala.
„Vždyť jo, to jsem taky myslel… Ale možná bych měl lepšího adepta…“ usmál na mě se ďábelsky Alex.
„Mám to! Svedeš Billa!“ zvolal vítězoslavně.
„To je kdo, jako?“ vyjela rozladěně Yvonne.
„Jeho brácha,“ odpověděl pyšně Alex, spokojený sám se sebou.
„Takovej ten buzerantskej frajírek s linkama?“ nakrčila obočí.
„Není to buzerant!“ okřikl jsem jí.
„Dobře, dobře… Takže ho svedeš,“ usmála se škodolibě Yvonne.
„Ale – vždyť Bill je… Bill je – kluk!“ vykoktal jsem.
„Řekl jsi kohokoliv,“ připomněla Yvonne.
„Ale – je to můj bratr!“
„Ty asi nechápeš význam slova kdokoliv, co?“ řekla mi posměšně.
„Ale, já nemůžu…“ začal jsem zděšeně.
„Né?“ zašeptala Yvonne, prohnula se a udělala tak na židli docela zajímavou pózu.
Jen jsem na sucho polkl. Tu musím mít!
„Dobře,“ řekl jsem nakonec a plácl jsem jí do napřažené ruky.
„Fajn. A teď to běž dosprejovat,“ vyštěkla a tak jsem se tedy pustil znovu do práce.
S čím jsem to já debil proboha souhlasil?
Myšlenkama jsem byl někde úplně jinde a tak jsem byl rád, když už to všechno skončilo…
Domů jsem se vracel s těžkým srdcem… Zase jsem se nechal strhnout svým chtíčem po nějaký holce… Můžu mít na jakou si ukážu, a já tady ze sebe budu dělat kreténa kvůli jedný Yvonne… Ne, nebudu – já jsem kretén!
Když ona byla tak sexy…
Jenže jak mám proboha sbalit Billa?
Nejen že ze sebe udělám teplouše, já ze sebe udělám ještě úchyla a budu mít problémy se zákonem, protože vztah sourozenců je zakázanej…
Kvůli jednomu striptýzu… Fajn…
Loudal jsem se jak to jen šlo, abych se nemusel tak brzo setkat s Billem – bude mi teď trapně se na něj jen podívat…
Jenže jak to mám sakra udělat?
Znám ho natolik dobře, abych věděl, že na moje obvyklý balící metody asi nezabere… Ale copak já někdy balil kluka?
Ach jo, asi to nechám na náhodě… Prostě se k němu zkusím přiblížit tak, aby to vyplynulo ze situace. Prostě s ním budu trávit každou minutu a nějak ho dostat musím. Jestli chci vidět Yvonne…
Prostě se s ním pak před ní a před klukama předvedu a pak mu řeknu, že…
Eh – co mu řeknu? Že to byl úlet? To není nejlepší nápad, znám jeho přístup… Prostě to nějak zakamufluju, nechám to odeznít – do ztracena…
Jo, nějak tak to udělám, prostě ho dostanu!
„Jasně, počkej tři minuty!“ křikl jsem.
Super! Poslední dobou tam chodím obzvlášť rád, protože s námi teď Alex brává svou sestru Yvonne, která mně neskutečně přitahuje… Občas s sebou přitáhla i svoje kámošky a ty také nebyly k zahození, ale Yvonne byla prostě špička.
Seběhl jsem dolů a vyšel jsem před barák, kde už na mně čekal Max.
„No to je dost…“ zamumlal a vydali jsme se směrem grafitti stěna.
„Hele, bere s sebou dneska Alex Yvonne, nevíš?“ nadhodil jsem.
„Ne, nebere, ona prostě trvala na tom, že tam půjde, Alex už jí to prostě nevymluvil… A to s sebou bere ještě kamarádky!“ zatvářil se Max zděšeně.
Ale mně osobně to víc než potěšilo.
„Líbí se ti?“ Max mě moc dobře znal.
„Hmm, ani ne. Kdybych jí chtěl, mám jí ihned,“ řekl jsem sebevědomě.
„Uvidíme…“ zasmál se Max.
Konečně jsme došli ke stěně – když jsem uviděl Yvonne, málem jsem se přestal ovládat, vypadala dokonale.
Tričko nad pupík, volné kalhoty svezené bůh ví kde, a z nich vyčuhující tanga. Rozpuštěné, dlouhé blond vlasy a plechovka se sprejem v ruce, tomu dodávaly ještě něco lepšího…
„Nazdar kluci!“ usmála se povýšeně.
„Nazdárek, kočko! Jak se vede?“ nahodil jsem opět sebevědomý tón.
„Skvěle,“ odsekla a otočila se zpět ke stěně.
Jen jsem zavrtěl hlavou a o několik minut později už jsem sprejoval taky, ale soustředit jsem se nemohl.
Konečně jsme se rozhodli, že si dáme přestávku.
Posedali jsme na lavičky a holky si k nám přisedly – dobrá polovina z nich něco měla s někým z nás. Ale Yvonne ne. Díky bohu…
„A přijdeš zítra, Yvonne?“ ptala se zrovna nějaká zrzka.
„Ne zítra nepřijdu. Mám natáčení,“ odvětila.
„Natáčení? A čehopak?“ pokusil jsem se o svůdný úsměv.
„Čeho myslíš, Kaulitzi?“ vyjela na mně zostra.
„No já nevím, co třeba takové nějaké menší porno? Nebylo by?“ zkusil jsem to. Dřív než Yvonne však zareagoval Alex.
„Věru originální, Tome! Jestli holky balíš takhle, tak to jsi ještě asi žádnou neměl, co?“ ozval se.
„Tss, můžu mít, na koho si ukážu!“ ohradil jsem se.
„Jestli je balíš tímhle způsobem, tak na mojí sestru to nezkoušej, ona…“ Alex však už nedopověděl.
„Počkej brácha! Klidně mu tu radost udělám, když mi dokáže, že mluví pravdu! A vy mi pomůžete!“ ukázala Yvonne na svého bratra a na Maxe.
Nechápal jsem, o co jde.
„Říkáš, že svedeš kohokoliv?“ zeptala se mně.
„Noo…“ zaváhal jsem.
„Tak ano nebo ne? Kterýhokoliv člověka ti ukážu?“
„Záleží na věku!“ bylo první, co mě napadlo.
„Od patnácti do dvaceti, okay?“
„Dobře, kohokoliv,“ to se nějak zvládne, pomyslel jsem si…
„Fajn, předvedu ti striptýz, když svedeš…sveeedeeeš… Kluci, vy ho znáte líp, někoho navrhněte!“ ukázala na kluky.
„Super, rád ti někoho vymyslím.. Tak třebaa – Evu Longoriu?“ zasmál se Max a já nasucho polkl.
„Hovadina, to ne, ještě by se mu to podařilo, a moje sestra by musela… to… Tak to teda ne, Tome, dám ti někoho těžšího…“ zamyslel se Alex.
„Těžšího?“ vytřeštil jsem oči.
„Jo. Ale neboj, bude to někdo z tvého okolí…“ to jsem si oddechl.
Yvonne se k němu naklonila a něco mu pošeptala.
„Vždyť jo, to jsem taky myslel… Ale možná bych měl lepšího adepta…“ usmál na mě se ďábelsky Alex.
„Mám to! Svedeš Billa!“ zvolal vítězoslavně.
„To je kdo, jako?“ vyjela rozladěně Yvonne.
„Jeho brácha,“ odpověděl pyšně Alex, spokojený sám se sebou.
„Takovej ten buzerantskej frajírek s linkama?“ nakrčila obočí.
„Není to buzerant!“ okřikl jsem jí.
„Dobře, dobře… Takže ho svedeš,“ usmála se škodolibě Yvonne.
„Ale – vždyť Bill je… Bill je – kluk!“ vykoktal jsem.
„Řekl jsi kohokoliv,“ připomněla Yvonne.
„Ale – je to můj bratr!“
„Ty asi nechápeš význam slova kdokoliv, co?“ řekla mi posměšně.
„Ale, já nemůžu…“ začal jsem zděšeně.
„Né?“ zašeptala Yvonne, prohnula se a udělala tak na židli docela zajímavou pózu.
Jen jsem na sucho polkl. Tu musím mít!
„Dobře,“ řekl jsem nakonec a plácl jsem jí do napřažené ruky.
„Fajn. A teď to běž dosprejovat,“ vyštěkla a tak jsem se tedy pustil znovu do práce.
S čím jsem to já debil proboha souhlasil?
Myšlenkama jsem byl někde úplně jinde a tak jsem byl rád, když už to všechno skončilo…
Domů jsem se vracel s těžkým srdcem… Zase jsem se nechal strhnout svým chtíčem po nějaký holce… Můžu mít na jakou si ukážu, a já tady ze sebe budu dělat kreténa kvůli jedný Yvonne… Ne, nebudu – já jsem kretén!
Když ona byla tak sexy…
Jenže jak mám proboha sbalit Billa?
Nejen že ze sebe udělám teplouše, já ze sebe udělám ještě úchyla a budu mít problémy se zákonem, protože vztah sourozenců je zakázanej…
Kvůli jednomu striptýzu… Fajn…
Loudal jsem se jak to jen šlo, abych se nemusel tak brzo setkat s Billem – bude mi teď trapně se na něj jen podívat…
Jenže jak to mám sakra udělat?
Znám ho natolik dobře, abych věděl, že na moje obvyklý balící metody asi nezabere… Ale copak já někdy balil kluka?
Ach jo, asi to nechám na náhodě… Prostě se k němu zkusím přiblížit tak, aby to vyplynulo ze situace. Prostě s ním budu trávit každou minutu a nějak ho dostat musím. Jestli chci vidět Yvonne…
Prostě se s ním pak před ní a před klukama předvedu a pak mu řeknu, že…
Eh – co mu řeknu? Že to byl úlet? To není nejlepší nápad, znám jeho přístup… Prostě to nějak zakamufluju, nechám to odeznít – do ztracena…
Jo, nějak tak to udělám, prostě ho dostanu!
autor: Ketty
betaread: Michelle M.
😀 bože Tomi xD to čo? upslas duši ďáblovi! xD supeer
Trochu váham či čítať ďalej, ale skúsim to. Len nemám rada, keď dvojčatá trpia. To neskutočne trpím s nimi. Ale páči sa mi štýl akým je táto kapitola napísaná, tak ja to teda skúsim. Prípadne si ponadávam na seba, keď to bude drsné. Hnevám sa na Toma, že pri svojich úvahách do čoho sa namočil, absolútne neuvažoval nad tým, že Billovi môže ublížiť. Tak ja dúfam, že si dá na to pozor.
Tak tohle se mi vůbec nelíbí.
Tom je blb.