„Tome, volá ti Max, tak už sakra vylez z toho pelechu!“ třískne někdo do dveří.
„A ty Bille taky, když jdeš spát v osm večer, člověk by čekal, že bys třeba mohl vstát dřív než v půl dvanáctý dopoledne!“ flákne i na bráchovy dveře.
„A-ano mami!“ dostanu ze sebe a dělá mi obrovské problémy oddolávat Billovým polibkům.
Konečně se nějak dostanu z jeho sevření. Kdyby nás někdo takhle viděl…
Bill posléze asi pochopí, že chci končit.
Odtrhne se ode mě a s bázní se mi podívá do tváře. Pohled mu ujíždí k mým rtům, ale do očí se mi podívat nedokáže.
„Co to bylo?“ zašeptá po chvilce.
„Ty se mě ptáš?“ zděsím se.
„Já tedy vím, co chci, aby to bylo, ale jak to bereš ty, já… Že jsem nejspíš udělal největší blbost svýho života…“ pohled mu sklouzne ještě níž, někam k mému krku.
„Blbost?“ zalapám po dechu. On to nebral vážně!
„Tedy… Blbost, co to zase kecám… Všechno to závisí jen na tom, jak to bereš ty!“ to už mi zíral na hrudník.
„Bille, já… Vím, že jsou na to zákony a to všechno, ale já… Nemůžu si pomoct… V tvojí přítomnosti jsem poslední dobou úplně jinej, nedokážu na tebe přestat myslet… A jestli jsi to bral jen….jen jako tak, že sis to jen chtěl vyzkoušet, tak…“ zmlknul jsem. Teď už mi nešlo o žádnou sázku, prostě jsem ho měl moc rád na to, abych se smířil s tím, že to už nikdy nebudu moct zažít… Bylo to něco tak zvláštního a…krásného…
„V – vážně?“ Bill jakoby úplně pookřál, a pohled mu konečně vyletěl vzhůru k mým očím a díval se na mně pohledem plným štěstí a naděje.
„Jsem tu přece jen pro tebe, ne?“ usmál jsem se.
Bill mě znovu objal. Láskyplně mě hladil po zádech a já jeho ve vlasech.
„Tome, ten Max tam na tebe na tom telefonu nebude čekat dvě hodiny!“ zařvala máma zespoda.
„Vždyť už jdu!“ zařval jsem.
„Promiň…“ odtáhl jsem se od Billa.
Jen přikývl a vstal z postele. Ve tváři měl stále nevěřícný, a přesto šťastný výraz a působil tak přímo kouzelně.
„Ode dneška bude všechno jinak…“ řekl jsem tiše a jen já sám jsem věděl, co všechno v sobě ta slova skrývají…
„A ty Bille taky, když jdeš spát v osm večer, člověk by čekal, že bys třeba mohl vstát dřív než v půl dvanáctý dopoledne!“ flákne i na bráchovy dveře.
„A-ano mami!“ dostanu ze sebe a dělá mi obrovské problémy oddolávat Billovým polibkům.
Konečně se nějak dostanu z jeho sevření. Kdyby nás někdo takhle viděl…
Bill posléze asi pochopí, že chci končit.
Odtrhne se ode mě a s bázní se mi podívá do tváře. Pohled mu ujíždí k mým rtům, ale do očí se mi podívat nedokáže.
„Co to bylo?“ zašeptá po chvilce.
„Ty se mě ptáš?“ zděsím se.
„Já tedy vím, co chci, aby to bylo, ale jak to bereš ty, já… Že jsem nejspíš udělal největší blbost svýho života…“ pohled mu sklouzne ještě níž, někam k mému krku.
„Blbost?“ zalapám po dechu. On to nebral vážně!
„Tedy… Blbost, co to zase kecám… Všechno to závisí jen na tom, jak to bereš ty!“ to už mi zíral na hrudník.
„Bille, já… Vím, že jsou na to zákony a to všechno, ale já… Nemůžu si pomoct… V tvojí přítomnosti jsem poslední dobou úplně jinej, nedokážu na tebe přestat myslet… A jestli jsi to bral jen….jen jako tak, že sis to jen chtěl vyzkoušet, tak…“ zmlknul jsem. Teď už mi nešlo o žádnou sázku, prostě jsem ho měl moc rád na to, abych se smířil s tím, že to už nikdy nebudu moct zažít… Bylo to něco tak zvláštního a…krásného…
„V – vážně?“ Bill jakoby úplně pookřál, a pohled mu konečně vyletěl vzhůru k mým očím a díval se na mně pohledem plným štěstí a naděje.
„Jsem tu přece jen pro tebe, ne?“ usmál jsem se.
Bill mě znovu objal. Láskyplně mě hladil po zádech a já jeho ve vlasech.
„Tome, ten Max tam na tebe na tom telefonu nebude čekat dvě hodiny!“ zařvala máma zespoda.
„Vždyť už jdu!“ zařval jsem.
„Promiň…“ odtáhl jsem se od Billa.
Jen přikývl a vstal z postele. Ve tváři měl stále nevěřícný, a přesto šťastný výraz a působil tak přímo kouzelně.
„Ode dneška bude všechno jinak…“ řekl jsem tiše a jen já sám jsem věděl, co všechno v sobě ta slova skrývají…
°°°°
„Ne, Maxi, mně dneska není dobře, nemám náladu někam chodit… Ježiš, s Yvonne jdi do háje, jestli tam bude ona, tak to už tuplem nejdu… Ne, nepřemlouvej mě, prostě dneska nejdu!“ s těmito slovy jsem to Maxovi konečně položil. Překecával mě, abych s nima šel na stěnu a když jsem řekl, že ne, tak prej že tam bude Yvonne a že se po mě už sháněla kvůli tý sázce a kdesi cosi… Nechci vidět žádnou Yvonne!
„Tome, běž se nasnídat než ti to Bill všechno sní!“ straší máma a ukáže do obýváku.
Bill si tam spokojeně leží na pohovce, zabalenej v dece, mizí v něm už asi třetí vafle – podle prázdného místa na talíři a nezaujatě přitom sleduje dění v televizi.
Sednu si k němu. Uvolní mi trochu místa, ale stále zabírá mnohem víc, jak polovinu sedačky.
„Neboj, nechal bych ti… tak jednu, dvě…“ usmál se na mně nevinně.
„A kolikátou máš, prosím tě?“ zeptám se pobaveně a taky se natáhnu pro jednu vafli.
„Noooo… Řekl bych…Čtvrtou?“ oči mu zajiskřily.
„Čtvrtou? Za tuhle chvilku??“ vytřeštím oči.
„Mmmm…“ zamručí a olizuje si ze rtů čokoládovou polevu.
Je to nechutně sexy….
„Hey, to mi nedělej!“ zašeptám, aby nás máma neslyšela.
„Promiň, nechtěl jsem…“ zazubí se nevinně a natáhne se pro další vafli.
„Nechápu, jak můžeš bejt tak vychrtlej!“ kroutím hlavou.
„Někdo má a někdo nemá…“ pokrčil rameny a s chutí se zakousl do oné páté vafle.
„Pojď,“ Bill nadzvedl deku, abych se pod ni mohl nastěhovat k němu.
„Myslíš, že….?“ pozvedl jsem obočí a hlavou pohodil za nás, abych tak upozornil na mámu, že by mohla něco zjistit…
„Ale prosím tě, to je v pohodě, tý to nepřijde divný…“ šeptne Bill a přehodí přese mně tu deku. Vytáhnu svý bosý nohy nahoru a když se jimi trochu dotknu Billa, zaječí, skutečně jako holka…
„Co tam zase děláte, vy dva?“ ozve se máma z předsíně.
„Jo, co děláš, brácha?“ zajímám se.
„Víš, jak máš ledový nohy?“ Bill na mě zírá s vykulenejma očima.
„Tome, běž se nasnídat než ti to Bill všechno sní!“ straší máma a ukáže do obýváku.
Bill si tam spokojeně leží na pohovce, zabalenej v dece, mizí v něm už asi třetí vafle – podle prázdného místa na talíři a nezaujatě přitom sleduje dění v televizi.
Sednu si k němu. Uvolní mi trochu místa, ale stále zabírá mnohem víc, jak polovinu sedačky.
„Neboj, nechal bych ti… tak jednu, dvě…“ usmál se na mně nevinně.
„A kolikátou máš, prosím tě?“ zeptám se pobaveně a taky se natáhnu pro jednu vafli.
„Noooo… Řekl bych…Čtvrtou?“ oči mu zajiskřily.
„Čtvrtou? Za tuhle chvilku??“ vytřeštím oči.
„Mmmm…“ zamručí a olizuje si ze rtů čokoládovou polevu.
Je to nechutně sexy….
„Hey, to mi nedělej!“ zašeptám, aby nás máma neslyšela.
„Promiň, nechtěl jsem…“ zazubí se nevinně a natáhne se pro další vafli.
„Nechápu, jak můžeš bejt tak vychrtlej!“ kroutím hlavou.
„Někdo má a někdo nemá…“ pokrčil rameny a s chutí se zakousl do oné páté vafle.
„Pojď,“ Bill nadzvedl deku, abych se pod ni mohl nastěhovat k němu.
„Myslíš, že….?“ pozvedl jsem obočí a hlavou pohodil za nás, abych tak upozornil na mámu, že by mohla něco zjistit…
„Ale prosím tě, to je v pohodě, tý to nepřijde divný…“ šeptne Bill a přehodí přese mně tu deku. Vytáhnu svý bosý nohy nahoru a když se jimi trochu dotknu Billa, zaječí, skutečně jako holka…
„Co tam zase děláte, vy dva?“ ozve se máma z předsíně.
„Jo, co děláš, brácha?“ zajímám se.
„Víš, jak máš ledový nohy?“ Bill na mě zírá s vykulenejma očima.
Jen se zasměju a dotknu se ho schválně ještě jednou.
Bill vyjekne, zvedne se a jde mi z legrace po obličeji.
„Tak to né, to si nezvykej, jsem tvůj starší brácha!“ s těmihle slovy mu chytnu ruce a strhnu ho na sebe, takže leží na mně a vyplašeně mi zírá do očí. Ještě že ta sedačka má tak vysoké opěradlo, že sem máma nemůže vidět.
„Kluci, jdu k Meg, tak se uvidíme asi až odpoledne… Máte tu špagety, tak si k nim udělejte, co chcete, Tome, vždyť ty víš, jak na to…“ zavolala máma ode dveří, čímž mi udělala neskutečnou radost.
Meg je její kamarádka, bydlí v baráku vedle, takže máma tam tráví docela dost času, takhle o víkendech…
„Jasně mami… Něco Billovi uvařím,“ zasmál jsem se přidušeně, protože Billových 50 kilo taky nebylo zrovna málo… „I když nevím, jestli by to potřeboval, po tom množství vaflí, co do sebe nacpal!“ dodám.
„Tak se na něj podívej a zjistíš, že asi potřeboval!“ dělá jako by ho neznala… Sní co může a vypadá takhle furt…
Bill se na mně svatouškovsky usmál.
„Vidíš. Co kdybys nemusel nic vařit a místo toho mi přenechal ty dvě poslední vafle?? Potřebuju to!“ udělal naprosto vážný obličej.
„Joo, ty jseš takovej podvyživenej, viď…“ smál jsem se.
Udělal na mně takový smutný oči a přikývnul.
Rozesmál jsem se znovu, když za mámou konečně zaklaply dveře.
„Uvidíme… Možná ti kousek nechám…“ přikývl jsem nakonec.
Bill se jenom olízl, jako by doufal, že mu ještě někde zbyla čokoláda.
„Máš tam čokoládu,“ ujistil jsem ho.
„Faakt? Kde?“ ptal se s nadšením a dál se olizoval.
„Oči máš plné čokolády…“ usmál jsem se.
„Ale to ty taky…“ přikývl Bill.
„Ale tebe kdyby dali do televize do upoutávky na ty dárcovský SMS, pro hladovějící děti, tak bys hooodně vydělal… By ti poslali vaflí…“ pokračoval jsem dál v před chvílí načatém tématu.
„Hmm, radši bych si dal něco jiného…“ olízl se znova.
„A copak by to bylo?“
„Tebe,“ zadíval se mi pronikavě do očí.
„Tak prosím. Dobrou chuť!“ zaklonil jsem trošku hlavu a pootevřel rty.
Bill se na mně lačně vrhnul a doopravdy mi slízával čokoládu ze rtů. Začal jsem ho líbat a ruku jsem si položil na jeho stehno.
Bill na mně dál ležel, ale začal se po chvilce třást zimou; byl tam pořád jen v upnutých boxerkách.
„Pojď ke mně…mmmm…pod deku, ne?“ dostal jsem ze sebe mezi polibky.
Shodil jsem ho vedle sebe a přehodil přes něj deku.
Má ruka automaticky vystřelila k jeho hrudníku a já ho začal hladit po jemné kůži. Během několika minut se teplota jeho prokřehlého, zmrzlého těla zvedla k bodu varu. A já byl pyšný, že za to mohou mé doteky.
Bill mi dlouhými nehty jemně přejížděl po krku a přitom rty něžně tiskl můj piercing ve rtu. Nemohl jsem se nabažit jeho krásných, plných rtů, byly tak dokonalé, až jsem si říkal, že to prostě není možné… Celých sedmnáct let žiju pod jednou střechou s tím nejvíc sexy člověkem na světě a mě to celou dobu nechává chladným? Nepochopitelné…
Začal jsem ho líbat na krku a on jen zavzdychal.
Prsty mi zlehka přejížděl po tvářích a čele a jeho zrak se upínal ke stropu, i když spíš ty oči zavíral…
„Ach, Tome, Tome…“ šeptal vzrušeně.
Přesunul jsem se se svými polibky k jeho bříšku. Na to místo jsem se obzvlášť těšil. Je to nejvíc sexy část jeho těla, co jsem zatím měl možnost vidět, v poslední době… A celé to podtrhuje ta jeho hvězda, je to úplně nádherný… Jazykem jsem mu kroužil kolem pupíku a on se mezitím položil do lehu a hlavu měl zvrácenou přes postranní opěrku pohovky.
Vychutnával jsem si sebemenší dotek jeho sametově jemné pokožky a naprosto mě dostalo, když se pode mnou začal prohýbat, jako by se mi přímo nabízel… Něžně jsem ho zasypával letmými polibky a on se pode mnou přímo zmítal… Hladil mě po zádech a podvědomě se snažil ke mně přitáhnout, čímž mě akorát tak strhl níž k sobě. Což mi tedy v nejmenším nevadilo…
Najednou jsem zaslechl klíč v zámku.
Rychle jsem přestal, Billa jsem jedním pohybem přemístil před sebe, byl vážně lehký, a tak jsme leželi na boku a jako by sledovali televizi. Ruku jsem si nechal položenou na jeho břiše a druhou jsem si podpíral hlavu, abych přes tu jeho hřívu vůbec viděl…
Bill vyjekne, zvedne se a jde mi z legrace po obličeji.
„Tak to né, to si nezvykej, jsem tvůj starší brácha!“ s těmihle slovy mu chytnu ruce a strhnu ho na sebe, takže leží na mně a vyplašeně mi zírá do očí. Ještě že ta sedačka má tak vysoké opěradlo, že sem máma nemůže vidět.
„Kluci, jdu k Meg, tak se uvidíme asi až odpoledne… Máte tu špagety, tak si k nim udělejte, co chcete, Tome, vždyť ty víš, jak na to…“ zavolala máma ode dveří, čímž mi udělala neskutečnou radost.
Meg je její kamarádka, bydlí v baráku vedle, takže máma tam tráví docela dost času, takhle o víkendech…
„Jasně mami… Něco Billovi uvařím,“ zasmál jsem se přidušeně, protože Billových 50 kilo taky nebylo zrovna málo… „I když nevím, jestli by to potřeboval, po tom množství vaflí, co do sebe nacpal!“ dodám.
„Tak se na něj podívej a zjistíš, že asi potřeboval!“ dělá jako by ho neznala… Sní co může a vypadá takhle furt…
Bill se na mně svatouškovsky usmál.
„Vidíš. Co kdybys nemusel nic vařit a místo toho mi přenechal ty dvě poslední vafle?? Potřebuju to!“ udělal naprosto vážný obličej.
„Joo, ty jseš takovej podvyživenej, viď…“ smál jsem se.
Udělal na mně takový smutný oči a přikývnul.
Rozesmál jsem se znovu, když za mámou konečně zaklaply dveře.
„Uvidíme… Možná ti kousek nechám…“ přikývl jsem nakonec.
Bill se jenom olízl, jako by doufal, že mu ještě někde zbyla čokoláda.
„Máš tam čokoládu,“ ujistil jsem ho.
„Faakt? Kde?“ ptal se s nadšením a dál se olizoval.
„Oči máš plné čokolády…“ usmál jsem se.
„Ale to ty taky…“ přikývl Bill.
„Ale tebe kdyby dali do televize do upoutávky na ty dárcovský SMS, pro hladovějící děti, tak bys hooodně vydělal… By ti poslali vaflí…“ pokračoval jsem dál v před chvílí načatém tématu.
„Hmm, radši bych si dal něco jiného…“ olízl se znova.
„A copak by to bylo?“
„Tebe,“ zadíval se mi pronikavě do očí.
„Tak prosím. Dobrou chuť!“ zaklonil jsem trošku hlavu a pootevřel rty.
Bill se na mně lačně vrhnul a doopravdy mi slízával čokoládu ze rtů. Začal jsem ho líbat a ruku jsem si položil na jeho stehno.
Bill na mně dál ležel, ale začal se po chvilce třást zimou; byl tam pořád jen v upnutých boxerkách.
„Pojď ke mně…mmmm…pod deku, ne?“ dostal jsem ze sebe mezi polibky.
Shodil jsem ho vedle sebe a přehodil přes něj deku.
Má ruka automaticky vystřelila k jeho hrudníku a já ho začal hladit po jemné kůži. Během několika minut se teplota jeho prokřehlého, zmrzlého těla zvedla k bodu varu. A já byl pyšný, že za to mohou mé doteky.
Bill mi dlouhými nehty jemně přejížděl po krku a přitom rty něžně tiskl můj piercing ve rtu. Nemohl jsem se nabažit jeho krásných, plných rtů, byly tak dokonalé, až jsem si říkal, že to prostě není možné… Celých sedmnáct let žiju pod jednou střechou s tím nejvíc sexy člověkem na světě a mě to celou dobu nechává chladným? Nepochopitelné…
Začal jsem ho líbat na krku a on jen zavzdychal.
Prsty mi zlehka přejížděl po tvářích a čele a jeho zrak se upínal ke stropu, i když spíš ty oči zavíral…
„Ach, Tome, Tome…“ šeptal vzrušeně.
Přesunul jsem se se svými polibky k jeho bříšku. Na to místo jsem se obzvlášť těšil. Je to nejvíc sexy část jeho těla, co jsem zatím měl možnost vidět, v poslední době… A celé to podtrhuje ta jeho hvězda, je to úplně nádherný… Jazykem jsem mu kroužil kolem pupíku a on se mezitím položil do lehu a hlavu měl zvrácenou přes postranní opěrku pohovky.
Vychutnával jsem si sebemenší dotek jeho sametově jemné pokožky a naprosto mě dostalo, když se pode mnou začal prohýbat, jako by se mi přímo nabízel… Něžně jsem ho zasypával letmými polibky a on se pode mnou přímo zmítal… Hladil mě po zádech a podvědomě se snažil ke mně přitáhnout, čímž mě akorát tak strhl níž k sobě. Což mi tedy v nejmenším nevadilo…
Najednou jsem zaslechl klíč v zámku.
Rychle jsem přestal, Billa jsem jedním pohybem přemístil před sebe, byl vážně lehký, a tak jsme leželi na boku a jako by sledovali televizi. Ruku jsem si nechal položenou na jeho břiše a druhou jsem si podpíral hlavu, abych přes tu jeho hřívu vůbec viděl…
autor: Ketty
betaread: Michelle M.
