Willkommen im Hotel

,,Vítejte v hotelu Panorama… Ať se vám zde líbí,“ odrecitoval nazpaměť naučenou frázi a strojeně se usmál na nově příchozí návštěvníky hotelu. Znuděně se opřel o prosklené dveře za ním a přivřel oči. Už to bude rok a půl, co tady pracuje jako vrátný. A už to bude rok a půl, co jeho kapela přišla o úspěch, o slávu, o fanoušky. A to jen kvůli jedné malé a téměř zanedbatelné chybě… Kvůli jednomu chybnému kroku.. Litoval toho.. To on skupinu zničil.. Kdyby tehdy nepodlehl pokušení bratra políbit, třeba by ještě dnes pořádali koncerty ve vyprodaných halách a byli okupováni fanoušky.. Ale ty časy jsou už dávno pryč.. Teď každý den, každý týden, každý měsíc stojí před hotelem a vítá hosty.. Tuhle práci od srdce nesnášel.. Nesnášel tu červenou uniformu.. A ze všeho nejvíc nesnášel povýšené a pohrdavé pohledy bohatých mužů a žen, kteří se v hotelu ubytovávali..

Odlepil se zády ode dveří a hlasitě si povzdychl. Přicházeli další hosté. Nasadil automatický úsměv a začal odříkávat svou povinou frázi: ,,Vítejte v hotelu Panorama. Ať se vám… Bille!“

Zarazil se v půli věty a překvapeně vydechl bratrovo jméno. Už rok a půl ho neviděl. Poprvé za celý jejich život se rozešli a od té doby se již neviděli. Až teď… Právě v tomto okamžiku.
Chvíli se na sebe jen zmateně dívali… Tolik se oba změnili. Z Toma se stal obyčejný kluk, který si na živobytí vydělává prácí vrátného. A Bill? Po pádu kapely dostal výhodnou nabídku natočit film. Přijal a nyní byl opět uznávaným a slavným. Žil život, na který byl od ranného mládí zvyklý, ale ke štěstí mu chyběly dvě věci: hudba, kterou miloval, a jeho bratr. Hlavně jeho dvojče… To pro něj znamenalo celý život. Nikdy na něj nezapomněl, ale bál se obnovit kontakt s ním..

Dříve mu zazlíval, že nedokázal udržet touhu na uzdě a políbil ho před plnou místností lidí, ale nyní už ne. Veškerá zloba byla pryč a jeho srdce plnila jen neutuchající láska. Stále na bratra myslel. Představoval si, jak bude jednou jejich setkání vypadat. Do detailů viděl, jak bratra objímá, líbá jej a šeptá slůvka lásky, která nikdy neměla z jeho úst přestat vycházet.. Ale teď, když stál před ním, všechny představy byly pryč.. V hlavě měl prázdno a dokázal vnímat jen bratrovu dokonalou tvář.. Nezměnil se.. Byl stále tak krásný a dokonalý, jakého ho tady nechal..
,,Tome,“ vydechl po malé chvíli Bill. Uběhlo sotva pár sekund, ale jim to přišlo jako nekonečná věčnost. ,,Bože, jsi to ty“ Do očí se mu nahrnuly slzy. Slzy štěstí.. Měl chuť jej obejmout. Pevně k sobě přivinout a už nikdy nepustit. ,,Kde se tu…“

,,Bille tak pojď“ křikl na něj jeden ze členů jeho týmu..

Bill ho však nevnímal.. ,,Co tu děláš Tome??“ zeptal se Bill a nehledě na pokřikujícího chlápka, bratra pevně objal.. Tolik mu chyběl..

,,Pracuju tu“ vydechl Tom a omotal bratrovi ruce kolem krku.. I jemu Bill opravdu moc chyběl.. Neuplynul den, kdy by si na něj nevzpomněl.. Nejčastěji na něj vzpomínal ve chvílích, kdy seděl sám po tmě ve svém malém bytě.. Vzpomínal na chvíle, kdy spočíval v bratrově náručí a on mu šeptal slova lásky.. Šeptal mu, že ho nikdy neopustí.. Udělal to.. Odešel od něj a Tomovi zbyly jen oči pro pláč, zlomené srdce a vzpomínky.. Dlouho se s jeho odchodem nemohl vyrovnat.. Nedokázal si představit život bez něj, ale nakonec si přivykl.. Smířil se s tím.. Billa miloval celou svou duší, celým svým srdcem.. Odtáhl se od něj.. Zadíval se mu do očí.. I jemu se v nich leskly slzy..

,,Co tu děláš?? A kde jsi byl??“ ptal se ho Tom přiškrceným hlasem a musel se hodně přemáhat, aby se nerozplakal naplno..

,,Bille pohni!!“ křikl opět onen týpek a Bill se netrpělivě otočil.. Měl tak málo času..

,,Musím jít.. Přijď, prosím, večer k bazénu.. Všechno ti tam řeknu.. Chyběl jsi mi, Tome,“ zašeptal Bill a ještě ho rychle objal.. Poté se otočil a s bušícím srdcem se vydal se dovnitř hotelu.. Zmateného bratra nechal stát za sebou…

***

Byl večer a Tom se pomalu přesouval k hotelovému bazénu.. Byl nervózní.. Nevěděl, co má od toho setkání očekávat.. Zastavil se před dveřmi a zhluboka se nadechl.. Nejistě otevřel a vešel.. Bál se, že tu bude dříve než bratr.. Nechtěl být ten, kdo bude čekat.. On čekal už moc dlouho.. Teď je řada na Billovi.. Rozhlédl se po místnosti a vzápětí se mu oči rozzářily štěstím.. Byl tam.. Seděl na jednom lehátku a nervózně poklepával nohou.. Když uslyšel blížící se kroky, otočil se a zadíval se bratrovi do očí.. Vstal a pomalu se k němu rozešel..

,Ahoj,“ zašeptal Bill tiše a bratra objal.. Nechal se sevřít v jeho objetí a nechával se unášet tou opojnou vůní kokosu, která vycházela z bratrových temně černých vlasů.. Tiskl ho k sobě a stále ještě nechtěl uvěřit tomu, že to není jen další sen.. Bál se, aby to nebyl jen další ze snů, které mu rušily už tak neklidné spaní..

,,Bille, jsi tady,“ šeptal a chytil bratrovu tvář do dlaní.. Zkoumal každý milimetr jeho dokonalé, hebké a bledé tváře a ujišťoval se o realističnosti tohoto okamžiku..

,,Jsem tu a už nikdy neodejdu,“ Bill se vpíjel bratrovi do očí.. Toužil ho políbit.. Toužil zase cítit chuť jeho rtů.. Toužil zase cítit ty malé motýlí polibky na rtech svých.. Tom se zarazil.. Tohle už jednou od Billa slyšel.. A Bill ten slib porušil.. Nechtěl se znova zklamat.. Nechtěl znova trpět jeho ztrátou.. Odvrátil se od bratra a sklopil hlavu..

,,Co se děje??“ zeptal se ho Bill a dvěma prsty mu zvedl bradu tak, že měl jeho hlavu opět v úrovni té své..

,,Nelži mi, prosím, Bille,“ špitl Tom a po tváři se mu spustila jedna slza..

Billa zamrazilo.. On přeci nelže, myslí to vážně.. ,,Nelžu Tome.. Už nikdy od tebe neodejdu.“ Chtěl ho opět obejmout, ale Tom ho odstrčil..

,,To už jsi jednou říkal!!“ křikl zoufale a k první slze se přidal příval dalších.. Bolelo ho to.. Bill se zarazil.. Takhle na dně bratra ještě neviděl.. Ovšem, on s ním nebyl prvních několik dní potom, co jej opustil.. To by ho vídal v mnohem horším stavu, ze kterého se Tom jen horko těžko dostával.. Billa to mrzelo.. Věděl, že bratrovu důvěru ztratil, když od něj bez jediného slůvka rozloučení odešel.. Nadechl se.. Byl rozhodnutý získat jej zpět.. I pro něj to byla těžká doba..

,,Myslím to vážně.. Poslední rok a půl byl nejtěžší v mém životě.. Udělal jsem chybu, Tome a neuplynul jediný den, abych si ji nevyčítal.. Abych toho nelitoval.. Vždyť já tě miluju!!“ vykřikl i on zoufale a v tu chvíli nebyl Tom jediný, kdo plakal.. ,,Miluju tě, slyšíš?!“ křikl Bill a prudce bratra objal.. Ale jen na pár vteřin.. Poté se od něj odtáhl a vášnivě jej políbil.. Už to nemohl déle vydržet.. Tom mu začal polibek jemně oplácet a dostával se tak do opojné extáze.. Opět se po tak dlouhé době cítil šťastný.. Oddálil se od Billa a zadíval se mu do očí..

,,Nikdy??“ zeptal se potichu..

,,Nikdy!!“ odpověděl Bill a opět spojil jejich rty v jednom sladkém a nekonečném polibku..

autor: Dádinka
betaread: Michelle M.