,,Ne, co potřebuješ, Bille?“ Nespal vůbec, ale to se Bill nemusí dozvědět. Rozsvítil lampičku a zděšeně se podíval na své dvojče.
,,Panebože, co se ti stalo? Jsi v pořádku?“
Zděšeně se díval na bratra, kterému po bledé kůži dokonale štíhlého krku stékaly dva pramínky krve. Bill si zpočátku nic neuvědomil, došlo mu to až po chvíli.
,,Víš, Tome, možná, že je dobře, že to vidíš.“
,,Jak to myslíš, co se ti stalo?“
,,To nic není, Tome, to se do rána ztratí.“
,,Jak se tohle může do rána ztratit?“ Vykřikl zděšeně Tom. Viděl dvě hluboké rány, které se musí hojit nejméně měsíc.
,,Víš…“ začal znovu Bill, „už jsou to dva roky, co nejsem tak úplně stejný jako dřív. Jsem napůl upír, Tome.“
Tom jen zděšeně poslouchal Billovo vyprávění. Nepřerušoval ho. Bill mu odvyprávěl celý příběh od osudné noci až k životu, jaký ted‘ vede.
Když dovyprávěl, byl Tom schopný říct jedinou větu. ,,Mohl bys mě ted‘ nechat na chvíli o samotě, prosím?“
Bill vůbec nepochopil, jak to Tom myslí. V ten okamžik mu naskočila jediná myšlenka: hnusím se mu, bojí se mě, ted‘ mu nemůžu říct, co k němu cítím. Ted‘ mě bude nenávidět i jako bratra. Sebral se a rychle odešel. Jen ještě viděl, jak Tom zděšeně dál sedí na posteli a ani se nehne.
***********San***********
Neodešla daleko měla takové tušení, že přesně tohle Bill udělá. Nespletla se, nevěděla, co se stane, ale bála se, že to nebude nic dobrého. Když odcházel, vydala se za ním. Ted‘ seděla na stromě za pootevřeným oknem a vyslechla si celý rozhovor obou bratrů. Věděla, že za Billem ted‘ nemá cenu chodit, zato jiný Kaulitz právě ted‘ potřeboval něco vysvětlit. Otevřela okno a přeskočila římsu.
,,Tome, můžu?“
Tom sebou prudce cuknul a otočil hlavu směrem k oknu. ,,San? Co tady děláš?“ Zeptal se a San nevěděla, co má z jeho hlasu vyčíst, jestli strach nebo snad zlobu?
,,Tome, slyšela jsem, co ti ted‘ Bill říkal, takže ted‘ už víš i kdo jsem já. Přišla jsem, protože jsem se o Billa bála, ale myslím, že jemu ted‘ já nepomůžu. To bys musel ty, ale myslím, že bych ti prvně mohla odpovědět na pár otázek, kdybys chtěl.“
***********Tom***********
Bože já jsem se lekl. Tahle holka mi vždycky přišla jiná něž ostatní. Byla nádherná, vždy perfektní, nikdy jsem na ní nenašel jedinou chybu, byla tolik podobná Billovi a přesto byla úplně jiná než on. Ted‘ tady stála přede mnou a já už jsem věděl proč. Chtěla mi pomoci, to jsem cítil z toho, jak se mnou mluvila, ale byla tady kvůli Billovi, který jí poslední dva roky patřil a za to jsem ji nenáviděl, nevěděl jsem, co k té holce mám cítit. Chtěla mi odpovědět na moje otázky, kterých bych jí mohl pokládat milion. Nakonec ve mě vyhrála vnitřní boj zvědavost.
,,Posad‘ se, prosím, San.“
Usmála se na mě. ,,Dík, Tome.“
Sedla si na naproti mě na postel. Asi si všimla, na co se dívám. Na krku měla tytéž rány jako Bill. Podívala se na mě, nic neřekla, jenom z vlasů vytáhla dvě dlouhé jehlice. Najednou se jí vlasy rozsypaly do všech stran. A snad na milisekundu mi připadala nehorázně křehká. Ta holka, co tady seděla přede mnou, vůbec nebyla podobná té dívce, která se mnou dříve spíše ze zdvořilosti prohodila pár vět, ted‘ jsem v ní možná viděl člověka jakého neznal.
,,Tak se ptej, vidím na tobě, že toho chceš vědět dost.“
,,San, prosím tě, vysvětli mi, co Bill myslel tím napůl upír?“
,,To je docela zvláštní. Myslel tím, že jsme neztratili veškerou lidskost, nebyli jsme proměněni úplně.“
,,A co se teda vlastně změnilo?“
,,Tak myslím, že tohohle sis všiml.“ Řekla a poodhrnula vlasy. ,,A ještě máme takové malinko zvláštní schopnosti.“
Tohle když dořekla zvedla ruku. Máchla s ní směrem ke skříňce, na které stál plyšovej medvěd, kterýho mi dal Bill k jedenáctým narozeninám. Měl toho samýho. Najednou ten medvěd letěl vzduchem a přistál přímo mezi mnou a ní.
,,Toho má i Bill, že?“
,,Jo! Jak jsi tohle dokázala?“
,,To se nedá vysvětlit, prostě tohle dokážu a Bill taky a vlastně všichni upíři.“
,,A ještě… proč Bill říkal, že spolu spíte?“
,,My spolu nespíme jako milenci, ale dokážeš si představit, jak to bolí, když ti někdo prokousne hrdlo? A sex ti svým způsobem propůjčí zvířecí pudy, ani bolest tolik nevnímáš. Zvláštní, že?“
,,Hm, to jo! A přežil by to i normální člověk?“
,,Co myslíš?“
,,No to sání krve.“
,,Jistě že přežil, ale lidé se nás většinou bojí a ani my jim nechceme způsobit tolik bolesti. A hlavně přežil by to jednou, ale ne kdyby se to opakovalo často.“
autor: Keity
betaread: Michelle M.
