Najednou vycítím, jak Tom přestane spolupracovat a celej ztuhne.
„Co se…“ odtáhnu se malinko od něj a zadívám se mu do očí. Zděšeně kouká na něco za mnou a téměř nedýchá.
„Tome?“ ďobnu do něj prstem. Nic, jen tak strnule stojí. Sundám tedy jeho ruce z mých boků a otočím se. Teprve teď si uvědomím, co vlastně mohlo bráchu tolik rozrušit.
„Vy dva cvoci máte štěstí, že jsem vás našla já, tohle v nezamčený místnosti dělat nemůžete.“ vklouzne za námi Laonnelith.
„Vám už dočista hráblo, co kdyby sem přišel někdo jinej a ještě si rozsvítíte, to nemůžete „debatovat“ po tmě? Vaše máma měla pravdu, když říkala, že to bude makačka. Teď padejte, v jídelně máte dlabanec.“ vystrčí nás na chodbu a sama se s brbláním vydá po schodech navrch.
„Od teď si musíme dávat větší bacha.“ polknu nasucho a až nyní mi dochází, co všechno se mohlo stát.
„Bacha? Spíš bych řekl, že se veškeré naše intimní věci přesunou jen a pouze do uzamčeného bytu. Žádné, byť sebe temnější koutky, nejsou bezpečné.“ vyjede na mě skoro hystericky dvojče, a co nejrychleji zamíří ke kuchyni.
Teď nemá cenu nic řešit, musíme nejdřív uklidnit a přebrat si to každej sám. U večeře si nikdo nevšimne napětí mezi mnou a bráchou anebo to připisují tomu našemu odskočení na pokec. Tom se za celý večer na mě ani nepodívá a to s klukama sedíme před gigantickou plazmou a čumíme na Hele vole, kde mám káru, přičemž všichni házíme ty nejlepší hlášky světa. Na povrchu se směju, ale tam uvnitř se mi neustále ozývá ta příšerná věta, žádný kout není bezpečný. Co tím myslel, že už se ho nikdy nebudu moct dotknout, aniž bychom nebyli někde hermeticky uzavřeni? Hele, já chápu, že to, co děláme, je trestný, společensky nepřípustný a pro spoustu lidí i zvrhlé, ale pokud to pochopila máma a podle bráchy i Lith, tak proč by to nepochopili Géčka s Davidem?
„Ne.“ zadívá se na mě najednou Tom.
„C…c o?“ zamrkám zmateně. Přeci nemohl vědět, na co myslím, to je divný?
„Promluvíme si nahoře, přijdi pak za mnou.“ šeptne mi nenápadně a s tím, že je utahanej, načež zazívá na celý kolo, vyběhne schody do prvního patra. Ještě chvíli kecáme, a když začnu zívat i já, pochopitelně hraně, tak ten náš sedánek rozpustíme.
„Tome?“ nakouknu do ztemnělého bytu. Nikdo není ani v ložnicích ani v koupelně. Kde sakra může být, toho mám jít jako někam hledat? Proč nenapsal alespoň nějakej vzkaz. Jasně, rozsvítí se mi nad hlavou žárovka a já šáhnu po mobilu. Jo, tak to je mi k ničemu, ušklíbnu se, když zaslechnu Tomův vyzváněcí tón z jeho pokoje.
„Bille, jsi tu?“ otevře Lith dveře a narazí do mě.
„Tom je nahoře na střeše, prej si chce promluvit. Vem si bundu, už je docela chladno.“ usměje se na mě a na chodbě přivolá výtah. Jako ovce jdu za ní, vím, že taky netuší, co se děje, tak proč se rozčilovat ještě s ní. Beze slova vystoupím z výtahu a ocitnu se na malé terase, která je součástí střechy.
„Lásko.“ natáhne ke mně Tom ruku a já okamžitě přispěchám. Tomuhle prostředí se má romantická nálada nedokáže bránit.
„Co se děje, broučku, proč jsme tady?“ nechám se obejmout a líbnout na líčko.
„Musím si s vámi oběma promluvit.“
„I se mnou?“ zamrká překvapeně Lith a se zájmem se posadí na jednu ze židlí.
„Ano, s váma oběma. Tak za prvé, Lith, chci abys věděla, že Billa opravdu miluju, ale že moc dobře si uvědomuju, že to, co je mezi náma, potřebuje maximální Top secret a páč ty to víš, tak se to týká i tebe. Bille, lásko, nikdy bych ti nechtěl ublížit, ale to, co ti hodlám říct…. budeš mě za to nenávidět.“ přitáhne si mě ještě blíž a já jen nevěřícně natočím hlavu tak, abych mu viděl do očí.
„To… Tome, ty… ty to chceš ukončit?“ vykoktám ze sebe a jen tak tak polykám slzy.
„Ne, tedy ne tak úplně. Ale všechno, co spolu děláme, je protizákonné a jako takové, je potřeba mít dokonalé krytí. Já se nemůžu nadále přetvařovat a flirtovat s každou sukní, co se kolem mě otočí, nejde to a s tvými náladami by to bylo dvojnásob obtížné. Dlouho jsem o tom přemýšlel a Laonnelith je jediná naše možnost.“
„Co?“
„Já? Ty myslíš, že jako…“ podívá se po mně. Docvakne jí to, co mě ještě stále uniká, co to má sakra znamenat? Co si to zase Tom vymyslel?
„Budeš fungovat jako moje nebo Billova holka, ty tohle město znáš a pokud jsem pochopil, tak znáš i správný lidi, takže stačí někam brnknout, skočit na večeři a fanynky pláčou.“
„A vysvětlení, proč zmizelo i dvojče? Jo, takhle, oba jste se bouchli do jedné holky a ten druhej jednoduše trucuje.“ dokončí bráchovu teorii.
„Přesně, ty víš, jak schovat všechny indicie. Jsi jediná možnost, máš se o nás starat, učit nás a tak to nebude až tak podezřelý.“
„Jo, jenže je tu ještě jeden problém. Zamilovaní jste oba, budiž, ale když by se mnou byl Bill, tomu by to určitě prospělo, protože jeho homosexualita se poslední dobou dost probírá, po tobě by se nejspíš chtělo, abys se rychle oklepal a zase začal řádit. Jenže když budu chodit s tebou, tak média začnou myslet tím perverznějším směrem a už nebudu mezi váma já, ale nejspíš budeš vprostřed ty, páč ty Billovy hladový pohledy na pódiu tomu moc nepřidávají.“
„Dvousečná zbraň.“ Pochopím, o co se tady celou dobu jedná.
„Přesně.“ přikývne Tom a já doslova vidím kouř, jak mu to v hlavě šrotuje. Všichni tři zamyšleně koukáme jeden po druhým a čekáme, co ze sebe ten druhý nakonec vyvalí. V tom se Laonnelith zablýskne v očích.
„Mám ještě jeden nápad. Budu chodit tady s Billem, velká láska, zamilování až po uši. Ty se s kámošema vsadíš, že mě dostaneš, vy dva se rozhádáte a co víc, ty sám, Tome, přiznáš, že ses do mě taky bouchl a tak skončíme spolu. Bill je tragicky zhrzen a zároveň je jasný, že žádný techtle mechtle mezi váma nejsou. Konspirační teorie jak blázen, ale nic jinýho mě nenapadá. No, on už jen samotný fakt, že já mám bejt ta holka, je dost na prd. Moc krásy jsem zrovna nepobrala a navíc jsem o šest let starší, jak vy.“ ušklíbne se nad výběrem hlavní ženské role Lith.
„Náhodou, mně se líbíš.“ přiznám se a pobaveně se na ni usměji.
„Asi bys potřeboval brýle, ale jak myslíš.“ zapitvoří se na mě a konečně se ta tíživá atmosféra trochu uvolní. Tak přeci jen to bude o.k., tedy v rámci možností. Já budu dál s Tomem a ještě získám kámošku na vylití srdíčka, popravdě Laonnelith asi nebude až tak špatná, když je ochotná se k tomuhle všemu propůjčit a to nás zná s bídou dva dny.
„Takže jak?“ přejede to třeštidlo nás oba pohledem a já okamžitě začnu hledat odpověď v Tomových kakaových hloubkách.
„Bille?“ hlesne bráška.
„Já bych do toho šel, asi to nebude jednoduchý, ale jestli chceme být spolu aspoň malinko normálně, je Lith naše jediná možnost. Musíme se za někoho schovat, tedy především ty, mně stačí být náladový.“
„Tak dobře.“ vydechne si ulehčeně brácha a otočí se na mou novou přítelkyni.
„Lith, samozřejmě že na tom nebudeš škodná, zaplatíme ti cokoliv si řekneš.“
„Svý prachy si strčte tam, kam slunce nesvítí.“ vyjede na něj zostra.
„Já jsem bohatá dost, to, že jezdím metrem a nechodím ve značkách, ještě neznamená, že nemám na kontě hezkých pár miliónů. Pomůžu vám, protože jsem myslela, že se stáváme přáteli a protože chci, aby vám to vyšlo. Pokud do toho jdete s tím, že vás pro pár stovek od nějakýho rádoby novináře zradím, tak to nebudeme ani zkoušet.“ rozohní se až z ní mám strach. Tý vole, tu nebude dobrý naštvat, člověk by se bál, že mu vypíchne oko vidličkou.
„Nechtěl jsem tě urazit nebo tak něco. Fajn, tak víš co, jsem tvým neurčitým dlužníkem, od teď máš naprosto volnou ruku ve svých požadavcích ke mně.“
„I ke mně.“ přidám se k bráchovu dobrovolnému otroctví. Jenom doufám, že nebude chtít třeba ledvinu.
„Beru vás za slovo, pánové.“ zašklebí se tak, že jen vyděšeně nasucho polknu. Rozhodně jsem rád, že je na naší straně, páč bojovat proti ní bych fakt nechtěl.
Zbytek večera už jen vymýšlíme různý blbůstky kolem následující akce. Jsme takový detailisté, že už mám vymyšleno i co si vezmu na první oficiální rande a komu poskytnu exkluzivní rozhovor, až se provalí, že mi brácha ojel holku. Bavíme se na tom až do dvou do rána.
autor: Azalien
betaread: Ter
