„Jo, je to naprosto potvrzené. Neblbni, nechceš trochu moc? Jo, exkluzivitu se mnou. Maximálně potvrzující telefonát, jo. Máš na výběr, buď budeš první nebo se to všichni dozví ze zítřejšího dopoledního Billova rozhovoru. Fajn, posílám ti to mailem, ale jestli změníš byť jen jediné slovo, tak tě zničím. O.k. pa.“ ukončí Lith hovor a hodí mobil na stůl.
„Tak to je poslední.“
„Co to bylo?“ posadíme se i s bráchou na postel a se zájmem čekáme na vysvětlení.
„Řešila jsem náš problém, pěti největším bulvárním plátkům jsem poslala pět vždy trochu pozměněných rozhovorů a domluvila se s nimi, že to půjde zítra ven, při rozhovoru pro rádio to pak musíš nějak zahrát. Tak kluci, tady máte krabice a prostě tam naházejte všechno, co půjde.“ změní rychle téma a začne přemisťovat všechny krámy ze stolu.
„ÁÁ, Gustave, Georgi, pro vás to platí taky a pak to hoďte dolů, v pět přijede auto.“ zahlédne mezi dveřmi dvě postavy a dál pokračuje v práci.
„A už víš, kam půjdeš?“
„K dědictví patřil i byt, nějaká malá díra jménem Olomouc, volala jsem jedné své kámošce, kousek odtamtud bydlí, tak se mi tam jela podívat a trochu to zprovoznit. Údajně se můžu nastěhovat, takže zbývá jen všechno převést. No, nekoukám, balím, balím.“ popožene nás. Tři dlouhé hodiny se takhle balíme a stále nám toho hrozně moc zbývá.
„Davide, my jí musíme pomoct dobalit, přeci ji v tom nenecháme, do hotelu můžeme klidně dorazit až večer.“ nahodím štěněčí oči a kluci se okamžitě přidají ke mně.
„Vy mě taky štvete. Fajn, tak já vám helpnu, co mám dělat?“ sundá si mikinu a popadne jednu plnou krabici.
„Plné dolů a už to můžeš nosit do auta a jinak prostě toho naházej co nejvíc, je jedno, co kde bude, já si to pak dle možností roztřídím.“ odpoví s děkovným úsměvem Lith a my se zase pouštíme do práce.
O půl sedmé konečně zavřeme naplněnou dodávku a řidič s ní odfrčí do dáli.
„Vážně jedeš pryč, nechceš alespoň zůstat na ten zítřejší koncert, móóóc pěkně prosíme?“
„Kluci, nebojte, zítra na tom koncertu budu, tohle bych si nenechala ujít, ale teď vážně musím odjet nebo se se svými věcmi už nikdy nesetkám.“
„Fakt tam zítra budeš? To je skvělý.“ obejme ji Tom šťastně a políbí ji. Přece jen spolu skoro chodili. Já ho okamžitě kopíruji.
„Ode mě chceš taky francouzák?“ uculí se na ni Georg a líbne jí krátkou pusu na tvář. Stejným způsobem se rozloučí i David s Gustavem.
„Laonnelith, tak a je konec, jen abys věděla, tady máš vždycky svou rodinu.“ přitiskne si ji na svou hruď i Kautti a lípne ji otcovskou pusu do vlasů.
„K, ty se mi tady o to moje mimino pěkně starej, jsem jenom ráda, že tě tady táta nechal, bála jsem se, co by se tady s tím studiem stalo. Kdyby něco, tak dej určitě vědět a o sobě dej vědět co nejdřív, jasný.“
„Jasný, šéfová.“ přitiskne ji ještě jednou k sobě.
„Tak se tady všichni mějte.“ zamává nám na rozloučenou a nastoupí do svého autíčka. Minutu na to už je pryč.
„Bude mi chybět.“
„Jo mně taky.“
„Hele a co vy dva, už je vše o.k.?“ povytáhne David překvapeně obočí a svým ostřížím zrakem mě i bráchu rentgenuje.
„No, my s bráchou bychom vám chtěli něco říct.“ začnu opatrně a s odhodláním se podívám na výraz Toma. Ještě než Lith odjela, tak jsem o tom mluvili a nakonec jsem se dohodli, že jim to povíme.
„Můžeme si promluvit v autě cestou do hotelu.“ navrhne Gustav a koukne na připravenou limuzínu.
„No ono je to dost osobní, takový jako diskrétní.“ pokusí se vysvětlit Tom důležitost naprostého soukromí.
„Tak půjdeme ještě do studia. Kautti nevadí to, že ne?“
„Jen si poslužte.“
„Díky.“
„Tak, co se děje, co jste zase vyvedli?“
„Hele, nic jsem nevyvedli, zítra vyjdou články o tom, co se mezi námi, tedy mezi mnou, bráchou a Lith stalo a budeme na sebe na veřejnosti tak trochu naštvaní, ale doopravdy je to trochu jinak.“
„Dost jinak.“přidá se i Tom a z šuplete vytáhne Davidovu whisky. Odhodlaně ji otevře a pořádně si cvakne. Posunkem mi nabídne taky, no raději do sebe taky hlt kopnu a pokračuju.
„Takže, no ono je to dost složitý a jednoduchý zároveň.“
„Prostě a jednoduše, já a Bill….“
„My se milujeme, ne jako bratři, ale jako něco víc. Lith to věděla a to se mnou byla jen zástěrka, taková malá krycí intrika. Museli… chtěli jsme být spolu občas alespoň trochu normálně a ona nám pomohla. Vždycky když jsem šel na rande s Laonnelith, tak jsem byl s Tomem. Báli jsem se to komukoliv říct, protože jsme si mysleli, že…“
„Že to nedokážete pochopit, ale mi potřebujeme být spolu. Aspoň někde musíme mít pocit, že se nemusíme schovávat. Nehodláme si to na každém rohu rozdávat, ale jsme zamilovaní a prostě…“
„Chceme se občas jen tak obejmou, políbit se u snídaně, nejsme jiní než včera nebo před měsícem, jen Tom už nebude neustále s každou flirtovat a ten zítřejší skandál zaměstná pár týdnů všechny média, takže nějaké podezřívání z twincestu nehrozí.“
„A to nemluvím o tom, že už nehrajeme nějakou vyloženou citovku, kromě teda té kytarovky jako extra extra přídavek a jelikož jsme pohádaní, tak ji prostě hrát nebudeme.“ dokončí naši zpověď brácha a opatrně zvedne oči. Zatímco on dosud koukal na flašku se zlatavou tekutinou, já se díval na kluky a snažil se zjistit jejich reakci.
„Takže vy dva spolu… to?“ zakoktá se Georg.
„Taky.“ přitakám a čekám, co dalšího z nich vypadne.
„Co vám na to máme říct?“ probere se najednou David a pevně se mi zadívá do očí.
„Nevím, třeba, že to hodláte respektovat. Já vážně netuším, co byste měli říct, hele, vím asi jak to ve vašich očích vypadá, já měl skoro rok na to se pokusit sám sebe přesvědčit, že je to zvrhlé a nemorální, ale prostě jsem to nedokázal.“
„Incest je nezákonný.“
„Jo, ale nikde jsem nenašel jaký je postih, nikde se nepíše, jestli nás stát může odsoudit, když tak jednáme z vlastní vůle a navíc se schováváme. Já Billa vážně miluju, holky jsem vždycky jen využíval a bral jsem je jen jako jednorázovou záležitost, ale s ním jsem opravdu šťastnej a takovej jako kompletní.“
„To je absurdní, co si, kurva, o sobě myslíte? Tohle nepřipustím, zničí nás to všechny.“ vyjede najednou David zostra.
„My se nerozejdeme, nevzdáme se naší lásky, raději skončíme s kapelou, než abychom se snažili nic k sobě necítit. Deset měsíců jsem se schovával před Tomem, ani nevíš, jaký to bylo těžký, ta pitomá šaráda na pódiu nebyla přetvářka.“
„Mně to neva.“ pokrčí najednou rameny Gustav a významně se koukne na Georga.
„Když se nebudete po sobě neustále plazit, tak si buďte šťastní.“ odpoví i druhé Géčko a pohodlně se rozvalí v křesle.
„No to snad ne?“ popadne David láhev a na dva hlty ji dopije.
„Dělejte si, co chcete, mně už je to jedno.“ dostane nakonec ze sebe a unaveně si promne oči. Tak i tohle je konečně za námi. Nová kapitola našeho života začíná.
Ty, co máme rádi, ví už vše a ti, co díky nám mají na nájem, ví, co chceme, aby věděli. Poznali jsem Lith, fantastickou ženu, která nám dala víc než tuší, kluci se už i usmívají a mně je jasné, že je napadají stovky nejulítlejších otázek a David to časem vstřebá. Teď nás čeká fantastické turné, natočili jsme dokonalé CD a především mám Toma a s tím všechno zvládnu. Klidně se postavíme celému světu, jen když budu s ním, s mou životní láskou.
„Miluju tě, Tome.“
„I já tebe, Bille.“
Jediné, co zůstává na provaz, je škola, ale co už, teď holt to budeme muset s bráchou nějak okecat.
konec
autor: Azalien
betaread: Ter
heeej pěkná povídka,chválim
moooc krásné
Tý jo…suepr zábavná povídečka..Moc se mi líbila postava Lith..takovouhle holku bych taky chtěla potkat…Jako kámošku…:D
Díky moc za tuhle povídku
Krásna povídka pořad jsem mněla pocit že jej Lith podrazi,ale jak to skončilo,Lith tleskam.
Keby si to nerozdali aj s Lith, tak je to dokonalá oddychovka. Dosť mi to tam vadilo. Viem, že v úvode bolo upozornenie, ale začalo to tak dobre strašne sa mi páčil štýl poviedky taký odľahčený vtipný, ale tú ženskú neznesiem. Keby tam nebola tak sa k tejto poviedke budem s radosťou vracať.