Jak jsem to jen mohl udělat? Já jsem se snad úplně zbláznil, vždyť je to můj brácha, moje dvojče, moje druhá půlka a já mu ho prostě u snídaně vyhonil a co to bylo teď v té vaně, jsem se vrtěl, jak nějaká děvka. Jsem úchyl, takovou dobu se mi o něm zdá, tolik nocí jsem kvůli tomu probrečel, tolik stránek jsem popsal svými fantaziemi a teď mám výčitky? Tohle není normální, ale na druhou stranu, co je v mém životě normální? Kašlu na zábal, ošetřující kondicionér bude stačit, smyji zbytky šampónu a vylezu ze sprchy.
Otevřenými dveřmi zahlédnu brášku, jak se soustředí na obrazovku počítače, co tam proboha tak zažraně čte? Zvědavě kolem sebe obmotám ručník a nenápadně se k němu přikradu. Jsem tichej jako myška, vůbec mě nezaregistruje, dokonce ani když se mu nahnu přes rameno a zadívám se na monitor.
JAK HO DOKONALE VYKOUŘIT, hlásal titulek, no tý wole, si dělá pr…, fíha to snad ani nejde, i když… představím si popsanou situaci, to by možná i šlo, zkousnu si ret a jenom z té představy se krapet vzruším.
„Vytiskni mi to, prosím.“ šeptnu Tomovi do ucha a vzápětí koukám do zděšených kakaových hloubek svého dvojčete.
„Bille já…, já tady jen…“ zakoktá se.
„Co ty tady?“ pozvednu obočí.
„Já se tady vzdělávám, abys věděl. Nevím, jak ty, ale o téhle oblasti mám jen pár mlhavých informací.“ dopracuje se zpět ke své suverenalitě.
„Jo, tak vzděláváš?!“
„Ano a podle toho, co jsem se dočet, by jsme měli vyrazit na nákup.“
„A copak budeme nakupovat?“
„Pár věciček, koukej.“ rozevře stránku z lišty a já se rázem ocitnu na webce nějakého sexshopu.
„Ohh, tak nevím jestli tohle je zrovna nákup mých snů a věř, že v normálním obchodě s touhle tématikou mě rozhodně nikdo neuvidí.“ odmítnu razantně, ještě mě někdo pozná a bude průser. Už vidím ty palcové titulky DVOJČATA SI CHTĚJÍ HRÁT, NEMRAVNÉ MYŠLENKY TOKIO HOTEL, atd.
„Tak já to objednám, jo.“
„Hmm, ale zaplať to Andyho kreditkou a nech to poslat…“
„Klídek, napíšu P.O. Box, bude to vypadat, že nám to poslala nějaká twincestní fanynka.“
„Jaká?“
„Jo, to je druhá věc, co ti chci ukázat. By člověk netušil, že tolik holek si nepředstavuje v posteli se mnou sebe, ale tebe.“
„Co.. Cože?“ vytřeštím oči.
„Hele.“ projede historii a otevře jednu z mnoha webek s tématikou já a Tom.
„Tahle je docela dobrá.“ otevře nějakou povídku. „Na vícedílné jsem ještě neměl čas, je spousta blogů, ale tenhle dobrodruh se do toho pustil fakt naplno, dalo by se říct, že je to největší…“
„Tohle bych nikdy neřekl.“ rozčílím se nad stupiditou pisatele.
„Taky tam máš poznámku, že je to OOC.“ Koukne, co vlastně čtu za pasáž.
„No dobře, ale stejně je to fakt blbý.“ durdím se dál, pitomej, blbej dialog, se tam vyjadřuju jak slabomyslná štětka.
„Chceš si to číst nebo půjdem něco dělat?“
„Kolik je vůbec hodin?“
„Půl třetí.“ koukne se Tom na mobil.
„Dopr. Večer máme přeci tu párty. Já musím jít ze sebou něco udělat, to zas bude práce, proč jsem jen vyhodil tu stylistku.“ zakroutím sám nad sebou hlavou a odporoučím se zpět do koupelny, ten pitomej zábal nakonec přeci jen bude nutnej.
„Brácha, volal David, že nás v osm vyzvedne a prej máš vyhrabat nějakou košili, fanynky si žádají vykukující bříško. Neuděláš to, že ne, protože jestli jo, tak se z tebe úplně zblázním.“
„Sorry, Davida musím holt poslechnout.“ bleskne mi pobaveně v očích a je mi jasný, že tenhle večer bude ještě hodně zajímavej. Za pět minut osm nasedáme do limuzíny a poprvé za dva roky se na mě nečeká, což kluci ocení.
„Ty deš do sebe. V kolik jsi se začal chystat, že jsi hotovej včas?“ dloubne do mě vytlemenej Gustav a všichni se klátí smíchy.
„Od tří.“ vyprskne nanovo Tom a chudák auto jen poskakuje. No, jen si dělejte srandu, ale beze mě byste nebyli každej týden v nějakým časáku a nejspíš by se na TH zapomnělo hned po prvním videoklipu.
„Takže pánové, klíííd. Do půlnoci, pak se dobrovolnosti meze nekladou, alkohol s mírou.“
„Jasně chlastat půjdeme jen s Mirkem.“ prohodí Tom a všichni jsme opět vytlemení.
„Ale no ták. Jo, a Tome, když budeš chtít nějakou přefiknout, vem ji do hotelu nebo domů, záchodky v klubu plný fotografů není nejvhodnější místo, nemyslím si, že by nám prospěl další skandál.“
„Vždyť to bylo jen dvakrát a při tom druhým tam ten debil neměl, co dělat, byly to dámský toalety.“ ohradí se mé dvojče okamžitě a já mám pocit, že si trhám bránici.
„Vem ji domů!“ zadívá se na něj David přísně.
„To ať tě ani nenapadne, jestli ráno najdu nějakou zhrzenou chudinku v baráku, tak si mě nepřej.“ propíchnu Toma pohledem, kluci z toho maj legraci, ale bráška moc dobře ví, že bych ho zabil.
„A no jo furt. Si tady člověk ani nevrzne.“
„Za minutku jsme tam.“ ozve se najednou řidič a já zaslechnu první pískání a vřískot. Všichni nahodíme nepřirozený úsměvy od ufa k ufu a když auto zastaví, vyštracháme se ven. Pár podpisů a pak konečně zapadneme do kouřem vyplněného klubu.
Nic moc, jako vždycky, kopnu do sebe pár skleniček sektu, občas se uculím na nějakou roštěnku, to, aby nebylo nic podezřelý, ale jinak sedím na pohovce a ostřížím pohledem hlídám Toma. U mě je normální, že občas na akcích jen tak medituju, schovanej někde v koutku, ale brácha nemá na výběr, co chvíli poskakuje po parketu s nějakou spoře oděnou slečnou a hází do sebe jednoho panáka vodky za druhým. To, že ta čirá tekutina, co má ve skleničkách není alkohol, ale voda, vím ve skutečnosti jen já a kapela, Tom vlastně moc alkohol ani nemusí, jediný, co mu chutná je pivo a to vlastně jen točený takže první, co zajišťujeme, když někam jdeme je tenhle malej podvůdek. Kolem půl dvanáctý se zvednu a zamířím na wc, za chvilku budu moc vypadnout a pevně doufám v to, že nepojedu domů sám.
„Ahoj, Bille,.“ zaslechnu v okamžiku, kdy za mnou zaklapnou dveře záchodů. Tom, pohodlně opřený o zeď čeká na nějakou mou reakci.
„Co ty tady? Proč nebalíš nějakou blondýnku.“ prohodím naoko lhostejně, ale tak aby to vypadalo, že skrytě žárlím.
„Ale ale , copak.“ bleskne mu v očích, skočil na to.
„Si dělám srandu, kdyby se člověk pořádně podíval, tak zjistí, že ty se rozhodně nebavíš. Jedeš se mnou domů?“ umyji si ruce a udělám pár kroků směrem k němu. Navzájem se propalujeme pohledem.
„Polib mě, prosím.“ vydechne sotva slyšitelně objekt přede mnou. Dva delší kroky a naše jazyky rozehrají svou symfonii slasti. Ani jednomu nějak nedochází, že sem může někdo přijít, teď se prostě potřebujeme a na ničem jiném nezáleží.
„Prej šli na záchod, tak…“ zaslechneme z chodby hlasy a okamžitě od sebe uskočíme. Tom bleskově nahodí sinalou barvu a tváří se neskutečně útrpně.
„Tady jste, už jsem si myslel, že jste zdrhli bez rozloučení. Co je Tome? Jsi O.K.?“ zeptá se David starostlivě.
„Ani ne, asi jsem přebral.“ opláchne si brácha obličej a já mám co dělat, abych nevyprskl smíchy. Se minul povolání, jako herec by se rozhodně uživil.
„Přebral, já myslel, že nic nepiješ?“ vytřeští na něj náš manažer oči.
„Některý ty panáky byly opravdový, se tam občas nachomítl nějakej jinej barman, asi mu to zapomněl někdo říct.“
„Když dovolíš, vezmu ho domů.“ ozvu se pro změnu já.
„Fajn, sem si mohl myslet, že se zase něco stane. U zadního vchodu vás čeká auto. V pátek odjíždíme do studia, tak se nikde necourejte a odpočívejte, kolotoč zase brzo začne.“ upozorní nás ještě David mezi dveřma a já jen nepřítomně přikývnu a podepřu toho svýho „opilce“. Řidič si naštěstí chtěl zahrát na závodníka, takže doma jsme během několika minut. Popravdě dýl bych už to asi nevydržel, potřebuju totiž akutně pusu, pokud možno francouzák a to takovej, jakej dokáže jen jeden člověk na světě.
Ve chvíli, kdy za námi zaklapnou vchodové dveře, se na Toma zuřivě vrhnu. Líbáme se, jako o život, to, že nás v klubu mohl někdo nachytat, mě fakt dostalo.
„Taky jsi byl tak vzrušenej, když tam…“
„Jo a ještě pořád sem., popravdě teď bych měl chuť i na tohle.“ vytáhnu ze zadní kapsy poskládaný papír.
„Je to to, co si myslím?“ vytřeští brácha oči.
„JO. Takže, co takhle se přesunout třeba do obýváku a převést psanou teorii do praxe.“ Zkousnu si smyslně ret a už táhnu svého budoucího milence za ruku do vedlejší místnosti.
autor: Azalien
betaread: Ter
Koukám že kluci z teorie jdou do praxe.