„Tak jsem doma.“ nakoukl jsem do kuchyně, ze které se ozýval nějaký šramot. Tom zřejmě zrovna poobědval a uklízel po sobě použité nádobí do myčky.
„Ahoj, lásko.“ otočí se na mě a nechá se políbit.
„Tak, jak jsi se měl?“
„Co já, já se jen bez tebe probudil a pokecal s našim novým učitelem, respektive učitelkou…“
„Učitelkou?“ nenechám ho domluvit.
„Jo máma nám najala soukromou učitelku, to je ti jakýsi střevo, měla tříbarevnou hlavu a takový kozy, o kterých se ti ani nezdálo.“
„Tak s tím posledním máš nejspíš pravdu, protože o ženských prsách se mi snad nikdy nezdálo nebo to bylo tak dávno, že si to už ani nepamatuju.“ prohodím sarkasticky a zamířím do obýváku, fakt se mi teď nechce debatovat o dívčím výstřihu a navíc, co se má Tom co rozplývat nad nějakou buchtou, jsem si myslel, že už ho ty heterosexuální manýry přešly.
„Ale, no ták. Bille, bráško.“ chytí mě Tom v pase a dostrká mě k pohovce.
„Co, Tome? Myslíš si, že se mnou můžeš probírat, která holka má hezčí zadek nebo je víc sexy? Upozorňuju tě, že svý pubertální fantazie si budeš muset konzultovat s někým, s kým nespíš.“ vyjedu na něj zostra.
„Takže s tebou klidně můžu.“ utrhne se okamžitě na mě a trochu se odtáhne.
„Co tím myslíš?“ zarazím se nad nečekanou odpovědí.
„CO asi, jen že bych chtěl víc.“ zadívá se mi do očí a já se zachvěju. Víc. On nechce víc, on chce všechno a to všechno já asi nezvládnu, prolétne mi myslí a já zabodnu svůj nešťastný pohled do koberce.
„To… to.. já ještě…“ zakoktám se a dál pozoruji strukturu tkaniny na podlaze.
„Nemůžeš nebo nechceš?“ natočí si mou tvář k sobě a propaluje mě pohledem. Mám chuť se odtáhnout, ale ten náš oční kontakt je natolik intenzivní, že se odvrátit prostě nedokážu.
„Nevím.“ přiznám nakonec a značně neochotně.
„Tak až to budeš vědět, přijdi mi říct.“ zvedne se k odchodu. Mé mozkové závity se rozjedou naplno, no ták, Bille, vymysli něco, přeci ho nenecháš jen tak odejít, miluješ ho tak, mu nedovol utéct.
„Stůj.“ vyskočím na nohy a chytnu bráchu za zápěstí. Velice pomalu a rozvážně se ke mně otočí. Těch několik sekund, než se ztratím v čokoládě Tomových očí, je nejdelších na světě. Ví, že se bojím, ví, že se bojím sám sebe, že to není o nás dvou, ale jen o mně. Nikdy jsem s nikým nespal, vlastně jsem si ani nedokázal představit, že bych někomu dovolil tak moc, vše kolem toho je až příliš intimní, já nechci sex, chci se s Tomem milovat. Chci svíčky, hudbu, místo, které pro nás dva něco znamená, chci neopakovatelný zážitek, chci mít jistotu, že je to to pravý, jasně, je to v podstatě nereálný a totálně ujetý, ale mně se z představy, že mě prostě ojede v nějakým hotelovým pokoji za denního světla, dělá blbě.
„Neboj, já… já na tebe nebudu tlačit, ale slib mi, že… se pokusíš překonat své obavy.“ promluví po několika tíživých vteřinách mé dvojče a ukazováčkem mi přejede po tváři.
„Tome, miluju tě a chci se s tebou milovat, ale já teď prostě ještě nemůžu.“
„Brzy?“
„Brzy.“ přikývnu a sám pro sebe si dodám, snad.
Zbytek dne se balíme, zítra přeci jen na dost dlouho odjíždíme a tak potřebuju vlastně všechny věci. Počet kufrů se zastaví na pěti přesně ve chvíli, kdy do mého pokoje nakoukne brácha i s mámou.
„Tak co, už máš zabalenou i postel s nábytkem?“ uculí se Tom a pomůže mi zavazadla vytáhnout na chodbu.
„No nic, kluci, měli by jste se jít vyspat, vstáváte v osm, což pro vás bude problém. A taky…“ podívá se na nás významně.
„Neboj, mami, všechno bude o.k. nikdo nic nepozná.“ ujistím ji a postavím na zem příruční tašku.
„Dobře.“ obejme mě a následně i Toma.
„Měla by jsi si jít lehnout, zítra nám budeš vařit královskou snídani, tak abys nic nepřipálila.“ uculí se na ni brácha a gestama ji popohání do ložnice.
„No, ještě ty mě poučuj.“ loupne mu „výchovný“ pohlavek a s úsměvem odejde od svého pokoje.
„A my?“
„Pojď do sprchy.“ přejedu si jazykem po spodním rtu, zase mám choutky a navíc je to na dlouhou dobu poslední noc, co jsem doma.
Sotva za námi zabouchnu dveře, letí všechno naše oblečení na vyhřívanou podlahu, něco takovýho, jako pomalé vzájemné svlékání, jsme už překonaly, přeci jen pochybuju, že teď na to bude nějak moc času. Pár vteřin na to už stojíme společně pod proudem horké vody, tělo na tělo, ruce bloudící a laskající každý milimetr žhavé pokožky a jazyky propletené a tančící. Tom mě hladí po zadečku a krouživými pohyby pánve přináší slast mně i sám sobě, pomalu se přesouvám na jeho hedvábný krček, dokonalé kulaté označení je dílem minutky, rty následují dlaně a tak sklouzávám níž. Polaskám bradavku až rozkvete jako poupátko, Tom se jen prohýbá a trhavě dýchá, jazýčkem obkroužím pupík a chloupkovou cestičkou se vydám na jih. Tom je maximálně vzrušený, ale já ho hodlám ještě trochu potrápit, jeho chloubě se totiž úplně vyhnu a když začnu laskat vnitřní stranu stehen, jen nespokojeně zavrčí. Okamžitě ucítím jeho prsty jak se zaplétají do mých vlasů a snaží se nasměrovat můj nadaný jazýček tam, kam chce on. Nedovolím mu to, místo toho mu dlaní zajedu do rýhy na zadečku a jedním prstem přejedu přes vstup do jeho těla.
„Bille, já…, prosím.“ zavrtí se a já se tentokrát nechám přemluvit. Jazykem mu přejedu po celé délce penisu a následně celý zmizí mezi mými rty, to už Tom téměř křičí, tedy sténá tak nahlas, že začínám mít obavu, aby na nás nepřišla máma. Pár minutek slasti a už se s hlasitým „Billé.“ udělá. Vysíleně se sveze za mnou na zem a zhluboka oddechuje. Když se oba dostatečně vzpamatujeme a Tom pomůže i mně uvolnit napětí v klíně, tentokrát stačí několik zručných tahů rukou, zapadneme do postele a spokojeně usneme, musíme se přeci trochu vyspat, když teda zítra odjíždíme.
„Tak se mi tam chovejte slušně, žádný rošťárny a volejte.“ obejme nás oba máma a vyprovodí nás před dům.
„Lith, dej mi tam na ně pozor a nezapomeň… oni mají mezi sebou velice zvláštní, ale ohromně silné pouto, teď je sice jejich vztah dost komplikovaný, ale s malou pomocí to zvládnou.“
„Neboj Si, postarám se o ně a jejich malé tajemství je u mě jako v hrobě, nikdo se nic nedozví.“
„Lith, tak pojď, už musíme vyrazit.“ popožene David naši kantorku a minutu na to už náš dům mizí za zatáčkou.
„Tak, tady máte programy. Natáčení, focení, rozhovory, volno, a vy pánové,“ ukáže na mě a bráchu, „tam máte taky školu, každej den tak dvě hoďky, navíc jsem domluvenej s vaší mámou, že na vás Lith trochu dohlédne, ať nevyvádíte nějaký blázniviny. Bydlet budete nad studiem, Géčka spolu v jednom bytě a vy dva v druhým, Lith byvakuje v půdním bytě úplně nahoře a já a zbytek týmu máme pronajaté byty kousek od studia. Nahrávat se bude tak měsíc, doufám, že to zvládnem, od patnáctého připravujeme turné, viděl bych to tak na říjen, listopad, pak vánoční akustika a od ledna vám dám pokoj na nějakej čásek.“
„No, tý vole, to bude docela záhul.“ uleví si Gustav a projede si svůj pětistránkový rozvrh.
„Ty si máš co stěžovat, to mi se budeme ještě do toho všeho učit.“ rozvalím se nespokojeně na sedadle a projíždím si svůj harmonogram, mám toho víc jak ostatní, protože kromě společných akcí, mám točit dvě reklamy, je toho fakt strašně moc.
Tak jsme tady, tohle je teď naše útočiště, nevýrazná světle žlutá budova, skrývá perfektní nahrávací studio, tři samostatné byty, kancelář, kuchyň a jídelnu a obrovskej společnej obývák, kde budeme odpočívat během nahrávání a určitě se tam odehraje nejeden rozhovor. Je to fakt perfektní.
„Dvojčata, první patro, George a Gustav druhé a ty Lith, jsi už nastěhovaná, no šup šup vyneste si věci nahoru a pak se vraťte, ať si to tady společně pořádně prohlídneme, Lith, uděláš nám průvodce?“
„Jasně, Davide, hodím si jen bágl nahoru a pak vás s tímhle vším seznámím. Jo, vidíš, málem bych zapomněla.“ hodí našemu manažerovi tlustej deník.
„Co to..?“
„Jsou tam všechny restaurace, donáškové služby, bary, čajovny, hotely, prodejny s hudebními nástroji i půjčovny atd. z druhé strany jsou pak muzikanti, DJové, ale taky novináři, fotografové, kontakty na různý bulváry a nevím, co ještě. Tohle je moje, v pondělí ti donesu tvůj vlastní, mám to udělaný v kompu, ale musím to vytisknout a svázat. Jídlo je ohodnocený hvězdičkama a u většiny jsou i jídelní lístky, nebo je tam vypsaný to, co je nejlepší. Pak si o tom pokecáme, teď brnkni k Tonnymu, myslím, že je to strana 58 a objednej 15, 22, 31 s 33 a 54, řekni, že to chceš pro mě a ať to udělá pro čtyři lidi. Hele kluci, tam v zadu je výtah, se s tím nemusíte tahat.“ křikne na nás pobaveně Lith.
„Taky jsi to mohla říct dřív.“ vyjede na ni Tom, páč se nám mezitím podařilo vytáhnout ten nejtěžší kufr nahoru.
„Lepší pozdě než nikdy.“ pokrčí to střelený střevo rameny a vyběhne schody do třetího a zároveň posledního patra, kde se nachází její byt.
„Ona je neuvěřitelná, představa, že todle nás bude učit a ještě nám stát za zadkem, se z ní zjevím.“ huhlá Tom nespokojeně.
„Ale prosím tě, nějak bylo, nějak bude, hlavně, že mi dva budeme spolu a relativně sami.“ štípnu ho laškovně do zadku a vtáhnu poslední kufr do našeho hnízdečka lásky.
„Co bys řekl tomu rychle sfouknout tu prohlídku a pak prubnout některou z našich obrovských postelí.“
„V tom případě bych ti radil rozestlat, páč za deset minut už budeš pode mnou sténat.“
„Spíš ty pode mnou a mimochodem, byl jsem vyzvednout ten balíček, mám to schovaný v kufru.“
„Jo… no… dobře.“ zrudnu a sklopím oči, vím, co mi naznačuje, ale… Tom se na mě zase tak chtivě dívá, by mě zajímalo, jak by mu bylo, kdybych ho chtěl ojet já? Stejně k tomu taky musí dojít, no jo, o tom jsme vůbec nemluvili, tohle bude nejspíš ještě dlouhej večer.
autor: Azalien
betaread: Ter
